Poslední recenze (1 372)
Yesterday (2019)
Zajímavý sci-fi nápad, který vede bohužel k velmi nenápaditým dvěma hodinám obsahu typu "jak prosťáček ke štěstí přišel". Pokud chcete písničkové pásmo coververzí, asi se vám to bude líbit. Pokoušel jsem se to chápat jako thriller o manipulativní ženě, která od dětství přesvědčuje neschopného kamaráda, že je skvělý muzikant a že je dobrá manažerka a přitom mu naschvál domlouvá nejdebilnější koncerty, aby musel dělat doplňovače zboží, neměl si s kým vrznout a nezmizel z jejího okruhu. Pak, když se mu díky podvodu s Beatles začne mezinárodně dařit, sociopatka zešílí a začne si hrát na lásku, aby zmařila týpkovi kariéru a přitáhla ho zpátky do buranova, což se jí povede. Ale i tak mě film moc nepobavil. Kecám, vlastně jsem se zasmál u skvělého vtipu s Oasis.
Poslední dny (2005)
Při rešerši filmografie Asie Argento mě překvapilo, že hraje ve filmu o posledních dnech Cobaina a film se válí na právě zaplaceném VOD. Předpokládal jsem, že hraje Courtney Love, protože nejen ve svých filmech ráda hraje coury a feťačky a těšil jsem se na trochu cringe. Díval jsem se na film s parťákem, kterému jsem jako lstivý promítač vůbec neřekl, kdo má být ten týpek, co běhá po lese a dělá si cornflakes s mlékem. Film jel díky pluginu na rychlost 2x, ale stejně byl velmi nudný, protože mi bylo jasné, že je to jakási poetická představa režiséra o tom, jak se trápí nechtěně superúspěšný umělec předtím, než se zabije. V polovině jsem informoval umučeného parťáka, že ten týpek je Cobain, odvětil velmi racionálně "Aha, takže sledujeme, jak se nudí a na konci se ta nuda omluví tím, že se zabil." Nedokázal bych to říct líp. P.S. Asia Argento si ve filmu pospí, nasadí si brýle, občas někde chvíli je a to je všechno.
Il mondo dell'orrore di Dario Argento (1985)
Dokument o Argentovi potěší záběry z natáčení různých hitů Daria, kde uvidíme mluvit nebo pracovat jeho časté spolupracovníky z průmyslu, ať je to Sergio Stivaletti nebo Luciano Tovoli a různé jeřáby, jak natáčí proslulé nájezdy kamerou. Centrem dokumentu kromě filmařiny jsou ale samozřejmě rozhovory s Argentem, které jsou většinou nějak zábavně nasnímány a zarámovány v ponurém prostředí, za což nese určitě tvůrčí kredit režisér dokumentu Soavi, ze kterého se postupně stal jeden z nejzajímavějších italských hororových režisérů pod ochranným producentským dohledem právě Argenta. Dojde i na klíčové scény z filmů, což možná není úplně dobrý nápad z hlediska spoilerů nebo tempa dokumentu, takže by neznalý divák tento snímek měl pustit až po shlédnutí všech snímků do Opery.