Gwilwen

Čekání skončilo! Ocitla jsem se znovu ve Středozemi. Ano, Hobit nikdy nebude jako Pán Prstenů, vždyť samotná knižní předloha je spíše nekomplikovanou pohádkou než epickým dobrodružstvím. Jenomže Peter Jackson dokázal nemožné, zalistoval navíc v Tolkienových "Unfinished tales" a do příběhu přímo skvostně zakomponoval i historii, resp. tragický pád trpasličího království Erebor. A ejhle, máme tu další putování a další epické dobrodružství. Správně, není to Pán Prstenů, jenomže je to návrat do Středozemě, je to jako navštívit všechny blízké, které jsem táááák dlouho neviděla a navíc potkat další zábavné postavičky (charismatický Thorin a celá banda trpaslíků), znovu se podívat na chvilku do Imladris, hádat s Glumem v temnotách . Staré známé skvostné hudební motivy doplněné o úžasné trpasličí "Misty mountain". A přestože se nepovažuju za nějakou plačku, při prvním záběru mi už začaly stékat radostné slzičky, jak já jsem se po celý čas tetelila blahem! Takže Petere, berte mě do party i tohohle neočekávaného dobrodružství se s Vámi mile ráda zúčastním!

Zvláštní! To je to správné slovo, kterým bych vystihla tuhle podívanou. Jako neznalec knižní předlohy jsem postupně během filmu začala pozvolně splétat nitky příběhu, nicméně se mi všechny nitky nepodařilo spojit tak, aby daly vzniknout přesnému obrazci... Ale to nebude asi úplně prvořadé, protože jsou to právě zajímavé myšlenky, postuláty, naděje, odvaha, které mě celou dobu nedovolily ustrnout a udržovaly mě ve stálém napětí. Nemalý podíl na tom mají i perfektní herci (nejvíc se mi líbila dějová linie s Jimem Broadbentem a jeho útěkem z despotického domova důchodců), jejichž pravou totožnost ve všech roličkách jsem odhalila až s pomocí konečných "obrazových" titulků. Zatím rozpačité 4*.

Život je smutné jeviště a člověk na něm musí hrát. Tak v tomhle duchu pojal režisér Joe Wright tenhle film. A to doslovně. Ač mě trvalo poměrně dlouhou dobu než jsem si zvykla na skutečnost, že postavy ve skvostných kostýmech (!) plují (a občas i "zamrzávají") prostředím, kde se mění kulisy a že dveře paláce mohou vést přímo na rozkvetlou louku, musím tuto originalitu ocenit. Komornímu příběhu totiž dodala něco nevšedního, a i proto jsem s Keirou a Aaronem snadno dotančila až do tragického finále. Dle mého názoru i kritiky (pře)oceňovaná kontrastní linie - vztah mezi Konstantinem a Kitty a jejich "čistá láska" (jako protipól živelné živočišné lásky mezi Annou a Vronskim) zůstává ze strany Kitty spíše volbou rozumu než křišťálově čisté zamilovanosti. 3,5 *

Hlavní hrdina stojící na pomezí světa dobra a zla. Nájemní zabiják nebo ochránce? Nejednoznačné zařazení Zaklínače jako hrdiny či vyvrhele společnosti dělá z Geralta z Rivie výjimečnou literární postavu. Film však přinesl rozčarování. Děj připomíná vyhlídku na Geraltův svět viděný rozmazaně z rychlíku. V nekoordinovaném sledu drobných příběhů by se neznalec předlohy ztratil jako v Brokilonu. Jediný, co se mi líbilo byla piatika ve středověké krčmě a výborný výběr Zebrowskiho do hlavní role. Ostatní obsazení je ovšem slabota. Ten venkovský tlouštík má být bard Marigold, kterého si mnozí pletli s elfem? Ta nesympatická ženština je krásná osudová Yennefer? Ne, ne, ne! Škoda nevyužitého potenciálu, Sapkowskiho romány by si jistě zasloužily honosnější háv, hlavně, když vidím, jakou machři z BioWare dokázali „usmažit“ parádní hru.

Po přečtení knihy a zásadním zjištění, že již nepatřím do cílové skupiny diváků Stmívání, by se ve mně krve nedořezal. Špatná to zpráva pro upíry, ale dobrá zpráva pro filmaře, kterým tímto uděluji bonusový bod. Nezbývá mi totiž nic jiného než uznat, že v tomto případě filmové zpracování předčilo svou "šustivou" podobu. Bohužel, ta bichle je horší než film. Knižní dialogy jsou ještě uvzdychanější a patetičtější a charaktery postav ještě prázdnější. Film se tak v porovnání s knihou stává rázem sympatičtější. A konečně přestože mě baseball jako sport fakt nebaví, tuhle upírskou variantu bych jako divák snesla a fandila bych až do krve :-D

Po zhlédnutí finální série ode mě Tudorovci dostanou plný počet, o tom žádná. Ohlédnuli-se za sérií v plné kompaktnosti slova chvály hravě přebijí nedostatky, za které bych v první sérii tvůrce pranýřovala. Ale přes mnohé smyšlenky a historické kolapsy, nad kterými jsem jako milovnice tudorovské Anglie krabatila čelo, mě tvůrci zlanařili na svou stranu znalostí některých veřejnosti málo známých historických detailů a dialogy, které jsou mnohdy věrným přepisem zachovalých depeší velvyslanců. Ve zkratce: dlouhodobě mi chybí historický seriál se skutečnými postavami, takže mě frivolní dvůr charismatického „krále Meyerse“ vysloveně dostal na lopatky. A ač král v Meyersově podání je atraktivní a neobézní, Charles Brandon není tak starý jak by měl být a Anna Klévská má do ošklivky daleko, budeme velkorysí, protože králův dvůr jednoduše milujeme. O skvostných kostýmech a dechberoucí Morrisově hudbě snad nemá cenu ani hovořit. Jediná výtka tak směřuje pouze k Showtime, při vynalézavosti a představivosti scénáristy by zobrazení vlády Edvarda, Marie i Alžběty, jakožto dalších příslušníků Tudorovců, mohlo být stejně atraktivní, tak nač končit?

Při čekání na spěšný vlak do Bradavic bylo svezení učňovským expresem více než příjemným překvapením. Zápolení mezi Merlinovci a Morganovci sršelo nejen hromy a blesky, ale i vtipem a akcí. Překvapivě jsem i zkousla Nicolase Cage, který zrovna k mým oblíbencům nepatří. 3,5* a patřičnou zásluhu na hodnocení má super soundtrack s bezkonkurenčními One republic.

Kochám se pohledem na 4 % čistého tělesného tuku a celkem se bavím :-D

Spartacus dostal punc novodobých seriálů, které lapají své diváky hlavně na hektolitry krve, sex a intriky. Jenomže ono to všechno do puntíku funguje. Poněkud slabší scénář hravě vyváží vizuální stylizace Spartaca do 300 a seriál dostane po pár dílech takové grády, že jsem ho celý s netrpělivostí zkoukla během dvou dnů. Má to neuvěřitelný šmrnc a John Hannah, kterého znám převážně z rolí soucitných klaďasů a ťulpasů, se přerodil v hajzla erste Klasse. Plný počet a těším se na druhou sérii.

Nejsem velký příznivec starých Titánů, takže jsem tak nějak spoléhala na to, že mě novodobá verze nemůže popudit. Omyl! Perseus v podání Worthingtona vypadá jakoby zrovna opustil americké námořnictvo a na antického hrdinu se vůbec nehodí. Což mě dovádí k přesvědčení, že Sam boduje pouze s ksichtem natřeným na modro. V akčních scénách nevím čí že to oči, hnáty, klepeta, vyřazený xenonový světla vlastně v záběru jsou. Na celé putování, kde se na cestě válejí evidentně vyřazené rekvizity z Pána prstenů, tak pohlížím tak nějak nezúčastněně až znuděně. Jediní na koho se dalo dívat byli Mads Mikkelsen a Hans Matheson, černý Pegas a hudba byla rovněž poslouchatelná. To je ale trošku málo na očekávaný blockbuster, že?!