Enšpígl

Henrik Ruben Genz je určitě vyznavač neortodoxností, ale mám za to, že tady trošku přepálil. Občas jsem se v tom ztrácel jak Jeníček s Mařenkou v temném lese. Na druhou stranu uznávám, že místy humorek udeřil, to zase jo. A ano, uznávám, že Sara Hjort Ditlevsen je hodně luxusní, takže její vrcení zadečkem patří mezi vrcholy celého filmu.

Koukám, že Kevin Spacey si odskočil na hostovačku do Činy, určitě ne kvůli pěnezům, ale kvůli umění, který tenhle film sice nenabízí, protože vlastně nenabízí nic, ale i nenabízet nic je umění. Je to zvláštní film není v ničem zajímavej, zápletka je už volízaná jak zmrzlina, dramatický momenty maj na tachometru nula, stejný číslo mají i zábavnoměřiče a emočně je to hotová prázdná nádoba.

Ještě že jsem nedal na hodnocení zdejších pacientů a už vůbec ne na kecy "nemá to logiku", tady je to občas jak na sjezdů akademiků moudrosti s chorobnou potřebou "všimněte si mě jak jsem chytrej ". Nic z toho se mě nedotklo a můžu si gratulovat, protože jsem za odměnu dostal FILM ROKU ! Jasně fimaři mají ještě tři měsíce na to, aby Nerve překonali, ale budou to mít kurva těžký. Protože tohle je totálně vizuálně hypnotickej film s výborným námětem. Režisér vychází vstříc mladýmu publiku a film je tak plný všech komunikačních vychytávek, který ztěží znám, ale mrdám to, protože mě se líbila podstata filmu o našem absolutním sociálním vykořenění a čeho jsme schopni za honbou pro prachy, chvilkou slávy a jakou moc nám dává virtuální anonymita a kam až jsem schopni zajít a to všechny je natočeno v neskutečným vizuálu a doprovázeno vynikající hudbou. Filmu vysloveně prosbívá plátno a kvalitní zvuk, ale říkat to v mece filmových fanoušků na csfd, kde stovky lidí ani neví co to kino je úplně zbytečný, hlavně že maj kecy jak nositelé nobelovy ceny.

Motivace vidět tenhle film ve mně vzklíčila po té co Gerard Depardieu v jedné své knížce mluvil moc krásně a otevřeně o svém vztahu k Guillaumovi. Říkal jsem si, že bych rád viděl nějaký filmek, kde Guillaume hraje hlavní roli abych věděl. No nechal jsem si poradit od lidí co maj ve filmu dost dobrej přehled, tím samozřejmě nemyslím zdejší přechytralý ptakopysky, ale skutečný filmfrajery a po větší diskuzi mně byl doporučen tenhle Balzcacův románek. Samotnej děj já mám přetnut na dvě půlky, u první jsem si říkal, no jasně takhle to chodí a u druhý, no jasně, takhle to nechodí, ale mělo by. Filmu tedy hlavně dialogům je potřeba věnovat pozornost, protože pak divácký zážitek hodně povyroste. Posuzovat herecký výkon Guillaume, bylo dost těžké neb zejména v počátku jsem si v jeho roli představoval jeho tátu a měl jsme dojem, že on by do své postavy dal víc emocí, víc sebe jak je u něj zvykem, jenže postupem času mě mně Guillaumovo herectví doslova ohromovalo a mám pro něj jen dvě slova, absolutní špica. Ovšem Jeanne Balibar byla ještě o flus lepší. Čili herecky je tenhle film majstryštyk, ovšem celkově si pan film ve své stopáži umí vybírat i oddechový čas a to je docela škoda.

Čistokrevná romantika vyfouklá do poměrně originálnho příběhu, ve kterým dostane Demička od Roberta poměrně slušný návrh. Ustřední trio hlavních představitelů zahrálo skvěle. Woodymu jsem tu zamilovanost do Demičky od prvního pohledu. o Robertově touze po Demičce jsem rovněž nepochyboval a pokud jde o Demičku, tak když tam cupitala kraťáskách, tak jsme byl ve vztahu k ní jak Woody a Rober dohromady. Romantickou náladu dokresluje i velmi vydařená hudba. Film má v sobě takovou správnou něhu a zamilovanost, že člověk snadno uvěří v sílu lásky, jak krásné.

Ono to bylo celou dobu za 4, ale ten konec, ten mě rozebral, já prostě mám slabost pro chlapský přátělství až za hrob a dál. Je to možná patetický, ale kdo vyrůstal na Žižkově tak může tomu rozumět víc. Ciro byl nejvýraznější postava seriálu Gomora a tak se nedivím, že dostal vlastní film a je super, drsnost zůstala, ale přibyla pořádná porce zásad, který vedou Cira k rozhodnutím a povaze jakou má, což ti velmi dobře objasňují flashbacky z Cirova dětství. Cesta do hlubin Cirovi duše je pro mě úplný gangstersko - chlapský balzám. Tradičně výtečný hudební doprovod. Není co řešit, jasná pět

Nesnesitelná vychytralost je obsahem tohto filmu, která člověka velmi pobaví . Catherine a Georgeovi to opravdu v tomhle filmu spolu sedne především díky nim jsem se bavil.

Film, který určitě bude mít v sekretariátu Dělnický strany své čestné místo. To stejně musí být pohled na chlapce z prázdnem na hlavě i v hlavě, když sledují tuhle oslavu černý bary. Jo, jo je to tak QT sází na černou a já mile rád přihazuju. Protože film, který trvá 165 minut uteče tak rychle, že si jeden nestačí ani uprdnout. Dovolím si filmu dát fotbalovej sestřih a rozmrdnout ho na dvě půlky. V té první je doslova radost sledovat, každý posraný filmový políčko a obdivovat herecký supertalent pana Christopha Waltza, ten mě tak oslnil, že bych mu na kanoii klidně dělal háčka. Samostatnou kapitolou je pak ku-klux-klan scéna, kdy jsem ze smíchu měl asi ještě pět minut slzy v očích. Opravdu jsem na sedačce vyváděl jako jelen co právě přišel do říje. Tady se Qvétéčko z videopůjčovny fakt vytáhlo. Do druhé půle vbíhá nový player, který má na dresu jméno Leonardo DiCaprio a postupně se vytrácí hvězda prvního poločasu Christoph Waltz. Což sice zamrzí, ale Leo naštěstí předvádí stejně dokonalou hru jako Christoph a po herecký stránce se nuda tedy rozhodně nekoná. Navíc muziku přitvrdí ještě démonicky dokonalej Sam L Jackson, jehož postavu jsem od první chvíle upřimně nesnášel. Celý film má plnej zásobník černýho humoru, vybroušených dialogů a oku lahodících záběrů, teda až na ty koule, to "děkuju" pěkně pane QT. Vůbec mě QT v tomhle filmu přišel trošku jako koulofil. Abych jen nechválil, měl bych v rukávu i dvě kritický připomínky, první, že vše to dynamické a zábavné skončilo v okamžiku, kdy Christoph "podá" Leovi ruku, pak už je to až moc velká snaha o to bejt cool a vůbec mě to nelepilo s předchozí podstatnou částí filmu. No a druhá výtka je osobní, proč tak malá rolička pro Zoe Bell ? Ale i přes tyhle výtky jsem si na černou nepřihodil naposled.

Já o tomto případu nevím vůbec nic, ale pokud je to blízký pravdě, tak je to neskutečná síla a další příklad toho, proč se mě chce s politiky blejt. Film není ani tak něpínavej, jako psycholgickej, představa, že se Vám něco takového stane a vy se marně dovolávate spravedlnosti je hrozná a přesně na týhle vlně empatie a divákovi solidarity s dědečkem Albertem tvůrci pracují a jde jim to hodně dobře.

Čím dál tím víc tenhle film miluju, zejména hlavního hrdinu Oskara. Zajímavý, když se sejdu s podobně romanticky smýšlejícími přáteli a ulevujeme hospodě od zásob piva, často se Nestyda dostává na přetřes. Některé scény už kultovky, hlášení počasí z cílem udržet ženu na horách, abych mohl prcat s milenkou, samozřejmě návštěva privatu "aby jsme neměli morální kocovinku pane učiteli" , snídaně nějaký levný sračky zapíjená šáníčkem, kontrola chlastu za volantem a věta "na pána " je private hláška snů a to už vůbec nemluvím o tom kamrlíku, kde Nestyďák bydlel, jeden den tam přitáh Viciu, druhej den Magdu. Oskar je určitě idol mnoha slušných a citově velmi založených mužů jako jsem třeba já. "Je ve mě něco zparchantělýho".