blueskin
Martin Zoul
okres Praha
dokumentační pracovník zpravodajského archivu ČT
12 bodů
Česko-Slovenská filmová databáze
okres Praha
dokumentační pracovník zpravodajského archivu ČT
12 bodů
Moje komentáře
Dnes neumírej (2002)
suverénně nejslabší brosnanovská bondovka, kterou vytrhuje jen úvodní scéna a její potitulkové pokračování + zajímavě napsaná postava mirandy frost.
Můj život ve vzduchu (2005)
hřebejkovsky hladivý a ve finále úplně zbytečný film. variace na stokrát ohrané téma, které ale v minulosti bylo mnohem lépe zpracované. navíc je od počátku jasné, že to dopadne tak, jak má, tak proč se vůbec zatěžovat se zbytkem filmu?
Komu zvoní hrana (1943)
překvapivě struhující adaptace poměrně nudné knihy.
Země zlatých plodů (TV film) (1973)
nechápu, že tohle není televizní klasika. země zlatých plodů má slušný scénář, solidní herecké výkony a na televizní inscenaci kvalitní výpravu. po herzogově aguirrovi je to moje druhá nejoblíbenější věc o jižní americe.
Žhavé výstřely (1991)
tenhle humor mě bohužel naprosto míjí. jediné, co mi přišlo vyloženě povedené, byla eroticko-gastronomická scéna.
Westworld (TV seriál) (2016)
zas jeden seriál, který si toho naložil víc, než byli scenáristé schopni pojmout. je-li základním atributem kvality filmového díla jeho uvěřitelnost, pak westworld selhává na řadě front delší, než je počet upravitelných parametrů westsworldovských robotů. pardon, hostů.
Boj (2015)
POZOR, SPOILER!!! nestává se mi často, abych byl zklamaný z osvobozujícího rozsudku hlavního, skrznaskrz sympatického hrdiny. když už se ale lindholm rozhodl dovést clausův boj k vítěznému konci, mohl si aspoň dát práci s tím, aby kromě psychologie clause a jeho rodiny nastínil také dilemata, které při své práci musela zohlednit soudní porota. z toho, co ve filmu v průběhu soudního líčení zaznělo, totiž jednoznačně vyplývá, že claus osvobozený být neměl a právě pachuť z ohýbání spravedlnosti ve jménu humanistického vyznění snímku u mě přebíjí veškeré pozitivní pocity, které jsem při jeho sledování měl.
Life Extended (2009)
mind=blown
Evangelium podle Brabence (2014)
zcela zbytečný dokument o tom, jak těžké (ne-li nemožné) je natočit dokument o vratislavu brabencovi.
Ex Machina (2014)
napínavé asi jako televizní zpracování románů rosamunde pilcher, jenom místo osudových milenců jsou tu roboti. po zmizelé další pořádné filmové zklamání! navíc hlavní hrdina vypadá jako lester nygaard ze seriálového farga, což filmu na potřebné atmosféře zrovna dvakrát nepřidává..
Americký sniper (2014)
americký sniper si přímo vynucuje srovnání s oscarovým snímkem smrt číhá všude. proti jeho odlidštěné, pozorovací metodě staví eastwood do popředí psychologii hlavní postavy. ta působí zpočátku trochu šablonovitě a svádí k odsouzení filmu kvůli vezení se na vlně současných válečných dramat americké provenience. s přibývající stopáží však spolu s houstnoucí atmosférou roste i uvěřitelnost filmové rekonstrukce skutečných událostí, všeobecně známé finále pak vejde do dějin kinematografie jako jedna z nejlepších závěrečných scén. velké uznání si zaslouží mimořádně povedený casting herců v hlavních rolích - jak bradley cooper, tak sienna miller se svým reálným předobrazům podobají až strašidelně přesně.
Quantum of Solace (2008)
nejslabší bond ever! kde začít s hledáním viníka? co nestačil zkazit nejapný příběh a špatná volba bond girl, dokonalo střihové peklo, které má na svědomí jedny z nejzmatenějších akčních sekvencí v dějinách kinematografie. jako bonus, tedy spíše malus, přidávám zjištění, že se daniel craig ve scénách, kdy má na nose sluneční brýle, nebezpečně podobá romanovi janouškovi. tudy prosím ne!
Smrt čeká všude (2008)
první půlka fimu mi přišla excelentní, postupně však dějová linka upadávala do monotónního průměru a závěr už měl vyloženě sebeparodický rozměr. zero dark thirty mi přišlo zpracované rozhodně lépe.
Johnny English se vrací (2011)
už dlouho jsem neviděl komedii, které by se nedostávalo humoru tak zoufale, jako je tomu u tohoto sequelu. zatímco jednička byla po všech stránkách nadprůměrnou parodií na bondovky, dvojka si může o podobném hodnocení nechat jen zdát.
Jízda do pekel (2001)
zajímavá lekačka z pera j.j. abramse, která však poněkud trpí nesympatičností hlavních mužských postav. objektivně vzato, je to film tak na dvě hvězdičky, napětí se tam ale tvůrcům dostat podařilo, takže s přimhouřeným okem za tři.
Papíry (2012)
technicky brilantní, nesedl mi ale ten deusexmachinózní zvrat v uličce. snímku, v němž všechno poletuje, by podle mě lépe slušelo zakončení zapříčiněné nějako rafinovaně nastrčenou náhodou.
Blue Ruin (2013)
solidní revenge thriller, který ale v druhé půlce ztrácí tah a finále vyznívá hodně do ztracena.
Rudí (1981)
warren beatty a diane keaton vytvořili v rolích jacka reeda a louise bryant jedny z nejživotnějších postav v dějinách kinematografie.
Generální linie (1929)
tenhle film je jedno velké wtf. sovchoz ve funkcionalistické vile, svatba jalovice a plemenného býka, spravení rozbitého traktoru pomocí dívčí sukně, leninův dvojník na úřadě a samozřejmě ODSTŘEDIVKA! ejznštejnovy filmy se ale těší takové oblibě především kvůli své vizuální stránce a ta stojí i v případě generální linie za to. trochu rušivě působí jen nadužívání podhledů, s kvalitním soundtrackem se to ale ukoukat dá.
Poslední představení (1971)
jeden z filmů, jejichž dvouhodinová délka se zdá být subjektivně mnohem, mnohem delší. možná to byl záměr, jak navodit ospalou atmosféru texaského zapadákova. mcmurtryho předlohu jsem nečetl, její filmové adaptaci by ale prospělo větší zaměření na jednu ze tří hlavních postav. takhle totiž the last picture show působí jako vizuálně sice vytříbená, dějově ale poněkud zmatená skládačka. osobně si film budu pamatovat především díky neskutečně krásné debutující cybill shepherd a na zbytek se budu snažit rychle zapomenout.
Tora! Tora! Tora! (1970)
military fetišismus povýšený na filmové umění. solidní, leč zbytečně epická rekonstrukce zásadního momentu 2. světové války. škoda, že film nemá výraznější ústřední postavu. nevolám přímo po hollywoodizaci ve stylu michaela baye, jen se mi z těch zákulisních jednání, tajných depeší a protichůdných rozkazů místy točila hlava.
Poprava (1998)
výtečný film, jehož ústřední morální dilema ve vás bude dlouho po jeho zhlédnutí rezonovat. za zmínku stojí i herecké výkony všech zúčastněných v čele s kouzelnou anne heche.
Show! (2013)
na tenhle dokument jsem se dlouho těšil, bohužel ho ale považuju za jednu velkou nevyužitou šanci. místo fly-on-the-wall přístupu by snímku lépe sedl více invazivní, klusákovský styl. to nejzajímavější se tu děje jaksi mimochodem, jako když si pan mertl ve společné scéně s dcerou nikolou odskočí a divák má konečně šanci nahlédnout do uvažování pětiny 5angels. to mě osobně zajímá víc, než podnikatelský duch pana mertla, kterému je věnován zbytečně velký prostor.
Tobor the Great (1954)
poměrně zábavná taškařice, na kterou se dá bez větší úhony dívat i dnes, jen je třeba přistoupit na pravidla hry a taky na fakt, že cílová skupina je poněkud mladší, než například u takové zakázané planety.
Muž ve stínu (2010)
slaboučký thriller s politicko-konspirační zápletkou nehodnou člověka polanského renomé. herecké výkony jsou na úrovni ochotnického divadla. vážně nevím, co na tomhle filmu všichni vidí.
Lip Service (TV seriál) (2010)
První sérii hodnotím plným počtem hvězdiček. Druhé série se bohužel nastavené laťce nedaří ani přiblížit. Na vině je především přesun pozornosti ze skutečně dramatických postav na postavy spíše doplňkové. Pro mě osobně tak původní seriál skončil nejpozději třetím dílem druhé série a zbylé díly jsem už zhlédl jen z povinnosti a bez velkého zájmu.
Invaze lupičů těl (1956)
nic není staršího než včerejší zprávy a předvčerejší sci-fi.
Iluze - film o vlaku (2003)
zoufale nevtipná komedie na úrovni lidových divadelních frašek. zjevně mám o filmovém humoru zcela jinou představu než většina místního osazenstva. celou dobu trvání filmu jsem se vlastně jenom těšil na scény s kristinou törnqvist, jejíž role karin měla nejblíže k charakternímu herectví a vyčnívala tak z okolního řachandového marasmu.
Pitěr FM (2006)
ani sympatické hlavní postavy v čele s přirozeně krásnou jekatěrinou fedulovovou nedokážou vyvážit poněkud slaboduchý scénář téhle komedie. poté, co se k maximovi náhodou dostane mášin mobilní telefon, následuje sled pokusů o jeho předání zmařených různými, zpravidla však nepříliš přesvědčivě vysvětlenými okolnostmi. do toho se rozpadají vzathy obou protagonistů, kteří tak z logiky romantických komedií neodvratně směřují do náruče toho druhého. nic víc režisérský debut oxany byčkovové nenabízí, snad jen neokoukané exteriéry současného petrohradu, to mi však na 85 minut filmu přijde trochu málo.
Atomic Café (1982)
zajímavá, byť poněkud dlouhá koláž týdeníků, propagandistických snímků a dalších archivních materiálů týkajících se tématu atomové bomby.