Enšpígl

Spíš než o lásce k filmu mě to přišlo jako tvůrcova chlouba co všechno viděl. Film je vysloveně přecpanej odkazama na tuny filmů ať už ty s nápovědou (ukázka z filmu, plakát, pomocný dialog ) nebo ty s drobnejma detailama (záběr na boty = Deník komorné ). Odkazy jsou tady fakt úplně ve všem, v dialozích, hercích, plakátech, scénkách, ale třeba i hudbě a to je právě to, pro samé mazlení z odkazy Agnes zapoměl na příběh, na amtosféru na nějakou posloupnost, pointu nebo cokoli, čeho bych se já jako divák moh chytit a nadšeně aplaudovat . Samozřejmě když člověk vidí ty svoje herecký miláčky, srdce pookřeje vždycky, scéna z Delonem vtipná, Beblův odchod v objetí dvou žen typický, atd, atd., ale pořád je to film a ten by v sobě měl mít i něco víc než jen odkazy na filmy. Chtěl bych poděkovat uživatelce playboxguest za výrobu titulků. Je fajn, že zde existuje člověk, který si dá tu práci, abych podobný filmy moh vidět.

Teda chtěl bych sdílet vaše nadšení. Mě to přišlo jako poselství z království kretenismu. Dům který stojí na podkopaný zemi, velká skupina lidí, která je o něčem přesvědčena, ale pak jim stačí něco říct a zcela otočí. Obrovská porce zmizení dětí ve velkém časověm rozpětí a nikdo krom místní vidlácké policie to neřeší. Tradiční nesmysly, jako že ženská doběhne jedoucí auto, zvládne fight se psem a v druhým záběru už na ní ten samej pes (jinej tam nebyl) co dostal budrem do palic, nezraněnej štěká na tu ženskou v autě, ale tentokrát nezautočí, protože film. A tak je to tam se vším. Trapný jak ruskej parlament.

To velké žánrové rozpětí filmu neslušelo. Nejvydařenější tak zůstává celková atmosféra filmu, která z koukání dělá velmi příjemný a pohodový zážitek. Dost mě překvapilo v jak velkým Ternecově stínu tady Henry zůstal.

Ukázalo se, že není možný napěchovat 150 minut akcí a tak přišel na řadu poměrně zajímavě vyprávěný mafiánský podtext jenže ten zase není možný slepovat dlouhejma akčníma scénama na efekt. Ve výsledku má tenhle film mnoho zdlouhovaých dialogů a akčních scén, který film naprosto zbytečně natahujou a berou mu údernost a svou táhlostí ztrací film na tempu. Závěrečný souboj je fantastický, něco takovýho jsem zřejmě ještě neviděl a už kvůli němu stojí za to tenhle film vidět, jen je škoda že na stejný úrovni jako je závěrečný souboj není celý film.

Film začíná úvodníma titulkama a končí závěrečnejma titulkama. A mezitím ? Akce, akce, akce, a zase jenom akce. Si na souboje jeden na jednoho, pošmákneš si. Si na souboje jeden na dva, pošmákneš si. Sii na souboje jeden na skupinu, pošmákneš si. Si na souboje na nože, pošmákneš si. Si na přestřelky, pošmákneš si. SI na obrazově stylovou natočenou akci, pošmákneš si. Co z toho plyne ? Jestli si na rychlý tvrdý akční filmy, tak tady se kurva dobře nažereš.

Gina Carano má charisma, krásně se na ní kouká a z hlediska rvaček nemá s ohledem na svou kariéru v bojových sportech minimálně v ženské kategorii absolutně žádnou konkurenci. Z tohoto důvodu by mě ani nevadilo, že pointa příběhu tady už byla vícekrát než číslice současnýho roku, dokonce bych dělal že nevidím ani při vyslovených pitomostech zejména v závěrečný fázi filmu, ale těžko odpouštím pocit nudy, který jsem při sledování filmu pociťoval pokaždý, když Gina přestala akčnit.

Jsem opravdu neskutečně šťastnej, že existuje film, který je opakem světa, který nám prezentují media jako svět plný hnusu a zlých lidí, protože na světě je spousty krásy a jednou z nejkrásnějších záležitostí je upřimná čistota lidský duše. Pokud se najedne filmař/režisér, který toto dokáže převést do pohyblivých barevných obrazků, herci, kameraman a hudební skladatel, kteří jeho vizi sdílí a umí těmto pohliblivým obrázkům dát život, dát mu srdce, vznikne příběh plný citu a lidskosti na který se hrozně krásně kouká a ještě líp poslouchá.

Sledujeme skupinu idiotů, jak se chce dopracovat ke svýmu štěstí a protože jsou to idioti, maj o svým štěstí poměrně neortodoxní představy. Nic proti, chvílema to bylo i vtipný, ale zbytečně dlouhý a statický záběry některý vtipno často zkazily. Napřiklad hádka o to, jak se která rybička jmenuje byla zbytečně dlouhá a přitom zpočátku byla nejen vtipná, ale krásně a obrazně vystihovala smysl životů všech prázvláštních postav v tomhle krapet jetým filmu.

Čekal bych všechno, ale že dám pět hvězd americkýmu letnímu blockbusteru a ještě ke všemu pokračování, to bych do sebe nikdy neřek, leč, člověk míní a filmečky mění. První část je naprosto grandiozní, čekání na to, kdo a jak udělá první jiskru je napínavější než drtivá většina současných napínáků a aby se diváček nenudil, tvůrci mu to čekání zkracují skvěle propracovaným rodícím se vztahem lidí k opicím a opic k lidem a aby toho ještě nebylo málo, nechávají nám nahlédnout do opičího společenství. Tahle seznamka se ukáže pro druhou část příběhu jako velmi vydařený nápad. Do svých chvalozpěvů zahrnu i kameramana, protože opičí "promenáda" v korunách stromů je fakt luxusní. A proč trhat partu a nepochválit i hudbu, zejména když Michael s notama vysloveně čaruje. Trošku jsem se bál, že druhá část bude plná digitální akce, aby si americká mládež přišla na svý, ale byl jsem z druhý půlky zbytečně zesrabenej. Dala mě skvělou, dynamickou jízdu, která neurážela mou inteligenci a přitom zůstala zábavná a vydržela bavit až uplnýho konce.

Těžko se mě tenhle film hodnotí, protože jsem ze žádné postavy necítil nic, co by naznačovalo jejich emoce, což vadilo zejména u Michela. Jak si k němu mám vybudovat vztah, když on si drží diváka na distanc. Philippe je samozřejmě výbornej herec, ale tady buď záměrně a nebo mu to předepisoval scénář pojal svou postavu takovým způsobem, že jsem si k ní za celou délku filmu nenašel cestu i když jsem hodně snažil. Příběhu dominuje linie vztahu otce se synem, po té co syn spáchá vraždu, ale velmi šikovně se dotýká i sociálních problémů tehdejší Francie. Za nejzdařilejší složku filmu považuju jednoznačně dialogy.