Slepejsek

1) všechny ty kecy o podobenství si můžete strčit za klobouk; podle mne je tu jediné - s mýtem o starém vlkovi - a to vydrží jen na půl filmu 2) film připomene starý dobrý italský neorealismus - obrazem hlavně v první polovině z vesnice, duchem pak v druhé polovině - je tu řada scén, kdy se chce na vše zapomenout a nechat se prostě jenom unášet obrazem 3) "dej člověku svobodu a on si uvědomí své neštěstí" 4) štěstí člověka není závislé na jeho neštěstí, ale na něm samotném - jinými slovy: pokud sám nic neuděláš, ani lepší svět ti nepomůže; kouzelná (nebo možná brutální) je v tomto směru scéna v bance - kdy mezi "svobodnými" lidmi není dobro vítáno s radostí a nadšením jako dobro, ale se zlostí a závistí jako "proč jemu a ne mně?!?" 5) film sráží řada vedlejších nedotažených či jinak přehnaných linek(odchod hudby, pokračování v podobenství s mýtem vlka, rozpačitá scéna s Lazzarem v dešti, …), v některých scénách jakoby se projevovala bezradnost, jak to natočit (tlačení auta domů) - pokud tam vůbec taková scéna měla být 6) s filmem koresponduje hudební složka - od lidové hudby přes popmusic až po klasiku - místy mi to ale přijde až příliš zjevně prvoplánové...

Oproti většině současné produkce má film jednu velikou přednost - má příběh. A i když tu a tam škobrtne (proč si vlastně Doktor Tonyho vybral? Proč konflikty na jihu přichází jen na zavolanou? Proč narážka na sexuální orientaci? Proč finální vystoupení v černém baru neodpovídá tomu, kam je divák směřován? atd), udrží ho to nad vodou. Snad je to i díky tomu, že film se většinou nesnaží moc tlačit na pilu (scény konfliktů pak působí o to extrémněji a svým rozuzlením až poněkud nepravděpodobně). Vigův Tony má říz, ale pořád ho cítím jenom jako roli (ne jako živýho chlapa). Na americký film je překvapivě nedotažená i iluze 60.let (ta doba tam prostě nehraje). Za loňský rok patří tenhle film určitě k těm lepším, ale že by musel dostat oscara? Holt někdy je i jednooký králem...

Prostinký příběh až k uzoufání orientovaný na zábavu = akce (na můj vkus poněkud přefouklé bojové scény) + podívaná (podmořský svět - zvláště ve 3D je opravdu pompézní). Mozek odložit v šatně, nahradit kýblem popcornu, oči schovat za brýle (jinak by vám mohly vypadnout bulvy), bát se není oč (happy end zaručen) a stačí se nechat kolébat ve vlnách (pokud trpíte mořskou nemocí, poslouží vám kyblík od popcornu ještě jednou)… Tož pro dnešek příjemnou plavbu a do kina vyrazte někdy jindy.

Ráz filmu udávají excelující Švehlík starší a vedle něho bohužel zcela průhledný vietnamský představitel Songa (připomnělo mi to ty starý pornáče, kde horké dialogy reprodukoval tak totálně znuděný mužský hlas, že zvuková linie fungovala jako dokonalá antikoncepce). Šel jsem do kina s obavou, že půjde jen o další poplatnou agitku o tom, že pes a kočka patří do stejného pelíšku. Takže jsem byl příjemně překvapen. Je to totiž jenom příběh jednoho nerudného osamělého dědka, který se probudí ze stařecké letargie (přičemž nehraje žádnou roli, jestli jeho budíček je bílý, černý, žlutý anebo hastrman) a na chvíli se krmí dojmem, že se z té osamělosti nemusí zbláznit. Na rozdíl od svých amerických kolegů Nicholsonů a Eastwoodů se ale nesbližuje se svým okolím a pořád si obdělává jenom svůj píseček. (Částečně je to vina výše zmíněného mizerného hereckého výkonu představitele Songa.) Slabých míst je ve filmu bohužel víc (ať už je to místy skřípání ve scénáři - některé skoky, zvláště ze začátku, jsou skoro o život - tu a tam uletí nějaký detail - třeba Songovo volání domů nějak nekoresponduje s řečmi o rodině, která tam v dáli živoří - tu tam to vypadá spíš jak začátek reklamy na prostenal), ale na druhou stranu jsou tu i momenty, na které se nezapomíná - zejména otcovo účtování se synem (!) či naprosto originální žádost o ruku...

Dobře rozjetá partie na téma "co všechno jsem ochoten dát svému cíli". Přitom téma je rozehráno ve dvou liniích, dvou postavách - cyklista, který se chce vrátit na vrchol vs. žena, která chce otěhotnět. Oba dělají, co mohou. Včetně toho, že si vypomáhají prostředky, které nejsou zrovna morálně čisté. Paradoxní je, že společensky přijatelnější chování ženy působí ve filmu mnohem děsivěji a zrůdněji než prosté konstatování, že vrcholový sport se bez dopingu dělat nedá. Film bohužel nenahlíží obě linie stejně - ta mateřská je mnohem decentnější - vše zůstává pořád jen v rovině ženy, není tam žádný přesah "můj doktor mi říká". Bohužel. Možná, že s tím by t bylo až moc kruté... (zkuste si nahlas říct větu: "bez dopingu se otěhotnět nedá") Postrádám také cosi jako zpětnou vazbu či hodnocení "kam jsem se posunul". U ženy je to zřejmé, negravidní a negravidní, u cyklisty to ale ukousává kus motivace. Jakoby vlastně o dosažení žádného výsledku ani nešlo. Jakoby cílem nebyl cíl, ale sama cesta. Jakoby nešlo o sportovce, ale o stroj na polykání dávek, o stroj, který zapomněl k čemu má sloužit... Zhruba ve 2/3 se film láme - je to ve chvíli, kdy žena podlehne myšlence, že dneska to vyšlo a otěhotněla a partner jí začne vykládat, že by chtěl taky otěhotnět. Euforie se ale rázem změní v deziluzi, když z něho vypadne proč. Od té chvíle se její linie vytrácí - dokonce jsem měl pocit, že původní úpornost "otěhotnět" zaměnila za stejně úporné "neotěhotnět!". A tak zatímco cyklistova linie nenarušena pokračuje až na závěrečný okraj útesu, ji tam přivádí spíš utrpěný šok, ze kterého se nedokáže nijak otřepat... Drsné a plné otázek.

Největší slabinou filmu je, že neví, čím vlastně chce být. Výsledkem je jakýsi hraný dokument, který ukazuje střípky, které se podařilo vyhrabat z archivů a vzpomínek pamětníků, ale nijak se netrápí tím, jak do sebe zapadají. Události se tak vynořují a zase mizí, bez souvislostí, bez kontinuity, bez příčin a následků. Na společenské úrovni se to schová za historii, na soukromé úrovni to je ale pro film vražda. Nejmarkantněji je to vidět na zploštělé postavě manželky Pesly - pominu-li, že z filmu například není nikde vidět, že byla nadšenou stalinistkou (odbyto ikonizovaným obrazem Stalina?!) - její chování ve filmu (snad s výjimkou hledání rodiny) je vždy jakoby zrovna spadla z nebe. Podobné záblesky odnikud charakterizují i samotného Tomana - Macháček se mu sice snaží dát koženou tvář hráče pokeru, pod kterou se leccos schová, ale bohužel taky leckdy ujede. Podtrženo-sečteno: fakta možná správná, téma zajímavé, ale jako film bez lidí a bez emocí. jako bych slyšel šustit stránky učebnice dějepisu...

To, co se povedlo, je linka vazby na kraj a přírodu, přirozený způsob žití - fungují celkové záběry krajiny i zařazení lidových zvyků. To, co se nepovedlo, jsou bohužel hlavní motivy: zvíře v člověku, člověk ve zvířeti. Karel Dobrý byl skvělá volba. Bohužel mu dochází dech v okamžiku, kdy má ukázat souboj člověka a zvířete v sobě, nadmuže chtíče a nadmuže citu. Jakoby se mávnutím kouzelného proutku proměnil v samčího trotla. Ještě hůře ovšem dopadá Katynka. V její postavě totiž žádný boj není ani v náznaku. Jediné, co ji charakterizuje je neustálé okázalé nabízení vlastního těla. Zcela nečitelný je vztah obou postav po splynutí v bouři. Rozhodně nemám pocit nějakého souznění či dokonce lásky. Oboustraně. Ona mi přišla spíš vyděšená a on jen jakoby uklízel nepohodlného svědka. Na Katynce tak zaujme jediné - smysl castingu pro černý humor, když do její role vybral ZMRZLOU... Paradoxně je tak nejsilnější postavou farář - bohužel shazovaný rádobyvtipným vynálezectvím (ať už jde o lipovou pannu nebo o lesní jogging). Ostatně v zasazení do kontextu doby spatřuji další slabinu filmu (naprosto devótní vesnice vs. holka, před kterou si sedne na prdel i pan hrábě...) Přesto všechno v současné době nadprůměrný český film.

Mám pocit, že trochu "módní záležitost". Jednoduchý příběh (mimochodem k "inspire" z titulků by asi spíš než "podle skutečné události" sedělo "na motivy skutečné události"). Děj se odehrává v mrazivém Wyomingu (ač natáčen v Utahu), ale v sedadle jsem žádný mráz nepociťoval. Krimi příběh je rozluštěn pro diváka - pro postavy je to poněkud filmové (proboha proč hlavní záporák vždycky zůstane až na konec? Není to trochu moc chtěné?). Některé scény jsou lehce přeexponované, ale jinak film nemá žádný závažnější prohřešek - na druhou stranu ale ani nic, co by ho nějak nezapomenutelně zapsalo do mysli. Takový slušný průměr (v pozitivním smyslu). Mimo mísu je pro mne závěrečná info o ztracených indiánských ženách - přijde mi to tematicky někde úplně jinde (proč ne info kolik příslušníků těžařských společností se v USA ročně beze stopy ztratí?)

Mně to přijde jako poněkud přehnaně červenobílé instantní 2v1. Dramatická linka (příběh holiče, kterého oholili) zůstává příliš otevřená spekulacím a dohadům (Ottův přerod je jaksi papírový, shůry daný, v podstatě bez snahy ho nějak vysvětlit - což považuji za nedostatek autorů vzhledem k tomu, že na jiných místech jsou až vlezle polopatističtí - viz závěr filmu, kde musí ukázat, jak budou vypadat děti dospělejší - pro "Dezertéra" je to nesmyslné a pro "Zahradnictví" nejspíš taky - on by na to divák nejspíš sám nepřišel). Komická linka (Jindřich a jeho boj s větrnými mlýny) zase nemá dostatek "vtipných historek" na celý film - takže ty, co jsou k dispozici je třeba trošku vyvatovat (ale znáte to, co se stane s úderným vtipem, když natáhnete jeho délku) anebo si vypomoci z Pelíšků (většina těch míst mi nepřijde jako vtipný odkaz, ale jako vypomáhací berlička). PS: zajímavé je, že až u Dezertéra mi došlo to, co bylo zřejmé už v Rodinném příteli - a to úplná absence starší rodinné generace

Milé, laskavé, trochu nostalgické a trochu sentimentální filmové pohlazení od Svěráků. PS: některé dialogy a hlášky jsou poněkud papírové (jako bych se tu a tam ocitl v cimrmanovském divadle - "...tam udělej pauzu, tam se bude publikum smát..."), některé scény jakoby vyrostly na jiném stromě (chlapec na vozíku, cesta přes hřbitov, včely), některé jsou matoucí (vesnice s náměstím), trochu nadbytečně je sem zatahovaná erotika (z pohledu 6-letého chlapce?), a hlavně politické školení (vlasovci, utíkající němečtí civilové či jiná stejná Rudá armáda) a "odboj" (komentáře ředitele školy či tajná vysílačka), prapodivně skloubené v postavě strýce (Hynek Čermák), který bojoval jako legionář proti strašné bolševické Rudé armádě, za protektorátu se měl tak zle, že z toho až ztloustl a pořídil si miminko, a nakonec oblékne legionářskou uniformu, aby uvítal stejnou Rudou armádu jako osvoboditelku; herecky se nedaří Vetchému (jeho tatínek je zbytečně potrhlý), naopak bodují zádumčivý Kaiser a nádherně v nářečí uřvaná teta Petry Špalkové (jako bych viděl a slyšel Hrabalova strýce Pepina)... Ponechme na divácké obci, zda film odmítne anebo přijme jako předpokračování Obecné školy. Šance jsou dle mého 40 na 60, možná spíš 30 na 70.