Enšpígl

Možná mám štěstí, že nejsem vášnivej fanoušek značky SW, takže beru v kině vše co má SW v názvu abslutně předsudků a je jedno zda se jedná o restart, o nový díly, které jsou vlastně starší než ty starý, nebo prostě si studio jen tak blbne a hvězdně válčí, jen to do mě mydlete drazí producenti, zatím je moje šrajtofle otevřená, protože jste mě ještě vyloženě nezklamali. Jediný co mě mrzí, že Alden prostě není a nebude Harrison, bohužel. Jinak svižná, nikterák složitá hvězdná válčírna, která má údernost, nadhled, profi scény (přepadení vlaku v horách) a vlastně i duch starých dobrých časů, je vidět, že Ron pořád umí. Svižný blockbuster s jedinou ambicí, uvolnit a zrelaxovat milé diváctvo a to beru.

Další z mnoha hereckých exhibicí mistra Javiera, právě on a jeho nálady, emoce a zrůstající agrese na filmu funguje nejlíp. Gangsterka, kterých se dneska už moc netočí, správně živočišná, ale trošku flákající vedlejší postavy, zejména u agenta DEA to zamrzí chyběla tam zarputilost se kterou by po Pablovi šel, jeho chytrý kukuč s Virginií nebylo to co by film zrovna udělalo. Pene je pořád krásná, nebojte chlapci a hrát umí, má tam výborný scény, třeba při prodeji šperků jsem jí ten strach a bezmoc naprosto sežral. Nemá to v sobě akčnost a přímý tah na bránu, ale když spustí hudební motiv Federico Jusida tušíš dusno a nevěřím, že budu jedinej na csfd, komu se film líbí. Možná to není úplnej mainstream, ale kvalitní herecký výkony, dobře gradovaný scény, schopnost vyprávět naruší jen pár zbytečně zkratkovitých scén, ale na Pablovi si obrázek určitě uděláš a o to tvůrcům šlo především.

On ten film je nejsilnější v takových drobnostech, jedna věta, záběr. Příběhy, které mají jasnou společnou pointu celého filmu. Člověku někdy až hlava nebere, že žena musí mít souhlas manžela na práci, jinej svět prostě, ale mně není příjemný. Nechci aby to vyznělo směrem k Iránu jen negativně, například jeden detail filmu je záběr na oddělené metro žen od mužů, tohle podle toho co jsem slyšel zrovna ženy v Teheránu kvitují a určitě nejedna česká holka zažila jak v metru kde bylo tak volno, že by si mohli nastoupit všichni zaměstnanci Agrofertu se na ní lepil nějakej slizoun což holkám v Teheránu nehrozí. Nechci tady dělat advokáta režimu, který se neslučuje s ničím v co věřím a vyznění filmu jsem vnímal velmi silně, jen prostě my jsme pitomej národ a hned máme ve všem jasno a na všechno škatulku. Škoda, že vyprávění v první části působilo nepřehledně a až po delší chvíli to začalo zapadat, takže pokud chceš sílu, musíš mít s filmem trpělivost, ale dám čtyři i když bych si přál aby film vidělo především iránské publikum.

Nejlepší na zatím poslední serii Dámskýho podniku byl určitě Arielův závěrečný rodinný paradox, to bylo vychataný do detailu. Škoda že čtvrtá serie loví tolik much na jeden talíř, protože na talíři je až příliš plno. Přitom některé složky ať už pokrytectví celé společnosti, vývoj nové ťapiny, samozřejmě vše kolem Ariela, pokus Magali o vybudovaní komunity, perfekně vypointovaným namalovým obrazem to bylo skvělý, ale třeba Karin mě úplně přestala bavit, přitom ona byla můj Lovebrand Dámskýho podniku. Povedly se i ty souložící prostřihy hlavních představitelů. Je vidět, že seriál dělají profíci, chtějí děj a vývoj posouvat, ale možná by neškodilo, kdyby si všichni dali pár michaček, nějaký MDMA a může to jít zase to sexuálního marketingu a já bych jen zatleskal.

Divácky velmi atraktivní téma o práci o které zde 99% uživatelů nemá ani šajnu. Dobře zpracované, místy rozvleklé, jak se děj poslal do bytu Šlachtů, evokovalo to ve mně socialistické seriály, ale jak se šlo pod zem, tak seriál je nesmírně silnej. Jenom tak přemýšlím, když tvůrci zachovali moravskoslezský dialekt, proč si zvali herce z Prahy ? Myslím si, že region má dostatek kvalitních herců co by zvládli i hlavní role. Langoš mluvil jak Donutil v Tankovým praporu a Issová přehrává. Jsem velmi zvědav na druhý díl, zatím to vidím na tři, ale věřím, že finiš to posune nahoru. Druhý díl už určitě rozveklý nebyl, naopak tady mě přišlo že byl zase příliš zkratkovitý, ale nechci být za citron. České televizi palec nahoru za zvolené téma, které tento týden díky Dukle 61 ovládlo mainstream media a samozřejmě za filmařskou práci.

Je neuvěřitelný jaký příběhy dokáže válka napsat. Nechce se mně ani věřit, co všechno hlavní hrdina přežil, já bych zdechnul určitě v první minutě. Touha přežit musí být asi největší šíla, kterou je člověk schopen ze sebe vyprodukovat, protože jinak si tento příběh nedokážu vysvětlil. Válečný film to je pouze tím, že příběh se odehrává ve válce a náckové tam pěkně přitápí pod kotlem, ale spíš se jedná o outdoorovku. Chvála jde především na Jonathan Rhys Meyerse, ten si toho gestapáka dal fakt s gracií a velkolepá kamera, přechod zvířat přes hranici to už prostě nešlo líp nesnímat, úplně jsem chrochtal blahem. Do Norska posílám palec nahoru.

Třetí serie nedosahovala vysoké laťky svých starších sestřiček jen ze začátku. Přibylo mnoho nových postav, zvětšil se prostor na kterým se mafiánská sága odehrávala a to hodně ubralo na přímočarosti. Ovšem jakmile se dění vrátilo do Neapole, vyprofilovaly se hlavní postavy, velmi rychle se stala i třetí serie špičkou oboru a např. v desatým díle jsem byl napjatej jak struna. Nejzájímavější postava třetí serie už není ani Don Pietro (pochopitelně), ani Genny s Cirem, ale Patrizia tuhle holku jsem nedokázal absolutně přečíst a věřím že i ve čtvrté sérii dostane hodně moc prostoru. Její slovní minimalismus a chladný vyraz ke každýmu mě vysloveně znervozňoval. V třetí serii jsme vnímal ještě větší sociální apel než v předchozích serií a scéna kdy se padesátiletej slušnej chlap musí prosit o práci dvacetiletýho grázla je opravdu silná ukázka dnešního světa. Dám čtyři, ale jsou to silný a jistý čtyři hvězdičky.

Ze začátku se mně z toho pěkně zcvrkli koule. Faktor vztahu, faktor lásky, faktor dítěte, tyhle nechválně proslulý filmový kazišuci už vykostili nejeden biják. Tady si naštěstí stačí počkat a už se hláškuje, plýtvá ironii, černým humorem, bílým humorem i jinak barevným humorem, hlavně narážky na Xmeny a další fórky směrem k filmovýmu světu umí hodně pobavit. Deadpool nejdřív jeden sólíčko, ale pak si sežene partičku se kterou provede jeden z nejdrsnějších seskoků v dějinách filmů a sežene si ještě jednu partičku a pak už se jede týmovka jak Brno. Což má za následek zvýčený počet hlášek jedné postavy směrem ke druhé a když dohláškujou postavy, přijde scénarista s upravenou verzí Základního instinktu a humoruje se nanovo. Samozřejmě akciček se taky dočkáme a i ta se vydatně nažrala vtipný kaše. Chceš se pobavit na drsnější, ale originální způsob? Tak zvedni prdel a jdi do kina se nechat rozesmát.

Ellen Barkin mě přesvědčila, že jako komička je skvělá. "Mužskou" postavu zvládla výborně a její dialogy spuštěly smích stejně opakovaně, jako její mužský chování.

Huličský komedie se mně většinou nelíbí, ale tohle byl fakt nehorázně zábavnej punk. Marihuanový auto, pochcaná nohavice, rozhovor přes vysílačku a hlavně absolutní svobodomyslnost jak hlavních hrdinů, tak tvůrců. Živě si představuju, jak scény na druhej den natáčení vznikaly po pár jonitech celýho štábu. Takhle na pohodu se dneska už filmy netočí. Škoda, že jsem ve filmu málem nepoznal Ellen Barkin, protože teď jedu její filmy a tohle je Ellenin debut.