Enšpígl

Vůbec nerozumím tomu, proč seriál neměl tři díly, s tím že ten poslední by ukázala činnost Rašína v první vládě. V tomto případě to mělo skončit vznikem republiky a ne tím epilogem neb to působí zmatečně. První díl mě moc nevzal, nebyla tam divácka přísada dramatičnosti událostí, takový bezkrvený dokumentík, ovšem druhej díl to je jiná káva, hodně se mě líbilo to zaměřená na chování spolustraníků když byl K+R v kriminále, možná by tam chybělo i víc dialogů mezi Rašínem a Kramářem, protože Mirek Donutil i Ondra Vetchý byli hodně dobrý. U Ondry při jeho vztahu k naší zemi nepochybuji, že tuto roli studoval velmi pečlivě a Mirek Donutil se mě líbí víc a víc. Hrozně se těším jak zahraje Gustava Husáka.

V první části mě fascinovalo, jak si tam Mary dělá s chlapama co chce. Jasně, my muži, jako slabší pohlaví nemáme obrany, leč já drazí kluci najednu obranu přišel a podělím si se s Váma, takovej já jsem dobrák. Když se ti do života namotá podobná číča jako tady Mary a ty samozřejmě nezklameš a podlehneš, neva nic se neděje, najdi si ještě jednu takovou a co nejdřív jí podlehni, pak už je to takový inferno, že ti to je ve finále všechno u prdele, protože tam je to femme proti femme a ty se dostáváš mimo šachovnici. No a zpátky k filmu, druhá část je tak trošku krimi, ale fakt jen tak trošku. Příběh je totiž vyprávěn tak, že je to uplně jedno jak to dopadne, protože k postavám jsem necítil žádné empatie, jen tam existovali a chovali se jako kreteni, to je celý, ale hotýlek u moře pěknej, to uznávám.

Já bych strašně rád dal filmu víc, protože je to další nádherný český příběh, tentokrát o našich basketbalistech, o kterým jsem neměl ani šajnu a rozumím tomu, že tvůrci chtěli ukázat, jak těžký to měli obecně naši sportovci v dobách, kdy tady vládli hnědý nebo rudý svině. Problém je však ve scénáři, především naprosto tragicky napsaný postavy, já po skončená filmu vůbec nevěděl s kým mám tu čest. Vždyt když už bylo něco co začalo najíždět na charktery postav, dialogy, scény..střih a byl jsem úplně jinde. Jako takhle se to přece nedá dělat, spolehát se na tradičně skvělou kameru Vládi Smutnýho a nechat film ovonět retrem v každým záběru. Chtělo silnější dialogy a hlavně scénarisickýho profíka, protože jak je velký časový úsek na příběh není to prdel ani pro Steven Zailliana natož pro Kubu Bažanta.

Já si připadal jak když přijdu ke stánku se zmrzlinou a řeknu míchanou. Tady jsem sice nedostal míchanou zmrzku, ale míchanou žánrovku určitě. Půlka kornoutu thriller, půlka komedia a na každou část máme jinou kuchařku, zatímco Annička je naprosto úžasná komedientka, tak Blake dodává thrillerovou část a pánové příznejme si, že sexy tahle kočika být umí. Dialogy dobrý, hlavně pokud pusinku otevře Emily. Líbilo se mě i zakončení, kdy jsem skutečně měl v hlavě hned několik variant a čekal zda se scénaristou potkáme nebo ne. S ohledem na dějové kotrmelce, bych filmek nazval zábavnou dějovou gymnatiskou.

Nevěříš, nechápeš, ale jedeš v tom s nima, díky Gasparovi zručně natočené hudební i obrazové intezivnosti. Ovšem kromě dokonalé obsahově prázdné provokaci nic jinýho nedostaneš. Jsem rád, že jsem měl možnost vidět zrovna Gaspar Noého na projekci osobně, celou jsem mu koukal na hlavu v naděju, že se dostanu uvnitř a zřím.

Maximální intenzita prožitku přebila uplně všechno. Nechápu jak norský bezpečnostní složky mohla nechat ty děti tak dlouho vystaveny řádění toho fašounskýho sráče, který teď má, stejně jako každej terorista v Evropě luxusní podmínky v kriminálu, místo šibenice.

Vysloveně nechutný na pohled, ta lidská prázdnota, podpořena kamerou odehrávající se v bytě, který v sobě nemá kus života, silné depresivum. Originálost a schopnost dělat věci jinak a kvalitně v sobě Domestik jistě má, stejně jako naprosto dokonalý zvuk, ale stavba vyprávění se mě příliš nezamlouvala.

Podobný, prožitkově nevtíravě silný vypravěcí filamřský styl už na plátnech moc nenarazíš o to větší nadšení pak mám z každého takového setkání.

Miluji příběhy, kde čekám na každý moment, který mě něco odkryje o postavách, o jejich minulosti, o jejich povaze, o tom proč dělají co dělají a přesně tohle byl tenhle biják. Ben konečně v roli postavy plné citu a Thomasin McKenzie absolutně fantastická, protože se dokázala ve spoelčnosných scénách tak vyzrálemu herci jako Ben nejen vyrovnat, ale místy ho předčít. Nádherná výměna pohledů, to byla čistokrevná ukázka dokonalého hereckého talentu.

Velmi se mě líbila dobová atmosféra filmu se signály blížící se nacistické hrůzovlády a i herecké výkony musím pochválit, je prostě vidět, že Maďaři umí. Trošičku je škoda, že si příběh nedokázal držet drive a tajemství, místo působil utahaně.