Enšpígl

Já jsem strašně rád, že Polská kinematografie dostává v našich kinech stále větší prostor, protože má publiku co předávat ať už emoce, smích nebo opravdu skvělé herecké i filmařské výkony. To se týká i filmu Tvář. Nejde ani tak o vyobrazení polské společnosti, ale o způsobu jakým se v tomto filmu společnost vyobrazuje a Jacka mě lidsky hrozně líto, prostý kluk se srdcem na správným místě a dostával to tam dost sežrat. Hlavně mě nikdy nepřestane fascinovat, jak dokážou být ženský chladný a bezcitný. Tohle mám momentálně v hlavě nejvíc, postavu Dagmary je to opět další důkaz, že ženám nerozumím a opravněně se jich bojím. Dal bych asi i pět, ale některé scény si Małgorzata klidně mohla odpustit, jako třeba hádku na hřbitově, to je už dost ohraný téma a i bez ní je jasný, co člověk sleduje za lidi.

Julia Jentsch tady předvádí vrcholový výkon své kariéry, těžce hratelnou paletu emocí zvládá naprosto přirozeně a svým hereckým pojetím dokonale zapadá do mimořádně a dokonale autentického pojetí celého příběhu. Vskutku silný zážitek.

Myslel jsem si. že Danis Tanovič už nikdy nepřekoná svů debut Země nikoho, ale to jsem se zase jednou spletl. Nádherně vyprávěný příběh, o životě v jedné vesnici, o lidech v ní, o vztazích jedné rodiny, to všechno krásně citlivě s jasným cílem, nechat vyniknout závěr příběhu, který je o začínajícím konfliktu v bývalé Jugoslávii a člověka až mrazí, když si vzpomene na jedny z prvních slov Divkovi manželky "Vždyt tady se všichni znají, jaký pak konflikt" a na poslední záběr. Danis má za zpracování příběhu, atmosféru a mistrovské vykreslení postav jasných pět hvězd. Při závěrečný fázi filmu jsem ani nedýchal.

Na to, abych zaujal názor na tohle dílo, potřeboval znát Jana Geberta, do té doby nic. U takových dokumentů se vždy ptám, do jaký míry ty debilové, co v dokumentu vystupují jsou zmanipolování tvůrci, do jaké míry je to všechno nahrané pro diváka a proto se odmítám na tomto bez znalosti režiséra a ideálně i těch co v tom působí vyhraňovat. Moc mě to nebavilo, pár komiků si tady hraje na vojáčky, jiný maj hubu plnou vlasti, ale do regulérni armády nejdou. Musel jsem se smát jak ten jejich kápo žil v domění jaký nejsou Slovenskí Branci hvězdy, ale je mě líto ja o nich slyšel teď poprvé a asi i naposledy a politický ambice to dorazily, ale jo lidi jsou schopný dát hlas každýmu, třeba i Mitchovi z Pobřežní hlídky, protože má červený trenýnky a zachranuje tounoucí.

Na Olma jsem četl poměrně dost chvály za Rodinný film, ale na rozdíl od kritiků a csfd kolegů mě nějak zásadně nedostal, za to tady Olmíno udeřil kam měl. Jasně, na poli příběhu mám v hlavě pár otázek, které mě film neodpověděl a asi by měl, ale co naplat, když hlavní složka "vtáhnutí enšpígla do děje" zafungovala na 100% . Úplně nejvíc jsem nadšen ze dvou hlavních představitelů, protože oni ten film absolutně odtáhli a pro oba to byl debut, jsou mládí, prostě skvělý. U Tomáše nepochybuji, že má talent i charisma a budu se těšit, že tohle nebylo poslední setkání i když v českým filmovým rybníčku plným kamarádšoftů člověk nikdy neví, ale držím pěsti, Tome. U Honzy doteď nevím, zda to byla osobní přirozenost nebo talent, ale v každým případě skvělá práce Olmy za vedení herců a že dal šanci nový krvi, toho si vždy strašně vážím a náš film to moc potřebuje. Eliška, krom toho že se mě líbí jako ženská, se mě líbí víc a víc i jako herečka, působí před kamerou suvereně, sebejistě. Další pochvala jde na Lukáše Milotu, protože ty kompozice to byla nadhéra, byla v nich atmosféra, dávali ději nálady, částo dost depresivní. Adamov výtečná volba exteriéru místo profláklýho depresivního severu, tohle město má neskutečný genius loci a pokud pojedeš na Macochu dej mu šanci. Ještě se vrátím k ději. Mára s Heduš jsou ještě takový telátka, ale když došlo na lámání chleba (dědeček, pejsek, Elča v chatě) zachovali se jako správný chlapi a vůbec jsem jim fandil, rozuměl a možná i tu bezelstnost, přirozenost a především bezstarosnost mládí záviděl, teda až na Heduš když došlo na téma sex, to jsem opakovaně oceňoval smíchem. Dám pět, je to na hraně, ale to co filmu čekám nejvíc, tedy že si mě unese do svýho světa, to se tomuhle mlžáčkovi z Adamova povedlo.

Skvěle ironicky do kamery mluvící Miloš Kopecký a neméně skvěle roztomilý "řek" Pája Landovský rozehrávají grandiozní part kolem jedné nedobytné potvůrky.

Ten slovní průjem zejména v druhý části film byl horší než teplý pivo na plicích a spolehlivě zabil těch pár fórků z první fáze, kdy film ještě připomínal romantickou komedii a ne Woodyho Allena bez Woodyho Allena. Keanu a Winona maj mezi sebou chemii, umí se na sebe podívat, jenže Victor Levin je prostě nudař od boha.

Já mám s Robertem Sedláčkem, prakticky pořád stále jeden a ten samý problém. On je naprosto skvělej v jednotlivých scénách i tady můžu jmenovat, scénu kdy rusák vyhání Honzu Palacha z mostu, emotivně silnou i když nenápadnou scénu s pani Bydžovskou při smažení kaprů a samozřejmě závěr, to je prostě mistrovský. Jako celek to na mě působilo hrozně rozlítaně, nemělo to vyprávěcí kontinuitu, to šoupání v čase bylo na mě moc hrr. Já navíc pořád v případě Roberta Sedláčka vnímám příliš velký odstup od hlavních postav , co si mám myslet o scéně s topením štěnětě, milenka, vztah Jana s maminkou, jak to vlastně měl s přáteli. Jediný co mě film dal za názor na Honzu, že to byl hodně citlivý kluk směrem ke spravedlnosti. No a tím se dostávám k nefilmové části mého komentáře, ten věnuji nejodpornějším z odporných, komunistům. Soudruzí jste hnusný kreatury, vy nejen, že na vlastní národ pozvete cizí vojska, popravíte ženskou, válečný hrdiny, doženete mladýho kluka k bolestně smrtícímu činu, terorizujete a vydírate vlastní obyvatelstvo, ale především máte tu drzost, tu neuvěřitelnou drzost dneska tyhle svoje odporný zločiny bagetelizovat, zpochybňovat, zesměšnovat. Mě je úplně jedno jak moc vám v dnešní době narostl hřebínek, že Havlem počínaje a Babišem konče s vámi každej politicky mocnej dělá politickej deal. Pro mě jste, byli a budete navždy zločinci, gauneři a šmejdi a to zlo v tomhle filmu, tak to jste vy v plný kráse.

Ach, ta bohémsko-punková přichuť byla tak svůdná, že i přes drobné výhrady pálím plnou palbu. Scénou na pláži jsem se vrátil do svého mladí, melancholie, rebelství, smutek i radost, film mistrovský střídá nálady a mě čas s tímhle snímkem utekl hrozně rychle. Mám teď chvíli po projekci nádherný pocit a navíc ve mě Léto pořad ještě rezonuje silněji a silněji. Hudba je tady jak pořádně chutná třešnička na dobře udělaným dortu. Moc zajímavý vztahy hlavních hrdinů. Romana Bilyka chci vidět ještě v něčem, tady byl ve své postavě jedinečnej, jak přišel na podium s elektrickou kytarou aby pomohl Viktorovi, to bylo hodně silný a ani zdaleka se nejedná o jedinou silnou scénu. Nataša krásná a zamilovaná femme fatale, a ten punk, svoboda, nespoutanost, láska k hudbě, vyjadřovací kreativita fiktivních scén, na to jsem slyšel. Navíc nápad s LP deskama na zdi je boží ! Jen víc takových filmů a méně zavřených talentovaných režisérů.

No to bylo zase něco. Tohle se stát mě tak to bude game over. Stephen měl obrovské štěstí na skvělou ženskou, to by bylo další co by mě dobilo, mít tak oddanou ženskou a nemoc jí dát uplně všechno. Ty černý díry tomu nerozumím, takže neumím posoudit jak moc je ten chlap chytrej, ale asi to musí být něco, když se o něm točí film. Silný, hodně silný a všechny ceny, které Eddie za tuhle roli dostal, jsou udělany správně, protože v filmu předvádí hotové herecké mistrovství.