kinej

Pokud nic nevíte o tématice Rudých Khmérů, dozvíte se ve filmu Vražedná pole spoustu podstaných informací. Je totiž až s podivem, kolik faktů se podařilo režisérovi na prostoru jednoho celovečerního filmu odvyprávět. Je zde vykreslen původní kambodžký režim, nešťastná intervence USA a také nástup Rudých Khmérů a jejich krutovláda. Kromě osudů hlavních postav, je zde jakoby mimoděk vlastně zachycen osud celé země. Kamera působí velice autenticky, jakoby davy rojící se po výbuchu na ulicích, či lidé vysedávající na rozbombarodvaných spáleništích ani nebyly komparz. Spousta až reportážně vzhlížejících záběrů způsobuje, že film často vypadá jako dokument. A tak má divák pocit, že nesleduje jen příběh několika jedinců, ale příběh celé země.

Pokud chcete vidět, jaké to je být zoufale zamilován do pochybné a nenepravitelné ženy, o které navíc víte, že je absolutní mrcha, pusťte si tento film. Truffaut skvěle ilustruje osud člověka stiženého nezdravou patologickou láskou. Sílu prožitku umocňuje skvostná výprava a úměrně dobrá kamera. Záběry z Reunionu, i ty z Francie působí velice romanticky, což je vlastně tak trošku v kontrastu s tím co se ve filmu odehrává. Neméně zdařilý je i scénář, zejména se mi zapsaly do paměti scény, kdyby Luis Mahé přirovnává tvář své manželky ke krajině, kdy mluví o pětiřádkových seznamkových inzerátech, či kdy svou milou uráží. A klíčové jsou samozřejmě herecké výkony, kdy Belmondo hraje tak, že jeho postavu budete litovat a Catherine Denevue hraje tak, že jeho zoufalství pochopíte.

Miluju animované filmy a to málo, čím filmový svět zatím Chomet obdařil řadím téměř nejvýše. “Holubi” i “Trio” jsou moje srdcové záležitosti. A Iluzionista se teď zařadil k nim. Je to tím, že se mi velice líbí styl kresby a animace, který Chomet používá. Dokáže totiž vytvářet skvělé karikatury různých lidských archetypů (zde např. rockeři, vychrtlá zpěvačka, dlouhonohé tanečnice) a efekt je navíc umocněn geniální animací postavy. Jeho kresba je rebelská a provokující, ale zároveň hezká a uhlazená. Společně s krásně vykresleným prostředím pak vzniká jedinečný osobitý svět, který dokáže vyplnit každý záběr specifickou veselou a současně i posmutnělou atmosférou. Iluzionista je navíc stojí na jímavém scénáři, ve stylu Chaplinových Světel ramp, o přesluhujících bavičích, jejichž doba už dávno minula.

Podle mého se nezaslouženě nízké hodnocení kolem 50% zasloužili hlavně čeští distributoři, kteří svým dementním přídomkem Dobyvatelé barmské džungle možná přitáhli pozornost diváků, kteří by si jinak filmu nevšimli. Na druhou stranu, ti kdo chtěli vidět moderního Jonese, asi museli být silně zklamaní. A já se jim nedivím, protože takový název, je vysloveně podvod na lidi. Když už bychom se uchýlili k přejmenovávání filmu, tak by se tedy spíš hodil název Barmská apokalypsa, protože ze všeho nejvíce připomíná Vinyan, právě tento Coppolův opus. I zde lze sledovat, jaký může mít nepřátelské prostředí dopad na psychologický rozpad osobnosti. Příběh sám o sobě je velice zajímavý a nejlépe si film užije divák, který vůbec netuší o co ve filmu kráčí, protože závěr filmu je opravdu hutný a drsný. Celkem vzato je film velice dobře natočený, režisér umí přenést pocity nitra do kamerových záběrů, na druhou stranu někdy působí film tak nějak lacině televizně. Každopádně ale nadprůměr.

Čtvrtá “zbraň” je pořád ta stará dobrá zbraň, i když už trošku rezavá. Přeci jen přebrala nešvary z třetího dílu a tak jsou i zde k vidění lapsy v logice vyprávění děje, typu toho proč čínská mafie policisty rovnou neoddělala a dala jim zbytnečně příležitost zachránit se z hořícího domu, nebo proč sakra Riggs zcela zbytečně jde při honičce do přístavku na korbě, když by to šlo mnohem snáz z auta. Jasně je to akční film, ale na jedničce a dvojce bylo sympatické to, že byly tak vybroušené, že nenutili diváka přemýšlet. Jinak je čtyřka ve znamení přechodu z mladické nerozvážnosti k vyzrálosti a to v několika rovinách. A také je ve znamení loučení, jako by ná, chtěli tvůrci dát najevo, že tentokrát je to již opravdu naposledy. Možná bych dal i jen 3 hvězdičky, ale tu čtvrtou dávám za obsazení Jet Liho, jež se tak stal nejvýraznějším padouchem celé série.

Po všech těch chválách tohoto filmu jsem čekal víc. Z toho co jsem zatím viděl od Tarkovského se mi líbilo vše, ale Ivanovo dětství není tím geniálním opusem, jako jeho následovníci. Kdo chce pocítit opravdovou sílu tohoto filmu, musí si počkat až do závěrečných minut, ze kterých opravdu zamrazí. Vidíme zde kombinaci syrových dokumetárních scén a záběrů ve kterých Tarkovskij naplno demonstruje své poetické vidění světa a to i v takových zrůdných věcech jakými jsou ostnaté dráty nebo rozbombarodvané sutiny domů. Již samotné dobové záběry jsou děsivé ale Tarkovskij jejich efekt svým okem ještě rozvíji a umocňuje tak jejich úzkoslivé vyznění. Několik vydařených záběrů se najde i v průběhu filmu, ale jádro bohužel tvoří nezáživné a místy i nadbytečné dialogy, jako např. ty se zdravotní sestrou Mášou. Naštěstí jsou zde i další silné pasáže, hlaně ty snové a tak se dá považivat Ivanovo dětství za vynikající film, ne však geniální.

Jim Sheridan má na kontě pár vydařených snímků, z nichž těmi nejlepšími jednoznačně jsou ty s Danielem Day-Lewisem. Mám za to, že Sheridan není až zase tak moc dobrý režisér. Spíše si umí vybrat zajímavé scénáře a hlavně obsadit do svých filmů zdatné herce, na jejichž umu pak film stojí. To platí i v Bratrech. Gylenhall, Maguirre i Portmanová podávají v rámci svých rolí přesvědčivé výkony a film je tak hlavně o nich. Jen mi uniká smysl tohom proč se tyto filmy, navíc ještě za čerstva točí znovu. Původní Bratry jsem sice neviděl, ale vůbec nepochybuju o tom, že budou lepší. Kdyby tato americká verze filmu nevznikla, nikomu by nechyběla.

Trojka “zbraně” je možna zbytečně velkolepá. Explodující mrakodrap, honička v metru tohle všechno zde klidně nemuselo být, protože to ubírá na věrohodnosti příběhu. Jasně už předešlé díly byly taky sci-fi, ale udržovaly si nějaký alespoň domnělý kontakt s realitou, což tuto sérii činilo vyjímečnou. Třetí díl zkrátka doplácí na zbytečně přemrštěný rozpočet. Jinak je film velice slušným mixem akce a humoru, I když díky nedotaženému scénáři a chybami v logice příběhu to vše nedrží tak dobře pospolu, jako v minulých dílech. Přesto, velice slušná kriminálka.

To co bylo v první „zbrani“, tak dobře načrtnuto, je zde dokonale rozvinuto. Postavy Riggse a Murtaugha jsou tak dobře vymyšlené a kompatibilní, že je možné prodrat je řadami zápletek a pořád to bude fungovat. Riggs, sympatický a občas šílený polda je životní role Mela Gibsona, protože obsahuje přesně ty herecké polohy, které mu nejvíce sednou - šílený vztek a šílená komika. To stejné platí pro usedlého Murtaugha Dannyho Glovera, jehož postavu navíc skvěle doplňují scény rodinného života, které jsou tak dobře napsaném že by divák skoro věřil, že se v rámci nějaké reality show dívá k někomu domů. Chemie herců zde funguje naprosto dokonale, což je tedy zásluhou tady zásluhou geniálního castingu, scénáře ,ať již jej napsal Shane Black, nebo kdo, a režiséra pro kterého je série zbraní jeho životním počinem.

Nejsem zrovna pohádkový typ, ale myslím, že Čaroděj ze země Oz si své kultovní postavení určitě zaslouží. Prostě proto, že je to dobrý film, který neztratil nic ze svého kouzla ani po tolika letech. Příchod Dorotky do kouzelného světa působí i v letech digitálních efektů impozantně. Všechny ty stavby a kostýmy zanechávají dojem kvaltině odvedené a precizní práce a spousty efektně utracených dolarů. Kulisy jsou natolik propracované, že nepůsobí nudným dojmem ala česká televizní pohádka a některé loakce, např. pole s vlčím mákem, jsou skutečně nádherné. Písně a taneční choreografie jsou také na té nejvyšší úrovni, hlavně Starašák a Plecháč geniálně rozpohybovaní. Ale asi nejelepší z celého výkonu jsou herecké výkony představitelů Plecháče, Lva a Strašáka. Jejich výstupy jsou, v rámci žánru, hereckými koncerty. Natočit film, který bude diváky a hlavně ty dětské bavit třeba i za 100 let, to je kumšt. A tvůrcům Čaroděje ze země OZ se to povedlo.