hippyman

Premiéra se konala 17. srpna 1966 v mnichovském Mathäser-Filmpalastu za účasti hlavních protagonistů Pierra Brice, Uschi Glas, Götze George, malého Marinka Cosiće, režiséra Haralda Philippa a skladatele Martina Böttchera. Lex Barker tentokrát chyběl, protože ležel s těžkou virózou v nemocnici v Marseille.

Ze Saloonu zbylo jen několik trámů spálených na uhel, a tak muselo být městečko vystavěno znovu. Mezitím se dotáčely chybějící záběry v průsmyku Prezid a v pomocném ateliéru v Bibinje u Zadaru. Znovupostavení Rocky Townu stálo přesně 33 169,20 DM. Kromě toho byly zničeny rekvizity, pyrotechnický materiál a nářadí v ceně 15 545,60 DM.

Když byly natáčeny exploze v Rocky Townu, vznítily se některé rekvizity. Hasičům se kvůli mohutnému větru nedařilo požár uhasit, plameny postupně přeskočily i na ostatní budovy městečka a zakrátko byla velká část Rocky Townu zničena.

Útok orla na Happyho byl nafilmován tak, že byl dravec pevně uvázán k hůlce a veden co nejblíže k chlapci. Záběry, v nichž létá nad skalami, pak vznikly v trikovém studiu.

Ve filmu si zahrál orel skalní jménem Peter. Dvaatřicetiletý dravec nasbíral bohaté zkušenosti již během natáčení filmů "Der Adler vom Velsatal" a "Tal der Adler a Der Cornet".

Snímek začal natáčet režisér Paul May, vedení produkce jej však pro neschopnost po týdnu odvolalo. May dostal štědré odstupné a bylo dohodnuto, že se o této události zachová absolutní diskrétnost a o jeho odvolání se nikdy v žádném tisku zpráva neobjevila.

Natáčení začalo 4. dubna 1966 u Omiše, poslední klapka padla o 65 dní později, tedy 8. června 1966.

Hrdina filmu původně nebyl Old Shatterhand, nýbrž Old Firehand. Jelikož však producent Wendlandt při hledání vhodného představitele Old Firehanda nebyl úspěšný, byla role přepsána na Old Shatterhanda, což bylo pro Lexe Barkera vlastně štěstí, jinak by se totiž v roce 1966 v žádné Mayovce neobjevil.

Pro rok 1966 měl producent Wendlandt následující plány: nejprve chtěl natočit Míšenku Apanači, následně druhý díl Old Surehanda a třetí film měl být věnován hrdinovi Old Firehandovi, který se měl dokonce objevit již v Míšence Apanači. O Vánocích 1965 bylo však zřejmé, že právě promítaný první díl Old Surehanda bude propadák a Wendlandt narychlo změnil své plány: druhý díl Old Surehanda zcela vyškrtnul a místo něho nasadil po Míšence Apanači Old Firehanda. Jako třetí film pro rok 1966 byl plánován snímek Vinnetouova závěť, pro který se však nenašel vhodný scénář a tak se ho filmaři rychle vzdali.

Film je v pořadí šestým snímkem, ve kterém si společně zahráli Pierre Brice a Lex Barker.

Režisér Georg Marischka a producent snímku Franz Marischka jsou bratři.

Místa natáčení: Peru (21.8. – 5.9. 1965): Machu Picchu. Španělsko (8.9. – 13.9. 1965): Aranjuez. Bulharsko (9.9. – 12.10. 1965): Belogradschik, Neguschewo, Robotana.

Georgu Marischkovi se podařilo získat alespoň televizní práva a tak se Poklad Inků mohl v roce 1973 objevit v německé televizi ZDF. V roce 1991 získala veškerá práva KirchGruppe. Od té doby patří Poklad Inků mezi ty mayovky, které jsou v Německu vysílány nejčastěji.

Společnost Franz Marischka Film musela dokonce vyhlásit konkurs. Producent Marischka měl celá léta co dělat, aby splatil dluhy. Snímek následně zmizel i z pláten kin.

Z oficiální oslavy po premiéře s hvězdami filmu sešlo, neboť producent Franz Marischka na to již neměl peníze.

Premiéra Pokladu Inků se konala 9. dubna 1966 v mnichovském Stachus-Filmpalastu.

Jediná Mayovka zfilmovaná na systém FranScope formátu 2.35:1.

Negativ filmu zůstal u bulharských partnerů jako kauce za nezaplacenou fakturu.

Střihačka Anneliese Artelt sestříhala film ve studiu Aventin. Nebyl to její první kontakt s Karlem Mayem, o několik let později zpracovávala také druhou část televizního seriálu Kara ben Nemsi Effendi.

Filmový Haukaropora William Rothlein byl často opilý a vyhrožoval odjezdem. V Bulharsku šel na kameramana Holda dokonce s nožem.