JustEdems

O něco málo lepší než první díl, u kterého jsem se užíral nudou. O trochu svižnější, lépe provedené a i humornější. Ale stále se nedokážu navnadit na tu kultovní vlnu a ani nostalgie zde moc nefunguje.

Kultovní klasika která mě nikdy nijak neoslovila. Marně hledám humor, marně hledám takovou tu správnou dětsky působící hrůzu a sympatiemi překypující hlavní postavy. Především stále nedokážu pochopit, co je tak úžasného na B. Murrayovi, s jehož protivností je spíš na pěst než k smíchu. Když dostanu chuť na hororovou komedii s kapkou infantilního vizuálu, bez váhání sahám po Beetlejuice.

Tak moc jsem se na to těšil. A tolik nadějí jsem do toho vkládal. Ale Scream pro mě odešel s mistrem Cravenem. Bohužel už se opravdu jedná jen o ždímání a ždímání. Okaté a bez nápadu. Cením navázání známých tváří a “bezohlednest” k charakterům. Ale jinak to nepřináší nic nového a spíš se těží pouze ze slavného jména. Druhou hvězdu přidávám především kvůli tributu na Once upon a time in Hollywood, kdy se mi připomněla likvidace té samé afektované, protivné, mongoloidní kun*y. Už jen pohled na ni, je sám o sobě horor. Pan Wes, nám tady bude velice chybět.

Jamie Lee Curtis Home Alone. Dům plný nástrah v plném očekávání na návrat Míši Majerů. Příjemné překvapení a solidní navázání na otce zakladatele J.C. Je komu fandit, krev teče proudem, atmosféru to taky nepostrádá. Já jsem spokojen. Uvidíme jak to vše dopadne..

Fajn, asi to nedosahuje takových kvalit jako Goodfellas a už vůbec ne jako Godfather. Ale já se stejně raději podívám na tuhle sympatickou, stylovou teamovku, než na první zmíněný titul. Film se vede správným směrem a nesnaží se být historickým převyprávěním, ale prostě skvělou gangsterkou s příjemnou atmosférou 30' let. De Niro si mě zde moc nezískal a popravdě mě docela sralo to, že za každým slovem co řekl, se musel pokaždé ve filmu někdo smát (jasně je to součást role) ale...PROČ? Odběhnu od nesmyslného detailu. Scéna v Malonově bytě a především scéna na schodišti, s doprovodnou hudbou božského E. Morriconeho, to se právem zapsalo do dějin kinematografie. Ale stejně si vždy vzpomenu na parodickou verzi z neméně skvělé Bláznivé střely 33 a 1/3. To za mě značí kvalitu!

Je to prostě klasika a Martin Scorsese je skvělý režisér. A pro tento typ filmů se narodil. O tom nejde vést spory. Avšak po tisícím pátém shlédnutí, jsem zjistil, že vlastně postrádám jakousi empatii a sympatii s hlavními protagonisty. Samozřejmě, jedná se o bandu nelítostných kryplů, chcete-li mafiánů. Takže pro člověka se zdravou psychikou je tohle přirozená věc. Ale ve srovnání s Kmotrem, kde se vlastně jedná o "stejnou" sortu lidí, jsem měl alespoň nějaké pocity, sympatie a měl jsem komu "fandit". Tady mi bylo absolutně jedno co se s kým stane. Fajn, třeba to byl záměr. Ale když vezmu třeba Sonnyho z Godfathera a srovnám to zde s Tommym, tak hádejte kdo mi byl totálně u ánu. Místy se příběh dost vleče a začne trochu nudit. Dále se zde občas trochu pokulhává v reálných událostech, jménech a tak dál. Tohle bych nevytýkal, kdyby se nejednalo o životopisný film který si na něj jenom nehraje, ale prostě jím je. Jinak se každopádně jedná o príma gangsterku s nadupaným soundtrackem a dost cringe smíchem Raye Liotty.

Po Wrath of man, jsem si musel připomenout tuhle hvězdu mezi žánry. Špička mezi Heist filmy a thrillery vůbec. Geniální ústřední dvojice, neo noirová atmosféra posílena špičkovou kamerou. Loupež a následná přestřelka, která dostává na autenticitě zanecháním originálního zvuku zbraní. Je propracována do nejmenších detailů tak, že se dodnes promítá v bankách a různých speciálních cvičeních. Už to o něčem vypovídá. Finální scéna s nejchlapštějším potřesením rukou (Sorry Arnolde) a střetnutí pohledů hlavních protagonistů v doprovodu s nepopsatelnou hudbou E. Goldenthala, hnula natolik s mými emocemi, že jsem až do konce titulků oddechoval s otevřenou pusou. Mohl bych tady rozhazovat dalšími superlativy, ale stejně bych tento film nedocenil tak, jak to slovy vůbec jde a jak by si zasloužil. Tohle je prostě důkaz, že De Niro a Pacino, se pro sebe narodili.

Poněkud nezvyklá Ritchieovka. Ale mně se setsakramentsky zamlouvá. Statham, je prostě Statham. Na tohle se přesně hodí a do Ritchieho stylu jakbysmet. Existencionální drama v jeho podání očekávat nemůžeme, ale o to jemu ani nejde, prostě dělá co mu jde dobře. Eastwood Jr. se bohužel po herecké stránce nepotatil, ale naštěstí nemá zase tolik prostoru. Scénář dle mého názoru povedený, byť trochu předvídatelný, ale zrnkovité neduhy mi vynahradila akce a temná atmosféra s příjemně mrazivou hudbou. Takových 85% nejméně. Bravo pane Ritchie a držte se svého kopyta. Tohle Vám prostě jde!

Na svou dobu velice neobyčejný a odvážný počin. Pyšnící se svým vizuálním a poetickým půvabem. Oplývající něžností, ruku v ruce jdoucí s hnusoděsem. Surrealistická podoba, je mi ve filmech velice příjemná a zde je skutečným topem. Až jsem v úžasu, že něco takového vzniklo v našich končinách a za tak složité doby. Příběhově to však poněkud pokulhává a někomu se může zdát, že se příběh vleče a postrádá cosi smysluplného. Avšak jak jsem říkal, na svou dobu obrazově naprosto opulentní záležitost. A vidět toto jako dítě, hnědne mi spodní prádlo.

Ridley se po letech oklepal a předvedl nám velkolepou historickou podívanou. Přišlo to ve správné době, jelikož co si budeme, aktuálnější téma momentálně jinde nenajdeme. Ať je pravda kde chce. Přes dvou a půl hodinovou stopáž, příběh ladným tempem ubíhá aniž by nudil. Uvěřitelnost doby je zachycena přesně tak, jak to pan Scott umí. Tedy plno špíny, krve a smradu i skrz plátno se linoucí. Ze skvělého obsazení Démona a Řidiče, musím vyzdvihnout samozřejmě Jodie Comer, jenž mě naprosto okouzlila. Jak hraním, tak svou krásou. A pana Fleka, který je prvotřídním slizem, který mi dost připomíná některé dnešní jedince. Změnilo se vlastně z doby temna něco oproti dnešku? Anyway. Způsob vyprávění z pohledu tří hlavních protagonistů je velice originální a je přednesen více než skvěle, jelikož nám nechává otevřené myšlenky u všech tří možností a neubírá se to přímočarým šovinistickým/feministickým směrem. Dlouho jsem čekal na film, který by ve mně opět probudil dokola se opakující overthink. Bravo a děkuji.