Franki69

I kdyby Miloš Forman po sobě světu nechal jen Amadea a Přelet nad kukaččím hnízdem, k nesmazatelnému zápisu do filmové historie by to stačilo. Amadeus je vynikající film, sledující hlavní Formanovo téma, které bych formuloval asi jako souboj nonkomforního jedince s bigotností a tupostí své doby (Murphy v přeletu, Larry Flint, Berger ve Vlasech..). Je vcelku jedno, že konflikt Mozart/Salieri neodpovídá historické pravdě. Miloš Forman v Amadeovi vytvořil neskutečný vizuální zážitek a opulentní zvukový prožitek 18.století v kulisách s láskou nasnímané a také už pomalu mizející Prahy. Nechte se vtáhnout do světa doznívajícího baroka, když rakouský císař nechá k habsburskému dvoru pozvat mladého skladatele Mozarta, který je nejen geniální skladatel a hudebník, ale taky drzý samolibý fracek, opilec, sukničkář a karbaník, skutečná „rockstar“ své doby. Film jsem viděl ve své době v kině a opakovaně se k němu vracím. Nyní v pečlivě uchovávané tříhodinové „direct cut“ verzi s titulky. A je pro mne, jak léta jdou, čím dál tím lepší. Nemůžu a ani nechci dávat méně než naprosto plný 100% počet divácké blaženosti.

Film mě dostihl až teď. Měl jsem husí kůži od druhé půle asi hodinu, občas se mi dostavovaly až fyzické reakce. Tohle je jeden z nejlepších filmů, kterej jsem zatím vůbec kdy viděl. Rozepisovat se o jednotlivostech tady nebudu, naprosto stačí vyzdvihnout oslnivý výkon Madse Mikkelsena, jeho spolupijáci ze sborovny ale rozhodně nebyli jen do počtu. Dávám 100%, míň prostě ani nemůžu.

Tenhle film jsem dlouho odkládal, a jsem rád. Dneska byl na tenhle klenot britských gangsterek ten správný den. Vybíjenou o pytle travky a půl milionu liber jsem si užil, lidi se mi nepletli a konci se ukázalo, že ne každej je rozenej kriminálník a má to správný zlodějský štěstí. Těžkotonážní kultovka, se skvělou kamerou, muzikou, režií i scénářem. Ve svý době to musela bejt v kinech bomba, srovnatelná s Pulp Fiction. Dávám 90% a seženu si verzi bez dabingu, s londýnskou cockney to teprve bude úplný.

Je to už pár dní, co jsme na tom byli v kině a trochu se mi tahle divadelní hra v reálnejch exteriérech rozležela. A zůstal hodně dobrej dojem a chuť podívat se po nějaké době určitě ještě jednou. Mimořádná událost je chytře napsaná satira čecháčků v 21.století, využívající samovolné rozjetí vlaku jen jako základní zápletku, z které rozehrává precizně vystavěné dialogové linky záměrně přestylizovaných osobností, které snad každý už někdy potkal, nebo na ně narazil třeba v on-line prostředí. A jsou to právě skvěle pointované dialogy a z nich i často vyplývající akce, dovedené až k hranici frašky, které Havelka zcela jistě chtěl ve filmu mít a zvládl je zrežírovat velmi dobře. Natočil Havelka další Vlastníky? To si nemyslím a dokonce si nemyslím, že se o něco takového pokoušel. Chtěl jít dál, za hranu všedního dne a povedlo se mu to. A hodně pomohl skvělý casting, každý, kdo se ocitl v záběru svou roli zvládl skvěle. S výjimkou tříčlenné rockové kapely. Dávám 90% a toužebně bych si přál, aby žádný český film, ať už se pokouší o jakýkoliv žánr, nebyl horší než tato Mimořádná událost.

Pro mě, jako muzikanta a taky fanouška muziky, kterou po sobě Beatles a po jejich rozpadu i jejich jednotliví členové zanechali je tenhle dokument, zachycující kapelu v lednu roku 1969 splněný sen. Tohle jsem si vždycky přál…nahlídnout nějaký kapele „do kuchyně“. Ukazuje mimochodem, jak tihle čtyři talentovaní muzikanti i ve vizuálním umění předběhli svou dobu. V podstatě vymysleli „stream“, v kterém chtěli svému publiku nabídnout, ať jsou s nimi u vzniku písniček pro poslední společné desky. Z Let it Be (vydané v roce 1970) od prvotního nápadu Dont´t Let Me Down, Get Back nebo I´v Got A Feeling, přes jejich cizelování až po natočení finálních tracků. A v dokumentu jsou zaznamenány, také v podstatě od prvních nápadů, i první verze mnoha písniček z Abbey Road ( vydané v září 1969). Je to neskutečné a velmi oceňuju, že Peter Jackson nevynechal ani místa, kdy se nedařilo, kdy se jen debatovalo, popíjelo, vtipkovalo, řešilo, hádalo a taky usmiřovalo. S lehkým mrazením v zádech si uvědomuju, že jim nebylo ani 30 let. A je to právě Jacksonem remasterovaný a režijně vedený devítihodinový dokument, sestříhaný z celkových 60 hodin materiálu , který v očích členů Beatles v posledních měsících existence kapely ukazuje únavu po megaúspěšných posledních letech, prožitých ve frenetickém tempu a šíleném zápřahu světových superstar. S mrazením v zádech dávám 100%.

Fanouška Beatles hodně pobaví, ostatní může dokonale zprudit.  Film už hrozně zestárl a je to na něm vidět. Jeho realizace se ujal tým vedený režisérem filmové prvotiny slavné liverpoolské kapely - Perného dne. I někteří herci v dalších rolích jsou stejní. V současnosti se už na to prostě nedá koukat jako na film, ale jako na produkt doby, kdy beatlemánie naprosto ovládla Velkou Británii.  Je to prostě smršť nesourodých gagů, hříček, situací, dialogů a lokací, vystavěných na praštěné zápletce, nabízející „dějovou linku“.  Zajímavé zjištění pro mě po těch letech je, že Ringa a George kamera miluje, Lennona jen tak tak a Paul je prostě herecky fakt dřevo. Ale viděl jsem to rád, písničky si poslechnu klidně i po stopadesáté a budou se mi líbit. Takže hodnotím vysoko, dávám 70%, protože vím, na co jsem se konečně podíval. Ale nedoporučuju, pokud nemáte k hudbě Beatles vztah, film vám nic jiného než Beatles nenabídne.

Jako velkej fanda původních Ghostbusters můžu říct, že mě pocta partě, která kdysi porazila v New Yorku Velikého Gozera Ničitele nakonec udělala radost. Zpočátku se to teda vleklo. A přesun Ghostbusters z kategorie „bláznivá duchařská komedie“ pro dospělé do škatulky „teenage“ taky moc nadějí nevzbuzovala. Opravdu bych pár úvodních sekvencí, kdy se parta dětských lovců duchů začne ve Smallvile dávat dohromady oželel. Ale film na poslední chvíli předtím, než začne prudit (tak kolem 40 minuty) naštěstí přeřadí na vyšší stupeň a dočkáme se. Velmi oceňuju stovky různých drobných i nakonec i nepřehlédnutelných odkazů, rekvizit, akcí a hlášek, které jsou přímo spjaté s prvním a druhým filmem. Reitmanovi si dali záležet, aby značku Ghostbusters nepohřbili a já jsem jako filmový fanda vděčný, že jsem zase mohl vidět létající světýlka, ektosliz, protonové pasti, ikonického cadillaka, duchoměřič a desítky dalších drobných pitominek, kterých jsem si stihl všimnout. Film byl fakt zábavnej a je mi jasný, že potěší spíš pamětníky jako jsem já než nepřipavené publikum, zejména to mladší. Takže, díky za tu srandu, dávám vděčných 80%

Moc mě mrzí, že mi tenhle biják utekl v kině. Ten skvostě podaný, skoro pohádkový tenisový příběh o vyrůstání sester Williamsových zcela jistě na plátně opravdu vynikl..a stejně tak převtělení Willa Smithe do budoucím úspěchem svých dětí posedlého tatínka, věčně oblečeného v těsných trenýrkách, kterému se prostě neodmlouvá a jdou se opět sbírat míčky, v dešti trénovat forhendy a uvolněné postoje. Film provází velmi příznivé přijetí diváky i filmovou kritikou a já se nedivím. Naopak nemám, co bych k pochvalám ještě přidal. Je svižný, s velmi dobře hrajícími dětskými herečkami, vynikajícím scénářem, přeplněným drobnokresbami z dětského života talentovaných dětských tenistek a jejich vyrůstání v chudé čtvrti, kde po sobě střílejí gangy. Je tedy jisté, že s panem Richardem Williamsem nebylo jednoduché vyrůstat a že film je svým vyzněním příliš laskavý a lichotivý. Ostatně, rodina na jeho realizaci dohlížela. Je jasné, že byl pěknej poděs a v podstatě tvrdohlavec, co si budem povídat. Ale základní fakta zjevně sedí a nebýt urputnosti a zabejčenosti „krále Richarda“, tenisový svět by sestry Williamsové neznal. Životopisný snímek sleduje Venus, Serene a její sestry (bráchu vynechavá) do prvního velkého turnaje a tak už nezmiňuje, že v roce 2003 byla nejstarší ze sester Williamsových obětí pouliční přestřelky v sousedství, kde vyrůstaly. Ano, je to kruté, ale člověk hned jasněji a lépe porozumí snaze dřít na sobě do úmoru a udělat opravdu vše, aby unikl z prostředí chudiny, do kterého se narodil a nehodlá v něm zemřít. Pro mě to byl jeden z nejlepších filmů, věnovaný životu nějaké sportovní legendy a užil jsem si ho naplno. Sledovali jsme s přítelkyní, na tenis nekoukáme a přesto oceňujeme, jak srozumitelně a chytlavě byl sport představen. Dáváme oba 90% a moc doporučujeme. P.S. Pěkný článek o tenisových setrách a jejich otci vyšel v roce 2002 v Reflexu

Jason Statham se ani jednou neusmál..a divák nakonec taky ne. Guy Ritchie v Man on Wrath předvedl, jak se jede na volnoběh, bez špetky úsilí o snahu překvapit a zaskočit diváka nečekanou lokací, vývojem postav nebo alespoň zapamatovatelnou akcí. Nic z toho se nestalo, kdo neuhodl kdo je pan Hill do 30minut, nejspíš už od úvodu sledování kontroloval ještě svoji facebookovou stránku a leccos mu ze zjevných náznaků, opravdu nijak neskrývaných, uteklo. Jenomže bylo fakt těžký udržet při téhle generické, šablonovité podívané, soustředěné kolem nezáživného Stathama pozornost. Ve filmu je řada míst, která jsou napínavá asi jako soustředěný pohled z okna jedoucího vlaku do okolní krajiny. Na filmu prostě nevyzdvihuju nic. Je tu pár akcí, pár přestřelek, finální je delší, nebo spíš zdlouhavá přestřelka a … a nic navíc. Nevím jestli Guy Ritchie točil na zakázku, ale v tomto filmu po sobě nechal studené, neosobní, veskrze průměrné, byť dobře natočené řemeslo. Bez emocí, bez vášně…a bez chuti ho vidět znovu. Ode mne za 35% a nepřidám ani procento, ani kdyby mi Jason Statham zaklepal na dveře.

Nejlepší jsou na tomhle filmu trailery. Film samotný nabízí k tříminutovému nabušenému traileru dalších cca 100 vesměs nadbytečných minut. Není prostě sranda natočit film, u kterého je jasné jak dopadne tak, aby nenudil. Mno…nepovedlo se to. Takže co tu máme. Vizuální masírku pro milovníky americkejch nablejskanejch trucků a drsných chlápků, kteří s nimi při řízné moderní country (nezaměňovat Tučnáky nebo Greenhorny) křižují Amerikou a Kanadou. Jsou čestní, hubení, mluví do vysílaček a jinak moc nemluví. Pak tu máme problém se zasypanými horníky, když je potřeba do hlubinného dolu dopravit v limitu přes už rozmrzající jezero kurevsky těžkej náklad, kterej je zachrání. A přijdou problémy…led praská, projeví se hajzl a sabotér…a začne přehlídka co možná největšího počtu akčních scén, který se daj vykoumat při zápletce o pěti lidech, zrádném ledu a třech kamionech. Některý byly fakt pitomý, nudily a film zbytečně natahovaly (skůtry, lavina..). A jak to dopadne? No dobře, s finále se tvůrci už moc nemazali, sfoukli ho za 5 minut a došlo i na obligátní pěsťovku, kterou Liam Neeson umístí do ksichtu toho pravýho hajzla. Bez ní by to prostě nemohlo skončit. Vůbec nechápu proč záporáka nehrál Lawrence Fishbourne, druhá (a jediná další hvězda jinak velmi slabého castingu)…takhle se tam jako záporák pinožil nějaký floutek, jehož jméno  vám v hlavě nezůstane, ani když si ho přečtete třikrát za sebou. A stejně nevyrazný byl jeho výkon. Na to že měl bejt big padouch, zůstal po něm jen nasmrádlý odér, který line z kyblíku kfc, naplněného ohlodanými kostmi když ho ani po týdnu nevyhodíte. Takže i za to, jak málo Lawrence ve filmu bylo dávám 35% a nedoporučuju.