Enšpígl

Českému filmu se vrátila noblesnost. Prospělo přestěhování z Lucerny do Rudolfína, které mnohem více odpovídá nejprestěžnější tuzemské "filmové" události. Lucie odmoderovala přenos skvěle, její projev působil nenuceně a odlehčeně. Navíc jí to v tom černém kostýmku velmi slušelo. Předávání cen od lekářů byl odvážný tah, ale jak je vidět publikum se nejednou pobavilo, což mělo pozitivní vlnku i na mě. Lekářské slovní prology byly rozhodně zajímavější než rádobyhumor předávajících z dřívějších let. Pochvala letí i holkám do Hamburku, jejich hudební vsuvky působily originálně, svěže, hlavně ta druhá byla hravá. Pár mušek tam sice přelétlo (Carrey), ale celkově jsem při sledování tohoto ročníku měl pocit, který jsem u lvů neměl už dlouho, tedy profesionálně odvedená práce ve všech směrech a že sleduji přenos z významné společenské údalosti. Pokud jde o zdejší negativní reakce, ty se tak trošku dali čekat a přesně zapadají do reakcí na celou současnou českou kinematografii a jako vždy u mě vyvolávají už jen pobavený úsměv. Pozérství tady na csfd začíná být víc než filmových profilů. ............Pokud je pravda, že akademici ty filmy neviděj a jen tipujou podle obsahu nebo podle čeho, tak to jděte do prdele, to pak nemaj ty cenu absolutně žádnej význam natož prestiž a je to jen ubohá šaškárna. My nejsme USA, aby se těch pár filmů nedalo nakoukat a pokud to maj akademici v prdeli, sednou si někde u piva a kamarádsky si tam hážou nominacema, tak to potěš koště.

Amazonské exteriéry jsou užasný, ale sledování příběhu bylo, jak když bych žral bláto bez chuti a všechno kolem to zprasilo. S postavama jsem prakticky nebyl nějak seznámen, motivace jejich jednání mě přišlo až neuvěřitelná. Poslat ten film do pitevny tak by se v něm nemuseli ani dlouho šťourat, aby našli jeden nedostatek vedle druhýho. Scénaristickej debakl se snaží vylepšit alespoň hudba, která působila až tajuplně, ale vůbec to neladilo s tím, co se dělo před kamerou. Zkrátka těžká amatéřina.

Film, který mě připoměl jednu mou bejvalou šéfovou/majitelku firmy, teda až na ten sex, to bylo snad její dvojče. Pamatuji jak uspořádala nějakou party v Duplexu, já se držel s kolegou stranou na baru, jenže šéfová do nás lila panáky jak do dojnej krav a prej kluci nebuďte tak upjatý a bavte se jak jste zvyklý...no tak jsme játrum ještě poslali pár tekutin na pozdrav a svou milou séfovou poslechli. Druhej den jsme byli u ní v kanclu a slavná šéfová si nás nechala zavolat proto, že nám strhává premiére a že podobnej humor si máme nechat mezi lidskou chamrad, kam chodíme chlastat. No a třetí den mě šéfka volala, že dělá u sebe na chatě párty a že by byla ráda, abych tam přijel, říkal jsem jí "No Ivo, máš pocit, že si mě ještě nestrhla všechny prachy a chceš to napravit". a prej "Nesmíš bejt tak upjatej a taky pustit žilou" "hmm, to jsem pustil žilou za celej národ" "no tak hezký, ale já už jsem v autě před tvým domem, tak neřeš prkotiny a jedem ". Tak přesně takhle na mě působila i tady ta šéfová v nevypočitatelnosti svýho chování na čemž byl postaven celej film, akorát, že to je film, takže to bylo osolený ještě sexem a vztahama, ale ani to nepomohlo k nějakýmu většímu filmovýmu zážitku.

Ten film nebo dokument nebo co to bylo, mě oblažil mnoha výtlemy, ať už návštěvou u dominy nebo rozhovorama s Chrisovýma ex Poutovost "selhání" spočívá i v tom, že ač se Chris ocitá v naprosto absurdních situacích, vše působí neskutečně upřimně, aby ne, málo kterej chlap má koule na to, aby ukazoval na plátně svýho ptáka, ale i přes tohle všechno bláznivý, šílený a upřimný měl v sobě filmovej dokument celkem hodně smutku z lidský osamělosti. Originálně zpracovaný zajímavý nápad.

On Brainstorm docela přesně odkometoval Ivan jako Jakub, když šel ze svým potomstvem z kina. Prostě je to o vztazích, jako ze života. Já bych jen doplnil, že je to i tak trošku milá pohádka pro dospělé, možná by neškodilo se zamyslet jak travíme svůj život, jak se chováme ke svým blízkým, aby jednou nebylo pozdě. Tohle se mě na Brainstormu líbilo určitě nejvíc. V závěsu jsou herecký výkony, Ivan to je sázka na jistotu, ostatní neměli tolik prostoru, možná bych uvítal ubrat malinko Terezky a přidat panu Brzobohatému, ale jinak fajn, třeba Ivanku a její výrazný hlas už jsem dlouho v ničem neviděl, takže příjemný. Celkový vyznění filmu dává způsobu vypravění 3 :0 na sety.

Hybnou silou příběhu jsou obě hlavní postavy a to nejen z hlediska vzájemného velmi zajímavého a netradičního vztahu. O čisté lásce nemůže bejt ani řeč, na to mě přišlo až moc velký využívaní jednoho druhým, na druhou stranu ta touha mít vedle sebe spřízněnou duši, šla jak z Carly, tak z Paula hodně silně. Tahle poměrně složitá vztahovka se vydařila i díky Emče s Vincentem, jejich herecký projev patří dlouhodobě mezi absolutní světovou extraligu a i tady s přehledem potvrdili svou topkovej talent.

Velmi sugestivní příběh z prostředí ve kterým se sice nenacházím a doufám, že nikdy nacházet nebudu, ale i tak si troufnu říct, že ten příběh na mě působil realisticky, syrově a depresivně. Žaneta si obcházela svůj hořkej kruh, ale já v tom kruhu teda moc děr kudy ven neviděl. Po tomhle filmu si možnosti vydělávat si love vážím zase o hodně víc. Film díky osobité kameře, nehereckýmu castingu a tradičně depresi pomahájícím ostravským exteriérům působí až dokumentaristicky. Z toho lidskýho zoufalství jsem nakoupil depresi na celej měsíc, fakt díky.

Fascinovala mě Tillova fascinace teplejma barvama. Ten film vlastně není barevnej, ale žlutej. Beru však v potaz fakt, že my tady nehodnotíme teplotu barev, ale film a ten se hodnotí dobře. Děj je založen na skvěle napsaných postavách, hlavně Leilu nelze než nemilovat, prdelku jednu bláznivou, ani ne tak za její bezelestnou upřimnost (i když to taky), jako za její nádherné vyjádřeni pocitů v koupelně blázince, tenhle dialog měl v sobě srdce jako hrom. Film nepostrádá zábavné i dramatičtější momenty a s přehledem si dokáže udržet pozornost, ale ta nejpodstatnější velična je tlukoucí srdce, který jsem z filmu slyšel.

Nejdřív bych chtěl říct, že každý umělec má svobodné právo na své umělecké pojetí příběhu. Ten kdo zná dění kolem Silver A asi ví, že pan Bartoš byl především hrdina a co byl či nebyl dál není podstatný resp. dokáže se přenést přes vyobrazení svýho hrdiny, který mu nemusí zrovna dvakrát vonět. No a ten kdo to nezná, tomu to je asi stejně u prdele. Čili s tímhle jsem problém neměl, ale trošku mě vadila první část příběhu, kde totálně převážil ženský prvek a tudíž různé milostné propletence dominovali nad tísnivou atmosférou strachu v protektorátu, takže jsem si chvíli připadal jak v telenovele. Ještě bych měl výhradu k závěrečně přestřelce v první části, ta scéna tam působila, že spadla z višně. Druhá půlka ta je už celá v totálním nasazení, žánrové linie se skvěle vyrovnali, všechno má dokonale vzestupný napětí a při některých pasažích jsem ani nedejchal. Ocenil jsem, že Jirka nechal Němce mluvit německy. Skvělé herecké výkony jsou tady v mání snad ve všech postavách asi nemá cenu se bavit o hvězdě z ďolíčku, Ivan neumím zklamat. Kdo mě tady vysloveně dostal a ještě trošku ční nad ostatníma je Klárka nejen, že je fakt nádherná, ale opravdu umí hrát a jak panečku. Cením si i toho, že Silver A dělá hrdiny i z obyčejných lidí, protože na to se právě v souvilosti s atentátem na H. dost zapomíná. Samozřejmě paragáni si náš obdiv zaslouží a příjmení hrdina jim náleží po právu, ale zapomínat na obyčejný obyvatele, který i přes riziko smrti svojí i svý rodiny neváhali a pomohli by se nemělo a mám pocit, že právě jim Jirka tady vzdal hold a proto nakonec zahraju čtyřtkakt.

Jako joo, je to doják jak dění na jatkách, ale na mě to nepůsobilo uplně. Přišlo mě to příliš mnoho tradičních a tudíž ohraných elementů. Žid v nouzi, malá holčička a její kukadla, hodný lidi a ten příběh měl jen jeden filmově silnější moment, když nácek je sklepě, při ní jsem svůj dech vyhlásil za nedostatkový zboží, ale jinak mě to bohužel spíš míjelo a přitom jsem si velmi přál aby mě film trefil do toho červenýho bušícího orgánu.