Marlowe

Takové přííjemné značně zkracené hudební defilé Ostravského regionu uváděno tamni ikonou Jarkem Nohavicou, hudební vystoupení jsou dplněny dokumentárním prostřihem z minulosti interpretů a vzpomínkou Jarka na některé místní podniky.

David Ondříček má svou novou top one. Takhle se mají dělat filmy. Krásný filmařský rukopis, divácký poutavý příběh, napětí, herecký výkony, obraz, hlavně "tmavé pavlačové scény" dávající divákovi atmosféru na zlatém podnese a Ivan Trojan ve skvělé formě.

Bylo by s podivem, kdyby si tohoto tzv "hollywodskýho příběhu" nikdo v Hollywoodu nevšiml a nenatočil podle něj film. Ukazuje se však, že i sebelepší a sebesilnější reálnější příběh se při převodu na filmové plátno nemusí povést, když režie a scénář tento příběh dokáže vyprávět filmovým jazykem a navíc Miles umí zahrát rozhodně lépe než v tomto filmu, ale poselství filmu je jasný a silný. Nebal to, nikdy a za žádných okolností a to se mě líbí.

Ze zdejšího obsahu "A podařilo hromadně utéct z přísně střežené věznice", musím říct že mám jinou představu o definici slova "podařilo". Na začátku působilo vyprávění hodně zmatečně, než přijde nejlepší fáze filmu - útěk, tak si to sice sedne, ale i tak film velký dojem neudělal.

Jasně, pokud mě někdo nebo ještě lépe, něco, chce zabít, neuteču, ale budu šroubovat žárovku. Film je nejsilnější v okamžicích kdy se v něm nic neděje.

Jednoduché a přitom chytré a ještě divácky atraktivní. Zajímavá myšlenka, která tu sice v jiných podobách už byla, ale zde je rozvedena směrem k akci a objevování nových souvislostí. Akční scény jsou promakané a hudební doporvod skutečně doporovází film, aby v okamžicích, kdy se příběh potřebuje odpočinout sám razil cestu, vypadá to jako to béčko, ale chutná to jako áčko a to hodně vydařené ačko.

Díky hudbě až mystické protiválečné drama. V mnoha záběrech jsem neviděl vojáky, ale jen vystrašený mladý kluky, co chtějí být doma v bezpečí, ale všichni jsou daleko od domova a ve válce. Jeden z těch válečných filmů u kterýho jsem si uvědomil, že větší shit než válka neexistuje. Škoda, že pořád existuji válečný štváči a ještě větší škoda, že je docela dost lidí co se nechaj lehce poštvat.

Nápad Guy Ritchieho udělat Artuše úplně jinak od začátku kvituji. Dost jsem sám sebe překvapil, že se mě líbila kombinace moderních digitálních efektů a temného tajemství, ale fungovalo to a příběh ani na chvíli nenudil. Àstrid Bergès-Frisbey v roli čarodějky suveréně nejlepší postava. Střih filmu nepostráda hravost a vtip a jen dokládá v jaký pohodě Guy film natáčel a jaký výsledný tovar divákům předhodit.

Já jsem čekal větší dobovku i podle obsahu, který je zde napsán a žádný dekadentní svět berlínského kabaretu v předválečný éře se tedy moc nekonal. Bylo to spíš o létě do kterýho zasahují bubáci jako politické, tak lidské. Dojem vylepšil závěr.

Dlouho jsem zvažoval, zda na tenhle biják jít. Nakonec jsem neodolal vietnamskému vábení, osedlal tramavaj číslo 9 a dokodrcal jsem se na pražský smíchov. Milé překvapení v podobně svižného děje, atraktivně propracovaných vztahů zejména v podání hlavní vietnamské hrdinky směrem ke své komunitě. Právě výrazný vietnamský prvek byl příjemným osvěžením a Ha Thanh Špetlíková je moc hezká stánkařka, jak by řekl její parťák kapitán Kříž, který si ve filmu solidně zahláškuje. Zamrzí snad jen konec, který je zkratovitý až to hezký není. Místy mě vadila roztřesená kamera a mnoho zaměrů na jednu minutu.