TheSompeque

Tak tohle bylo něco. V dnešní době jsou kina plná všelijakých filmů o superhrdinech. Ale Joker je něco zcela jiného. Není to film, kde by vystupoval někdo v elastických hadrech a kosil padouchy za padouchem. Ne, Joker je zcela něco jiného. Není to klasický film dle komiksové předlohy, který byste čekali. V podstatě můžete naplno vypustit lore, který pochází původních děl a na Jokera koukat jako na silné drama, plný deprese a existencionalismu. (přijdete o pár, doslova pár souvislostí, ale to přežijete) A tím si nepochybně film získává body navíc. Příběh se točí kolem postavy Arthura Flecka, psychicky narušeného jedince, se kterým se od dětství táhne porucha, díky které je okolím vnímán jako blázen. Prožívá život plný urážek, deptání a všeobecného opovržení. Má problémy se svojí vlastní existencí, sebeovládáním, díky čemuž se maniakálně směje, i v příležitostech, kdy mu to není k prospěchu. Od začátku do konce vidíme na plátně narušenou osobu, která kráčí po tenké hranici šílenství a rozumu. A co minuta tato hranice je tenčí a tenčí. Jeho životní cíl je přesto jasný - chce v lidech vytvářet radost. Autorům se podařilo skvěle vystihnout šílenství, které dokonale ztvárnil Joaquin Phoenix coby Arthur Fleck, který by měl za svou roli dostat Oscara. Jeho výkon je tak bizarně uspokojující, ohromující a nepopsatelný, že zkrátka nebylo lepší volby herce, než právě jeho. Jeho pokrok charakteru je naprosto uvěřitelný. Z osamělého pomatence se stávala silnější a silnější osobnost, která se naplno projeví v závěru filmu, který je vyloženě masterpiece. Asi z mých častých superlativů můžete čekat, že vám film můžu naprosto upřímně doporučit. Audiovisuálně je to pecka. Soundtrack má nádech retra a výtečně podkresluje atmosféru. Kamera je skvělá. Scény tančícího Arthura byly díky dobře promyšleným záběrům nejimpozantnějšími částmi filmu, co se visuálu týče. Po všech stránkách dokonalé. Nemá cenu to dál rozebírat, mazejte do kina na tenhle masterpiece, na který se bude ještě dlouho vzpomínat. Dal bych víc, ale maximum je maximum - 5/5

Co věta to hláška, povedená komedie se zastaralou animací, ale i tak velmi vydařilý kus.

Můj oblíbený film. Nazval bych tzv. horrorovou pohádkou, čímž bez pochyby je. Budete se bát? Pravděpodobně ne. Budete se bavit? Určitě ano.

Na Krajinu ve stínu jsem nešel s nějakým velkým očekáváním. Po fantastickém Šarlatánovi jsem nepředpokládal, že ho něco tak brzy předčí. A i tak jsem šel z kina mírně zklamaný. Krajina ve stínu je tak moc prázdný film. Přitom téma zní zajímavě - film o české pohraniční vesnici, která si projde obdobím před, během a po druhé světové válce. S čímž jsou pochopitelně spjaté změny režimů a vlád, které mají vliv na chování obyvatel. Tak co se pokazilo? Vždyť Češi umí (aspoň něco z mála) točit kvalitní historické filmy. Problémů je hned několik. Začal bych asi tím, že Krajina ve stínu v podstatě nemá hlavní postavu. Charaktery ve filmu jsou jedno klišé za druhým - postava co je kladná, postava co je záporná, postava co hraje na obě strany, kolaborant, vlastenec. V nemalém množství rolí se po celou dobu budete ztrácet a můžete tím pádem zapomenout na vytvoření vztahu k nějaké postavě. Spíš než jednotlivci působí postavy jako jeden velký dav. Jak mohl autor filmu zapomenout na to nejzákladnější pravidlo dramatu nebo kinematografie - pojmenovat postavy a dát jim větší nebo menší důležitost v ději. Ne, tady prostě casting nabral 50 lidí, oblékl je do kostýmů z 30. let a pár "šťastlivcům" dal možnost i něco říct. (většina z nich mi přišla jako naprostí herečtí amatéři a uvěřitelnosti jejich charakterům rozhodně nepomáhalo to, že přeříkávají své repliky jako roboti bez citu) I postavy v Nabarveném ptáčeti daly víc emocí než v Krajině ve stínu. Co příběh? Jak jsem naznačil, děj začíná krátce před Mnichovem a končí v padesátých letech. Vesnice si projde zabráním pohraničí, okupací, koncem války a lynčováním německých sousedů. Postavy převlékají kabáty a jejich povahové vlastnosti se mění od základu. Neznáte jejich motivace, natož jména. Víte jenom to, za kterou "stranu" postava kope. Nic víc. Působí to hrozně prázdně a na sílu. Takže vlastně celá pointa filmu je....? Že válka je peklo? Že lidi se mění? Že lidi dokážou měnit strany, když se jim to zrovna hodí? O to celé ty dvě hodiny šlo? Krajinu ve stínu beru spíš jako snahu natočit nějaké pěkné black&white záběry než nějaké historické drama, na které se bude dlouho vzpomínat. Radši sáhněte po starším Habermannově mlýnu, ten si vede daleko lépe.

Další pokus o haha komediální seriál. Velmi slabý pokus.

Kryštůfek Robin je důkaz, že jde převést dětskou pohádku na plátno a udělat to zábavné pro starší. Uběhlo pár let od doby, z dítěte se stal working class hero Ewan McGregor a plyšáci z dětství jsou zapomenuti, ale to se brzy změní. Není to primárně mířené pro děti, což jde cítit na každém kroku. Místy film působí smutně, především ze strany Púa, ale tento pocit nepřetrvává celou dobu, je vyvážený povahou ostatních postav. Není to film, u kterého byste se jako starší nudili. Celkově to působí jako nostalgické pomrknutí na dětství, které se výtečně povedlo.

Kdyby se Fimfárum přesunulo do Asie, vypadalo by nějak takhle. Skvělá animace, bizarní scény a celkem ok příběh. Rozhodně stojí za zhlédnutí.

Kursk. Film s katastrofickou událostí, ve kterém jde o jediné; přežít. Nutno dodat, že se jedná o film natočený podle skutečné o události, o skutečné ponorce Kursk, která se v roce 2000 potopila. Takže lze víceméně čekat, co se s ruským Kurskem ve filmu stane. K nehodě dojde poměrně brzy, hlavní postavy jsou okamžitě donuceny "bojovat" o svůj holý život na dně moře až do samotného finále. Musí řešit problémy s vodou, kyslíkem a sebou samotnými. Silné drama na motivy skutečné událsoti, Kursk, můžu jedině doporučit. Není to film, který si pustíte vícekrát, ale je rozhodně tím, který byste měli vidět, nejlépe v kině, kde si vychutnáte ozvučení na plno. 4/5

Filmy založené na příběhu o umělcích se většinou nepovedou. Je těžké přenést život básníka, spisovatele nebo malíře, jejich myšlenky, na filmové plátno. A u Kvílení se to taky nepovedlo. Celá kompozice filmu je nejasná, nejednotná a celkově vám pouze odinterpretuje nejslavnější báseň od Allena Ginsberga a představí soudní spor, který díky obscénosti následoval.

Obvykle jste zvyklí na nějaké stručné zhodnocení filmu, do kterého hodím nějaký ten LIDL joke, ale upřímně, u tohoto se mi do toho ani nechce. Leaving Neverland jsou 4 hodiny výpovědi dvou mužů, kteří byli, údajně, obtěžování Michael Jacksonem. Ano, tím MJ, který je už přes 10 let mrtvý. Nemusím snad víc zdůrazňovat, jak absurdně vyznívá výpověď obou dvou, když se jim, z evidentních důvodů, nedostává protiargumentace. Nemáte na výběr, dokument vám řekne, co si máte myslet. Oba začínají svým brzkým dětstvím, kdy poprvé slyšeli o MJ a o jejich prvním setkání. Když přejde na oné téma, oba působí nepřirozeně a nedá se jim na 100% věřit vše, co říkají. A v tom je problém. Kdokoliv může vytasit podobnou věc na kohokoliv a bude to působit stejně věrohodně. MJ byl však na toto téma dobrý terč; trávil nadprůměrný čas s dětmi, fakt, že s nimi údajně spával v jedné posteli, je pro pedofilní chování ideální. Jak na to mělo vliv Jacksonovo otcem zničené dětsví vliv se asi nedozvíme. Překvapením mi je i to, že se k údajnému obtěžování vrací po letech, kdy už je Jackson dávno mrtvý. Těžko říct, nemůžeme s jistotou říci, zda se to všechno dělo či ne, ale nutno dodat, že takový časový skok v podstatě zničehonic je přinejmenším podezřelý. A teď to nejhorší, co dokument přinesl; reakce veřejnosti. Dávno neřešené téma, které bylo léta v tabu, je opět aktuální. Jackson je odsuzován snad ještě více než během jeho života, jeho skladby jsou mazány ze setlistů rádií, jakýkoliv obsah jde pryč, včetně epizody Simpsonů z roku 1991, kde jednu postavu daboval. Absurdní. Výpověď dvou mužů, absolutně bez důkazů, čili nic NENÍ POTVRZENO, takhle pobouří svět. Totální dehonestace člověka, který už nežije, je naprosto stupidní. Dokumentu chybí druhá strana, která by stála při Jacksonovi a to je kámen úrazu celého dokumentu. Autoři vám dávají pouze jednu z možných variant jako jedinou správnou a v tu musíte věřit.