Johnner

Vynikající popkorn, ale jen velmi dobrý film. To nejde slučovat. Popkorn alias blockbuster je výrobna peněz, což třetí Avengers dělají výborně. Bavil jsem se velmi moc, autorům skvěle vyšlo střídání dějových linií, máme tu památné dramatické momenty. Jenomže nic navíc. Většina postav tu prostě nějak existuje. Nemají vlastní emoce, oproti ostatním se vymykají svými zvláštními schopnosti, které jsou ovšem značně nedefinované, a tak divák sotva dokáže říct, co je smrtící úder a co jen šťouchnutí. Všechny postavy vlastně splývají. Thor, Iron-man, Rocket, Black Widow, kapitán, Black Panther... všichni jsou stejní, nosí jednu charakteristiku, a sice "superhrdina z Marvelu". Všimněte si, že ty z postav, kterým scénář dal do vínku alespoň nějaké emoce, jsou nejzajímavější a také se účastní těch nejzajímavějších linií - Starlord, Drax, Gamora, Strange, Vision. Emoce táhnou a je veliká škoda vidět, jak silní mohli třetí Avengers po filmové stránce být, kdyby se s nimi více pracovalo. Ale nešlo to, nebyl prostor a čas tu hru hloubkově rozehrát. Je to právě emoční plochost klaďasů, co činí z Thanose tak výraznou postavu. Má emoce, vnitřní motivaci, tah na branku. Není nejlepší filmovou postavou ani nejlepším záporákem, to ani zdaleka. Jenomže zmíněné kategorie už jen tím, že je má, z něho dělají pověstného "jednookého mezi slepými". Vyčnívá, ale v tvrdé konkurenci jiných postav filmové historie by neobstál. Co se týká závěru, také já jsem se cítil zdrcen a příjemně překvapen. Jenže k čemu je dobrý tak povedený závěr, když ho zazdívá marvelovská produkční mašinerie? Upřímně, pokud mají Avengers nějaký zápor, je to právě tento. Výborný závěr, ale zabitý produkčním plánem. Jinak jsou ovšem třetí Avengers skvělí. Nic moc vám nedají, neovlivní vás, ale na více než dvě hodiny vám dají zapomenout na všední starosti. To je jednoznačný klad. Na pět to není, na čtyři ano. Komunita ČSFD by v sobě měla najít dostatek síly a soudnosti, aby dokázala Avengers: Infinity War odsunout z TOP 20 nejlepších filmů všech dob. Do této společnosti nepatří.

Ten film zestárnul a kupodivu se to na jeho charismatu podepsalo dost negativně. Příběh o psychopatovi, který vraždí podle biblické mytologie by dnes obstál v béčku, a to ještě stěží. Sedm už nevyvolává silné emoce, nemá šanci šokovat, znechutit ani překvapit. Stylizace do noir, kdy v New Yorku neustále prší a všichni chodí v dlouhých kabátech, neosloví a spíše mate, či, lépe řečeno, odtahuje diváka z děje. Řemeslná kvalita a výkony herců jsou na mimořádné výši, o tom není třeba diskutovat. Je to především námět a stylizace, co (kupodivu) nedokázalo odolat testu času. Schválně se na Sedm podívejte po čase znovu. Přibližně ve třetině filmu si uvědomíte, že na tváři máte úšklebek, který se dostaví vždy, když se člověk setká s naivitou na místě, kde by neměla být.

Všechno dobré, až na délku. Poslední třetina se hrozně vlekla a film by potřeboval trochu zkrátit. Na druhou stranu pomalejší děj ve spojitosti s vynikající kamerou činí ze Spectre jednu z nejvíce atmosférických bondovek vůbec. Děj je příjemně naivní a nejvíce se podobá těm vůbec nejklasičtějším kouskům - Dr. No a From Russia with Love. Že je film skoupý na velké akční scény, to vůbec není na škodu. Spectre je spíše komorní film o tom, že Bondův přístup k řešení problému je mnohými považován za zastaralý, a v tomto jde Spectre ještě dále než Skyfall. Bond je zde prezentován jako taková zrezlá, stará, unavená, leč plně funkční mašina na (ne)zabíjení a řešení problémů a pouze jeho nejbližší nadřízení a kolegové si ještě uvědomují, že je tou nejlepší zbraní proti zlu, ačkoliv i oni už rychle ztrácí půdu pod nohama. Na maximální hodnocení to oproti Skyfall není, ale i tak je Spectre skvělý film. A má jednu z nejlepších předtitulkových scén v bondovských dějinách.