Arigato

„No tak bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát...“ Ale ne, teď vážně. Dobytí severního pólu je stále mou nejoblíbenější hrou z repertoáru Járy Cimrmana. Mohl bych se na to dívat praktiky pořád. Hlášky neomrzí ani po letech a vždycky se nad nimi zasmějeme. Nejlepší lék na trudomyslnost.

Nikdy bych nevěřil, že mě bude bavit sportovní anime. Nicméně jakožto velký fanda basketbalu jsem si ke Kuroko no Basket našel cestičku velmi rychle. Příběh vypráví o tom, jak se legendární školní basketbalový tým z nižší střední známý jako "Zázračná generace" po ukončení školy rozpadl a každý ze členů šel na jinou školu. Do tohoto týmu patřil právě i Kuroko. Ten se začátkem roku zapíše do basketbalového týmu na své nové škole. Všichni jsou ale překvapeni ve chvíli, kdy uvidí mladíka hrát. Jeho výkony jsou podprůměrné a nikdo nechápe jak to, že právě on patřil do onoho neporazitelného týmu. Do týmu se také přidává Kagami. Ten, co se postavy i dovednostní týče, už připomíná špičkové hráče na úrovni americké NBA. Postupem seriálu se nicméně ukazuje, že Kuroko je nenahraditelnou součástí týmu, a hlavně díky němu se mužstvo dostává přes papírově silnější soupeře. Velký podíl na úspěších týmu má samozřejmě také Kagami, který společně s Kurokem tvoří nerozlučitelnou dvojici. Tým se účastní celostátních soutěží, kde mají příležitost utkat se nejen s čím dál silnějšími soupeři ze sousedních škol, ale také se členy Zázračné generace, kteří každým zápasem ukazují, že se jim takto přezdívalo z nějakého důvodu... Sledování tohoto seriálu jsem oddaloval, jak jen to šlo. Tou dobou jsem ještě sledoval anime, které měly maximálně 12 - 20 dílů a to, že se jednalo o sportovní anime, mi také moc nepřidalo. Myslel jsem si, že vše bude moc přehnané, ale opak byl pravdou. Musím uznat, že jsem velmi rád, že jsem tento seriál (včetně jednoho filmu) viděl. Ač byly díly místy maličko zdlouhavé, vždy mě bavily. Pokud máte rádi basketbal, shlédnutí tohoto anime je nutností! Mimochodem, zkuste si vyhledat „Kuroko no Basket in real life“ (např. toto video nebo třeba toto), možná to pro vás bude dalším lákadlem.

Připojte se společně s několika svými kamarády do skupinového videohovoru na Skype a následně už jen hodinu hystericky křičte. Lépe bych vám tento film popsat už asi nemohl. Zápletka určitě tak špatná není, nicméně její realizace je na tom poněkud hůř. Já nevím, mě ale tohle brouzdání po Facebooku prostě nějak nebavilo. Na druhou stranu musím uznat, že jsem takovou poslední scénu upřímně nečekal. Obzvlášť, když jsem film sledoval z postele a s notebookem na sobě. V každém případě bych vám spíše doporučil druhý NENAVAZUJÍCÍ (a neduchařský) díl, který se mi líbil o poznání více.

Ačkoliv muzikály zpravidla nemám rád, díky své unikátnosti se tento značně odlišuje od ostatních filmů tohoto žánru. Jedná se o příběh lásky dvou mladých lidí, jenž jsou díky nepřízni osudu zapleteny do milostného trojúhelníku. Mezi Ewanem a Nicole fungovala určitá chemie, díky čemuž byla láska hlavních hrdinů více než uvěřitelná. Hudba je skvělá a většina písní je velmi populární. Kostýmy, kulisy, masky a obecně celkové zpracování důvěryhodně umožňuje představit si, jaké by to bylo, kdybyste se účastnili show v Moulin Rouge. Doporučuji!

Tento seriál mě hned chytil a už nepustil a označil bych ho jako ideální startovací shonen – tj. manga/anime, které jsou zpravidla akční, plné soubojů a se zaměřením na vývoj hlavního hrdiny, odehrávající se v mezích jakéhokoliv žánru či časového období. Pokud nejste vyloženě fanda anime, musím podotknout, že právě Attack on Titan (AoT, také Shingeki no kyojin – SnK) bylo jedno z mých prvních anime, které jsem sledoval, a to ještě v době, kdy jsem měl k tomuto odvětví spíše negativní postoj. Četl jsem mangu, ze které tento seriál samozřejmě vychází, a jak už to často (nejen v tomto žánru) bývá, následná televizní adaptace se dříve nebo později začne odchylovat od své předlohy. Naštěstí tohle není případ AoT a musím s radostí konstatovat, že se Wit Studio této adaptace zhostilo na jedničku. Hra s detaily a obecně celkové zpracování dělá tamní svět o něco zajímavější a na rozdíl třeba od kultovního Naruta nepřidávají do historického světa moderní technologie a udržují tak nějakou organickou logiku. Zkrátka vše dává smysl. Od společenské struktury, po politiku až po sofistikovaně představenou techniku. V každé epizodě nám jsou nabídnuty do sebemenšího detailu vypracované úryvky z veřejně dostupné literatury o aktuálním dění, monstrózních zdech obehnaných kolem města, o tamní politické situaci a náboženství či třeba o zbraních a výbavě nezbytných k boji. Ještě je tu další věc, která dělá z titánů přesvědčivou hrozbu. Tvůrci nastavili nějaká pravidla ztvrzené logikou skutečného světa. Dojde vám plyn ve vaší ODM výbavě – jste v háji. Plyn sice máte, ale nemáte kolem sebe žádný dostatečně vysoký objekt, kterého se lze zaháknout – jste v háji. Utrpíte sebemenší zranění omezující váš pohyb – jste v háji. Jednoduše tohle není logika ostatních anime, ve kterých se soupeřící teenageři prohodí třemi betonovými stěnami a vyváznou z toho s jediným malinkatým škrábancem. A to je přesně další důvod, proč se mi tento seriál líbí. Nelze opomenout také povedený soundtrack, jež dodává jednotlivým scénám určitou přidanou hodnotu a mnohonásobně zvyšuje emoční míru reakcí diváka. Velmi dobře se poslouchá a při každém dalším poslechu budete již při prvních tónech vědět, že ta scéna bude naprosto skvělá. Napětí a akce na sebe nenechaly dlouho čekat a hned první díly strhly mou pozornost a já se od toho nemohl odlepit. První sérii bych jednoduše popsal jako emocionální horskou dráhu, kde nadšení z akce rázem vystřídá napětí. Ke spoustě dílů se ale vždycky rád vrátím a podívám se na ně znovu a znovu, abych si alespoň připomněl, jak skvělé to bylo, když jsem to sledoval poprvé. Další série nabídla spoustu otázek, čímž divákovi poskytla další pádný důvod, proč pokračovat ve sledování. Dala také větší prostor vedlejším postavám, které se ukázaly jako velmi zajímavé a seriál již nebyl závislý na jediné postavě, aby ho táhla kupředu. První část třetí série posunula děj i postavy do úplně nových situací. Soupeření o moc, intriky, konspirace, od heroických bojů s titány k ne zrovna morálnímu vraždění lidí. Nicméně fungovalo to. Nepřítel už nebyl pouze bezduchou horou masa, ale smýšlející lidská bytost. Do popředí se začaly dostávat scény, které nepotřebovaly akci a spíše se točily kolem těžkých rozhodnutí. Druhá (a momentálně i nejnovější) část této série je de facto kombinací všeho, co předchozích série budovaly a dle mého je to vrchol celého seriálu. Nabízí nám z nepřeberného počtu akčních scén, odhaluje další části námi dosud neprobádaného světa, postavy čelí ještě těžším rozhodnutím a musí se vypořádat s následky každé své akce – a to v anime těžko pohledat. Zapínáte epizodu a nevíte, jestli se máte těšit nebo bát, protože opravdu nevíte, co se stane. Díváte se s vědomím, že ne všechny postavy se dožijí zaslíbeného konce. Nejde o to jestli, je to spíše kdo, kdy a bohužel i kolik. Vedlejší postavy již nepůsobí jako vedlejší, přeci jen se na obrazovce objevují už nějakou dobu a také za tu dobu prošly nějakým vývojem kupředu. Ohlédnu-li se zpět na všechny série, našel bych hned několik elementů, které jsem zprvu spíše odmítal, ale nyní jsem rád, že tam byly. Jsem rád, jakým vývojem si seriál prošel, protože je nyní mnohem rozmanitější, než bych kdy řekl a jako jeden z mála seriálů byl a stále je schopen plně využít celý svůj potenciál až do samého konce. Opravdu všem doporučuji shlédnout tento seriál, ať už jste nebo nejste fanoušky anime. Protože až Attack on Titan skončí a nějakým zázrakem to bude i nadále na takové úrovni, na jaké je to teď, je dost pravděpodobné, že právě toto anime bude to, které bude definovat tuto generaci.

Christopher Nolan přišel s dalším filmem, který je nabitý skvělými herci, akčními, ale i psychiku drásajícími scénami a výborně padnoucí hudbou, což vše dohromady postupně definuje ponurou a temnou atmosféru filmu. Svým, až znepokojujícím, leč skvělým výkonem ve mně Heath Ledger – bohužel ve své osudové roli – zanechal něco, co si budu ještě dlouhou dobu pamatovat. Připadalo mi, jako by ho Joker pohltil a jeho hraní už vlastně nebylo ani hraním. Christian Bale mě jako Batman opět nezklamal a pro budoucí netopýří muže nastavil laťku velmi vysoko. Snad už ani nemusím zmiňovat Hanse Zimmera, který se atmosféru vykreslující hudby zhostil geniálně, ostatně jako vždy. Temný rytíř, jakožto nejsilnější díl trilogie, pro mě určitě bude dlouhou dobu nejlepším Batmanem a nejpovedenější komiksovou adaptací, která kdy spatřila světlo světa (tedy až do doby nového Jokera - neříkám, že by byl Phoenix lepší, než Ledger, ale jako film Temného rytíře o kousek předčil - nebo jsem možná jen uvítal příjemnou změnu po těch letech).