CGP

Svižné, věrohodné, tempo neztrácející, avšak zároveň nepřeplácané a hlavně proklatě dobře zahrané (Redford, jeho sekretářka Gladys, Pitt, hlavní Redfordův protihráč v zasedačce), mňam mňam...

Není nad to smést ze stolu pochybnosti o vašem hereckém (ne)umu, když je vám dvacet. Viď, Jakeu? Kloubouk dúle...

O něco slabší než Ženy. Nevím, asi je to tím, že tam Vejdělek nenapráskal tolik ženskejch a člověk se tím pádem musel soustředit víc na děj. Ach jo...

Film mrazivý až do morku kostí manipulovaného studentstva, naivně žijícího v iluzi sladkého nevědomí, že fašismus má Neměcko už dávno za sebou. Chicht. Musím přiznat, že během druhého shlédnutí byla převládajícím pocitem hlavně šablonovitost filmu - všechno běželo jak po másle, a to nejen proces manipulace, ale např. i rozklad Markova vztahu, (skoro) navázání nového, Timova radikalizace apod. Jenže tomuto filmu to vytknout zkrátka nelze, naopak, tempo filmu skvěle odráželo běh děje.

Tak nějak by měly vypadat adaptace divadelních her.

Ale Pohrobku, za prvé se ten seriál stal legendou, za druhé myslíš si snad, že po X letech společně strávených ve válce si všichni řeknou jen:"Tak čau, dík a naneviděnou"? Ne, jakkoli se nám to mohlo zdát emotivně přemrštěné, myslím si, že to bylo adekvátní tomu, co očekávali diváci, a hlavně tomu, jak by to asi bylo v reálu.

Film úžasné poetiky, trochu mi připomíná Burtonovu Velkou rybu.

Uznávám, umělecká hodnota nám tu krapet pokulhává, nedokážu si však představit lepší způsob, jak národu ukázat, co se tam vlastně dělo. Kdo neviděl, neuvěří...

Ehm, ta opice v závěrečné scéně mě vážně pobavila...

Jeden z nejsilnějších filmů, co jsem kdy viděl. Noiret ve, podle mne, své nejlepší roli.