Enšpígl

Nevím, zda je to zvýšenou spotřebou omamných látek, která je v Holandsku vrcholová nebo čím, ale náměty některých holandských filmů překonávají hranice standartního lidskýho uvažování. Bylo zajímavé, že ve filmu sedí na kůlech výhradně muži, přitom z běžných životů víme, že na kůly většinou dosedávají ženy, zkrátka holandský originální hrátky začínají od píky. Film má v sobě kapku sociálního dramatična, kapku romantična a kapku humorečna. Vypráví příběh o životě kluka, jeho osudem se stal kůl a když v jeden moment dochází k osudovému střetu, kde si hlavní hrdina musí vybrat mezi kůlem a ženou, všichni držíme palce, aby Taeke zůstal drsnej a vybral si správně. Je to poklidná vyprávěcí hřička u který si člověk příjemně odfrkne a nějak se emočně nevyčerpá.

Evička Green nám dopřává velkolepou kozí podívanou při který způsobí nejdenomu chlapovi neklid v kalhotech. Mickey Rourke je v masce zrůdy hezčí než ve skutečnosti, Josh má charisma, Joseph dopřává ženskému očku a Bruce Willis hraje nejzbytečnější roli ve svý kariéře. Silná stránka filmu spočívá ve vizuálním pojetí a teď nemyslím ani kozy Evičky Greenové, ani prdelku Jess a ani tu armádu bojechtivých čubek ze starýho města, teď myslím animaci, ta je hravá, nápaditá a originální, horší je to už se samotným příběhem ten se občas řídí heslem co se vleče, neuteče a ztrací na tempu, což je způsobeno vyprávěním několika dějových linek najednou. Jako zábavná jednohubka co se zapije a spolkne však film funguje docela dobře.

Jako malej kluk jsem se vždycky těšil na léto až pojedu na chalupu do jedný vesnice v jižních Čechách. Pod střechou jsem moc nepobyl, za to venku jsme se s klukama vyblbli. Kradli ovoce ze sadu, chytali na černo ryby, stavěli bunkry, škádlili holky, hráli fotbal a rozbíjeli okna. Bylo celkem jedno jestli svítí sluníčko, prší nebo bylo hnusně, pravda někdy jsem nepřišel domů sám, ale doprovázelo mě bahno a prach, ale hadice se studenou vodou byla v rámci mé spartanské výchovy dostačující řešení. Občas jsem dostal celodenního zaracha, to třeba když jsem domu přišel celej od asfaltu a babička pro naši hru na asfaltéry nenašla dostatečné pochopení. Samozřejmě jsem v chalupě trpěl jako zvíře, ale jen do tý doby, než jsem objevil knihovnu a v ní krásný starý vydání knížek pana Hanzelky a pana Zikmunda. Na tu chvíli, kdy jsem tu knížku poprvé otevřel a uviděl první obrázek nikdy nezapomenu, protože jsem se okamžitě ocitnul v jiným světě. Bylo to krásné živé čtení, po každý kapitole jsem zavřel oči a představoval jsem si v těch dalekých a neznámých zemí sám sebe. Od tý doby kdykoli slyším jméno Hanzelka a Zikmund si mě vybaví tenhle moment, vybaví se mě daleké země a dobrodružství, vybaví se mě ta jiskra v oku babičky, když mě o panu Hanzelkovi a panu Zikmundovi vyprávěla u ohně při opejkání buřtů v teplých letních večerech. Proto když jsem se dověděl, že se na září chystá premiéra dokumentu o panu Zikmundovi, měl jsem v tom, co chci vidět jasno.Aby byl dokument dobrý, musí mít kvalitní téma, informační hodnotu a nesmí nudit. To všechno tento dokument má, jenže Století Miroslava Zikmunda má ještě něco navíc, je děláno z velkou láskou a respektem a to je cítit z každého záběru. Nečekejte žádný dobrodružný cestopis i když záběrům a fotografiím z dalekých končin se nevyhneme (fotografie z vrcholu pyramid jsou neskutečný ). V tomhle dokumentu nám pan Zikmund dává srdce na dlani. Vypráví nám o svém životě, o svém vztahu s panem Hanzelkou, o své rodině, o tom jak se na jeho životě podepsali komouši, samozřejmě i o cestování a deníčkování a vypráví poutavě, a hlavně zcela upřímně. Když se pan Zikmund divá do kamery, tak člověk v jeho očích vidí upřímnost, poctivost, radost i bolest. Některé vyprávění pana Zikmunda je zábavné, jiné dojemné. Petr Horký nedělal tento dokument kvůli svýmu egu, ale aby dal prostor člověku, který si svůj dokument zaslouží. Rovnice H + Z ovlivnila drtivou většinu současných českých cestovatelů, mnoho otevřených dušiček naučila respektu k cizím kulturám a ukazovala nám čechům krásný, pestrý svět v době, kdy nám komouši dopřávali jen nekonečnou šeď fádnosti. Vím, že pan Zikmund můj komentář nikdy nebude číst, protože jeho domeček je plný knížek a krásných obrázků a pro technologickej blevajz v něm není místo, ale i tak. Přeji Vám pan Zikmunde pevný zdraví, spousty důvodu k radosti a moc děkuji za ty krásný chvíle nad vašima knížkama, které mě naučily snít, poznávat, respektovat a díky kterým jsem pochopil, že skutečná hodnota je umět poznat sám sebe a pro takové poznání je cestování ten nejlepší recept.

Precizně a velmi realisticky natočená psychárna z pornoprůmyslu. Pokud by někdo pochyboval o síle příběhu, tak at si představí, že je táta, který zničehonic ztratí svou milovanou dceru a najednou zjistí že točí tvrdý porno. Jenže to není všechno, tady díky velmi naturalistickým záběrům člověk vidí všechen ten humus a lidskou špínu, která se v téhlě oblasti vyskytuje. Závěrečný dialog by rozemlel i mletý mlaso. Výtečně zpracovaný silný téma korunuje mistrovským hereckým výkonem Geroge C. Scott .

No bylo mně z toho příběhu hodně smutno. Opravdu lidi, kteří se ocitají uprostřed nesmyslných bojů mají jediný přání žít v klidu normálním životem, ale bohužel jim není souzeno a tak to schytávaj ze všech stran. Příběh jsem prožíval velmi silně a cítil jsem velkou lítost nad osudem Crisanta a jeho rodiny. Někdy mě náš svět přípomíná nefungující záchod, spousty sraček, ale nejde splachovat a přesně v jednom takovým nefungujícím záchodě se ne vlastní vinou ocitnul Crisanto.

Ze začátku se film vyvyjí docela dobře, napětí, dějová zápletka správně houstla, herci taky dobrý, ale od tý doby co přišel na scénu starej dobrej sex to všechno začalo být děsně přitažený za vlas. Tvůrci tentokrát chtěli víc než měli.

Akční - závodnické scény sjou ve filmu udělaný dobře, včetně té poslední, která se jede za tmy, ale i tak je přehledná. Příběh je sice diravej jak rybářská síť a hlavní hrdinové maj k charisma fešáka, který se objeví v poslední scéně pořádně daleko, ale film jako celek nenudí a o to v podobných filmech jde především.

Fotbalové prostředí připomíná spíš pokračování ságy Kmotr, než sport a to žáčkama počínajea přes pralesní ligy první ligou konče. V hledišti zase vládnou lidé s IQ v minusových číslech a tak není divu, že toto téma přitahuje satiristické náměty. Jedním z nich je i Kožené slunce, který dokáže mnohejma scénama a dialogama velmi slušně rozesmát. Nemůže se však zbavit dojmu, že minimálně s dialogama se šlo ještě více vyhrát.

Hodnotit film, který se skládá ze šesti povídek je tak trošku o držku, protože jednotlivé povídky jsou značně nevyrovnané a to i když si vezmu jediný společný prvek, který jsem ve všech povídkách našel a tou je vtipná pointa. 1. povídka - *** : měla ulítlou zápeltku, ale bavila, včetně posledního záběru. 2. povídka - *** : ukazuje typický uděl chlapů, když ženská svým slovním terorem dosáhne svýho. Finálová pointa očekávaná, ale i tak pobavila. 3. povídka - odpad! : nebavila mě, nechápal jsem. 4. povídka - ** : Mírně ironická, ale žádná velké chechtání se nekonalo. 5.povídka - **** : absolutně nejvtipnější. vyborně pojatá a skvělá vypointovaná povídka. Černej humor tady pěkně klepe na vrátka. 6.povídka - *** : Pointa byla msitrovská, ale pokud bych měl být na místě toho chlapa já, zřejmě by se žádná nekonala, protože já bych na tý ženský vykonal smrt-vražda- zabití poměrně záhy, protože nervy mám jenom jedny a ty už jsou beztak těžce zkoušený a když na nich ještě hopsá ženská ultrahysterie, je to jaksi nad hranice jejich funkčnosti. Z hodnocení jednotlivých povídek tak vyplaval překrásněj průměr.

Líbilo se mně to, protože z toho koukal člověk, hlavně při dialozích to bylo děsně příjemný poslouchání. Film má své pomalejší tempo, nemá nějak dramatickou zápletku, ani komediální prvky to se svým výsktem ve filmu nepřeháněly. Výběr hudby při krásných záběrech na přírodu se mě nezdál uplně šťastný u kamery bych taky v některých záběrech volil spíše klidnou kompozici než dokumentární styl, ale jak říkám, v tomhle filmu bydlí normální lidi s normálníma problémama, radostma a starostma a tím mně byl sympatickej.