Rhaegar

Příběhově to není žádný zázrak, ale funguje to mnohem lépe než předchozí díl. Rozumný poměr expozice a akčních scén to dělá stravitelnější. Některé scenérie jsou radost sledovat a souboje jsou nejlepší z trilogie.

Film je vlastně jedna nekonečná akce. A tady je toho tolik až je toho příliš. Bitky jsou vcelku kvalitní o tom žádná, ale není tam žádná, která by po jakékoliv stránce vynikala. To znamená, žádná není choregoraficky o mnoho lepší než ostatním, nemá sázky, emoční přesah či hlubší narativní smysl. Takže film splývá do takového jednotného neslaného nemastného celku.

Od Snydera jsem měl nakoukáno vše kromě tohohle. Moc se mi do toho nechtělo, ale když mám v něčí filmografii jen jedno prázdné místo většinou mě to přesvědčí k tomu abych ho zaplnil. No rychle jsem toho zalitoval, jako ostatně vždy v obdobných případech. Jako i po deseti letech sovy a hadi i podobná havěť vypadají překvapivě dobře. O prostředí se to říct nedá to zestárlo a vypadá odporně. Ale tam pozitiva končí. Je to nudný derivát všech existujících dfobrodružných cest za nalezením mcguffinu a poražením záporka. Celé je to úmorně nudné. Chápu, že je to podle knížky pro malé děti a nejde tady tolik vymýšlet, ale tohle je slabé i v těchto vodách. Navíc ten film je velmi nevyrovnaný. Ze začátku hraje dobrá fantasy hudba, která podtrhuje unylé dobrodružství, ale ve dvou třetinách se spustí popík a sovy rádoby komcky blbnou a pak se to zase vrátí zpět jakoby si Snyder jen plnil nějakou kvótu. Podobných nekonzistentností je tam mraky.

Není to špatný film, ale je někde na pomezí artu/indiečka a konzumního filmu. Film má sice známé tváře, ale je to spíše konverzační drama, které odmítá cokoliv vysvětlit. Nechává všechno na divákovi. Ten si musí vybrat s vizuálních i slovních alegorií a poskládat si co se vlastně film snaží říct. Tím se stává ještě mnohem hůře přístupnější pro všechny kdo by si ho chtěli užít. Rylance, který je v záběru téměř celou stopáž hraje na výbornou. Jen film dělá vše polovičatě. Na art je málo odvážný. Na běžný film nepřívětivý a na kritiku společnosti málo bohatý na filozofické myšlenky.

Podívaná jen pro otrlé estéty. Nejlepší kumštýři přes masky a vizuální efekty a zvuk si vytvořili tohle dílko. Ale příběh je jen lepidlo, které drží zbytek pohromadě.

Výtečná zábavovka. Cool souboje. Výtečný sondtrack od Queenůjenž tomu dodvá neskutečný drive a k tomu scény, které jsou z dnešního hlediska neskutečně cheesy. Doslova jsem se řechtal. A samotná mytologie nesmrtelných má také něco do sebe. V dalších filmech a seriálech pokračovat nebudu, ale jestli Netflix dodá ten slibovaný remake jsem zvědav co s tím udělá.

Nejsem ochoten ztrácet čas dlouhým komentářem. Vezmu to krátce. Nemá to nic společného s FMA. Jen postavy, které se ještě nechovají ani podobně jako v seriálu. Ten film nedává smysl ani z logického hlediska a příběh je nudný. Nebýt výborné animace na které dělalo spousta různých tvůrců byl by to regulérní odpad.

Dokončil jsem další rewatch Fullmeatl Alchemist 2003 včetně filmu a OVA. Stále je to skvělé. Všichni víte, že většina děl po dalším zhlédnutím spíše ztratí. U FMA je to pro mě naopak. Každé další zhlédnutí je pro mě ještě lepší nežli to předchozí. Čím více o vím o náboženství, politice, historii nebo filozofii či „vypravěčských technikách“ tím více si užívám věci, kterým jsem předtím nevěnoval pozornost. Bohůmžel tohle anime je neprávem ve stínu svého mladšího bratříčka (2009). Hlavními body kritiky je špatná animace a odklon od anime manga předlohy. Vizuál zde rozhodně není špatný. Pouze se jedná o úplně jinou animační školu. Zatímco animace originálu je dnes už poctivý klasičtější styl, Brotherhood více koketuje s digitální animací a pomáhá si CGI. I filozofie soubojů je naprosto rozdílná. FMA se soustředí na konkrétní akci a reakci zatímco FMA:B se snaží ukázat celou situaci s větším odstupem a důrazem na co největší pohyb jak aktérů, tak prostředí. Ani jeden typ akce není lepší nebo horší. Jen se zase jedná o naprostou odlišnou filozofii. Stejné je to s příběhem. Co na tom, že si tohle anime jde vlastní cestou. Na tom přece nezáleží. Existuje množství adaptací, jenž se si šly vlastní cestou a jsou oceňovány. Převod z jednoho média do druhého je vždy obtížný. Citování původní látky bod po bodu nebo volnější převyprávění mají vždy vlastní úskalí a obě mohou být cesta do pekel. Takže příběh je zde jiný to uznávám, ale neměla by vést diskuze spíše směrem jestli je ten příběh povedený nebo ne? Po dle mě ano. A mohu říci, že je perfektní. Bez toho aniž bych spoileroval mohu říci, že všechny hlavní otázky jsou v anime zodpovězeny a žádné věc zde není pouze na efekt a to i díky menšímu měřítku a rozumnému množství hlavních a vedlejších postav. Všechny postavy jsou prokreslené do detailů a vidíme nejen jejich současný stav, ale i události, které je formovali a následná vývoj. Cesta dvou bratrů je ukončena a vyřešena na jedničku. Je zde zúročeno všechno, co se za svou pouť naučili. Je to jeden z nejlepších konců seriálů, které jsem měl tu čest vidět. Zápletka ustanovená na začátku je vyčerpaná do posledního detailu a je velmi uvěřitelná. Některé změny příběhu mi zde přijdou dokonce mnohem lepší. Například původ a potřeby homunkulů mi zde přijdou mnohem zajímavější a propojené s hlavním příběhem. I vedlejší postavy na tom vydělají, protože máme mnohem více času se s nimi seznámit a, proto nás více zajímá jejich osud. Téměř jsem zapomněl, jak těžká témata seriál zpracovává. Kromě vztahu dvou naprosto odlišných bratrů zde najdeme těžké válečné zločiny, témata rasismu a genocidy nebo kam vede touha po moci. Ústředním motivem celého seriálu (alespoň podle mě) je však nevyrovnání se se smrtí. Celý seriál nám od začátku ukazuje motivy lidí, kteří se odmítli s touto skutečností vyrovnat. Někdy jsou to lidská monstra jindy pouze lidé, kterým nebylo přáno. To je však jen začátek následně nás pak seriál konfrontuje s tím, kam tohle všechno může vést. Od fyzických i psychických následcích na jednotlivcích až po smrt stovek až tisíců nevinných lidí. Pomalá orchestrální hudba jen přispívá temné a depresivní náladě. Tvůrci ví jak správně vystavět dramatické scény a na nic zbytečně nespěchají. Každý moment nechávají působit dostatečně dlouho na to, aby vyvolal správné emoce, ne však tak dlouhou aby to působilo jako laciné emocionální vydírání. Jestli jste tohle anime ještě nezkusili určitě mu dejte šanci. Není sice tak vychvalované jako verze z roku 2009, protože není tak přímočaré a líbivé, ale když budete dávat pozor určitě se vám odmění.

Po formální stránce je to naprosto dokonalé. Rotoskopická animace zaujme na první pohled a krásně rámuje ponurou melodramatickou atmosféru. Stejně tak hudba. Nejedná se o klasický soundtrack, většinou je anime tiché občas se objeví nějaké ambientní hudební ruchy šumy a podobně. Klasické skladby se vyskytují jen v nejvypjatějších menuetech. A k tomu jeden z nejoriginálnějších endingů. Jako estétovy by mi to samo o sobě stačilo. Bohůmžel příběh už není tak dokonalý. Jedná se o temné vztahové drama. Kasuga plachý středoškolák provede pitomost, kterou by rád vrátil zpět. Podivná spolužačka Nakamura ho manipuluje do nekomfortních situací a do toho všeho se ještě zaplete Saeki do které je mladík zamilovaný. Zní to jednoduše a také to jednoduché. Seriál však obsahuje pár velmi silných dramatických scén, které (kromě formy) omlouvají jeho existenci. Podobné scény, které kombinují tragiku a bizarnost umí snad pouze Japonci.

Vždy jsem měl se Šinkaiem složitý vztah. Jeho digitální animace prostředí je originální a líbivá. To nemohu popřít. Technicky je to krásné ve všech jeho filmech. Největším problémem je, že mě jeho příběhy nezajímají. Šinkai není extra dobrý scénárista, ale píše vcelku funkční romantická melodramata a má štěstí, že jeho publikum mu to baští s tím, že je to vysoké umění. Vždy se to však dalo odbýt protože "povinný příběh" tak nějak tu vizuální preciznost unesl. Úspěch Your Name ho, ale asi přesvědčil o tom, že si může dělat co chce a každý mu to s chutí odpustí. Což se podle hodnocení i stalo. U mě se mu to nepovedlo. Zde se totiž naprosto vykašlal na nějaký děj a postavy. Postavy mu slouží jen k tomu aby mohli chodit po městě a skrze ně ukazovat prostředí. Tolik záběrů na chodník s kaluží sem v jednom filmu nikdy neviděl. A tak to jde dál sledujeme různé mosty, mrakodrapy, zastávky metra, železniční přejezdy, řadové domečky a hrdinové jsou tam jen jako nepřiznaní turističtí průvodci, kteří nám o místech ani nic neřeknou. Jak jsem uváděl je to precizně ztvárněno, ale k čemu to je? Jakou to má vlastně pointu?