Renfield

V rámci českého filmu především formou velmi zajímavé, zároveň však právě díky ní místy hodně rušivé. Totiž, nenápadně schovat takhle velký fotoaparát není zrovna jednoduché a stejně tak není jednoduché s ním na některých místech natáčet. Jinak je ten svět pohledem Tomáše ale fajn, alespoň tam kde být fajn má, což je ta kratší část filmu. Žánrově se totiž jedná spíše o drama a jako drama také Pojedeme k moři funguje nejlépe, včetně silné pointy. 65%

Souboje, snad vyjma toho závěrečného s Jane, příliš nenadchnou, což není pro film podobného typu ta nejlepší vizitka. To okolo nich je překvapivě lepší, i když z větší části okopírované, případně svým způsobem zparodované. Takže, povedl se bar, povedla se velmi originální sestava likvidátorů škod, která se v něm schází a její představení. Samozřejmě tomu sedí i Scott Adkins, akorát mu mohl častěji někdo zavřít hubu, protože on dokáže nahlas přemýšlet i při bitkách. Zdaleka nejlepší je však část z jeho mládí, v niž objasní, jak k této práci přišel. Ono to sice zase něco připomíná, ale je to takové příjemně britské a Ray Stevenson tomu vyloženě sedí. 60%

První konverzační rovina trojúhelníku včetně modelového intra mi překvapivě přišla nejsilnější. Carl a Yaya řeší zaplacení večeře a od toho tématu se dostanou až... úplně jinam. Je vlastně škoda, že jsou ve druhé rovině vhozeni na loď, kde se sice odehrává to nejdůležitější, ovšem oni jsou spíše doplňkem. Tady to táhne Zlatko Burić a jeho Dimitry, obzvlášť když se po kapitánské večeři chopí mikrofonu. Dění po večeři satirický smysl dává, přesto nemůžu říct, že mi úplně sedlo, dalo se ubrat, což platí i v případě "In den Wolken". Třetí rovina vrací do hry Carla a Yayu, ale je už pouze velmi dlouhým dojezdem. Všeobecné nadšení v tomto případě tak úplně nesdílím, snad je to i dobou... 70%

Větší smysl závěrečného "pašování" postrádám, vůbec vzhledem k době, ve které se film odehrává. Ale nedivím se mu, už děj před ním má takových náhod a nedořešených situací, vztahů spousty. Třeba rychle vzniklá náklonost Jitky k Zenkemu, končící hned po mandlování? Pravděpodobně. V tomto případě hold vizuál vítězí nad příběhem a častý stín mu k tomu pomáhá stejně jako studená paleta barev. Praha v tomto podání nadchne, kamera je obzvlášť v "noirovější" první polovině fantastická. Výborné jsou i kostýmy a zdá se do detailu promyšlené interiéry. Příběh samozřejmě špatný není, jenom mi uniká, proč při důrazu na vše ostatní, musí obsahovat takové množství do oči bijících náhod. 70%

Dělat něco proti drogám ve společnosti, by samozřejmě bylo naprosto v pořádku. Jenže dělat (zneužívat) to takhle? Už jen z toho, že se tohle někde děje, mrazí. Filmové pojetí je navíc nekompromisní, scény poprav syrové, stejně jako prostředí filipínských chudinských čtvrtí. Maria se dostává do bezvýchodné situace, škoda, že poslední akce, která ji má z ní údajně pomoct, je dopředu jasná, přesněji ten o koho v ní půjde je jasný. Přesto silný zážitek. 75%

Prostředí dívčí školy a dialogy jejich žákyň jako vystřižené z erotických filmů těch let napoví, o co tvůrcům šlo především. Děs to nebyl, přesto třeba takové pády do studny nepůsobí nejhůře a pěkně je využitá i občasná mlha. Právě ona a kulisy ten gotický horor občas připomenou, i když romantiky mohlo být obzvlášť ve druhé polovině podstatně méně. Ta příběhu nepřidá, stejně jako levnější verze Christophera Leeho. Mike Raven jako hrabě Karnstein působí spíše směšně. Závěr je však velmi fajn, k předešlému dění ale "nečekaně" příliš nesedí. 45%

Příběhově roztříštěné, jako střepy rozbitého zrcadla, vizuálně podmanivé, občas dokonce krásné, častěji však silně depresivní, bezvýchodné... jakoby pojetí filmu zrcadlilo samotnou Normu Jeane. A dalo by se pokračovat třeba k pouze lehce načrtnutým vedlejším postavám nebo podobně stručným slavným momentům z jejího života. Pro ten bylo samozřejmě obojí zásadní, pro ni osobně však mnohem méně podstatné, protože to, co chtěla, nakonec nenašla, což si i ve filmu velmi brzy uvědomuje. Obojí tak má minimum prostoru na úkor scén na pomezí hororu, čím blíže závěru, tím blíže právě tomuto žánru. Na životě Normy staví Andrew Dominik řekněme kritiku společnosti, ale i Hollywoodu. Je velmi blízko Lynchovu famóznímu Mulholland Drive a to nejen příběhově, ale především hutnou atmosférou, včetně hypnotického soundtracku Nicka Cavea a Warrena Ellise. Připomene ho hned úvodní scéna Hollywoodlandu v plamenech, svým způsobem ta nejvelkolepější, protože zbytek je spíše komorním minimalismem, který tomu však sedí. Kamera je často velmi osobní, většina záběrů je tak vedena na detail tváře výborné Any de Armas. Mně tenhle "životopis" velmi sedí a dává smysl. A to včetně střídání barev a formátů vždy v precizní kompozici. 80%

To se tak jednou probudíš a najednou... vhození do akce. Nejdříve v domě, potom v ulici a nakonec skrze parádní pohled kamery v části města. Na seznámení s postavami bude dost času v obchodním centru, kde tohle neskutečné tempo přeci jen zvolní. Právě díky zajímavé skupině přeživších, to však ničemu nevadí, je čas na nějaký ten vtip, výborné rozhovory, nebo dokonce hry (nikoliv pouze deskové) skrze cedule. Ani tady však není nouze o akci, třeba takový transport potravin a následný rozhovor přes vysílačku. Závěr je dle očekávání opět masakrem a ten druhý titulkový potom dvakrát tolik, především svoji absurdností. Dokonale nadsazená akční jízda s výbornou kamerou a velmi slušným hereckým obsazením, obzvlášť Sarah Polley a Jake Weber jsou velmi fajn. 75%

H20 a docela zbytečná modernizace po vzoru Scream přináší do série řekněme komediální nádech. Do Laurie neustále někdo naráží, Michael krade na pánských toaletách dámské kabelky, před nimi potom "děsivá" auta a chvíli mu trvá, než ho napadne použít ve vhodnou chvíli klíče. Svůj prostor tu má i naprosto nezajímavá mládež, samozřejmě vyjma výborné bruslařské scény s Josephem Gordonem-Levittem. Hlavní prostor je však věnován Laurie, jejímu traumatu a částečně i vztahu s bratrem, což vyústí ve výbornou závěrečnou scénu. Dvacítka oproti zbytku série nestojí na mordech, těch nakonec není mnoho a ve většině případů nejsou vidět. Je více o tísnivé atmosféře kolem Laurie a z tohoto pohledu funguje velmi solidně. Vzpomínky na Michaela, vidiny, jeho neustálé přibližování, až jednou... Její cesta k závěru je výborně budovaná, což se ovšem nedá říct o výše zmíněném kolem, škoda té komedie. 60%

Přátelství, které v tomto případě zažívá Del a Cody, sice není nic nového a samozřejmě jsou filmy, v nichž bylo tohle téma zpracované zajímavějším způsobem. Ale ani Driveways nezaostávají a nabídnou třeba závěr, který není právě pro to téma tím nejtypičtějším. Tím nemyslím nějakou zásadní pointu, přesto to nejlepší možné zakončení a při Delově monologu velmi hluboké zamyšlení. Ale není to jen o nich, proměnou si tu projde Kathy, k čemuž ji vlastně pomůže její sestra... Při jejím poznávání poznává i jiné, což ji postupně mění. Příjemný film. 75%