somnar

This Is England. Banda výrostků, proti které jsou kolegové z estonské Klass milosrdní samaritáni, zrovna neměla nic lepšího na práci, a tak se jala terorizovat mladý sympatický pár. Doslova. A proč se omezovat jen na neškodné propíchnutí pneumatiky, když můžeme upalovat zaživa? Jsme přece děti... Po technické stránce nejsem schopen Eden Lake hodnotit, protože tohle mě totálně smetlo. Zhnusení z fyzického a psychického mučení se násobí právě kvůli bytostně odporným teenagerům, drobným detailům (natáčení mobilem!) a v neposlední řadě atmosféře beznaděje. Posledních 5 minut filmu jsem nesledoval, jen zíral. Zatraceně realistické, zatraceně podnětné k nejrůznějším diskuzím. Nebo jen zatraceně děsivé. 90%

Padá. Nelze hodnotit:)

Vůbec bych se nebránil dalším dílům nebo spin-offům s vedlejšími postavami! Hutná atmosféra, hravé detaily, hláškující Reeves. Takový seriál o LA jako městě plném démonů by nebyl vůbec k zahození... 80%

Když splaskne bublina oku lahodících záběrů na krajinu a dekolty hrdinek, co zbyde? Jan Tříska naléhavě recitující verše jdoucí zcela mimo mě? Nulová chemie mezi Vilémem a Jarmilou, podepřená minimem společných scén? Nevadí mi vyloženě jednoduchý děj, dokázal bych vyjmenovat i pár scén, které se dají považovat za atmosférické (Vilémův žalář a poprava), jsou to ale jen krátké momenty, které v zápětí přebije dojem promarněné šance. Máj utopený v kýči. Ano, dalo se to čekat. 40%

Oko dravce pro mě představuje vzkaz všem režisérům-břídilům, kteří nás zásobují akčními thrillery, jež připomínají řidiče, který úspěšně absolvoval autoškolu, papírově má vše na správném místě, když ale dojde na praktické využití a první kolizi, ukáže se jako tuctový rutinér, který své dovednosti nedokáže použít. Eagle Eye takové není. Ač uvedené v říjnu, pokračuje v nejlepší tradici letních blockbusterů. Nezabývá se logikou děje, nepohrává si s rádoby propracovanými charaktery – jen do puntíku plní účel, kvůli kterému bylo vyrobeno. Akce, napětí, dějové zvraty, všemocný a vševědoucí hlas, bouračky v tunelu a nezbytné sourozenecké drama. Bez jediného zaváhání, spíš se stále stoupající hladinou adrenalinu. Je to rychlé, sexy a cool. A Shia s Michelle jsou vítané třešničky na dortu, jehož známá chuť neomrzí. Takových filmů není nikdy dost. 80%

Je vážně neuvěřitelné, jaké realističnosti se dobrali tvůrci nenápadného Entre les Murs – tak přirozené herecké výkony se hned tak nevidí a vše působí, jako by někdo postavil do opravdové třídy v opravdovém pařížském obvodu kameru, nechal ji běžet a pak už jen stříhal natočený materiál. Ovšem materiál naprosto unikátního charakteru. Většina problémů v této třídě nepramení jen z národnostních, kulturních a sociálních rozdílů mezi žáky, ale především z jejich nulového respektu k čemukoliv francouzskému. Pak není nic těžšího než učit tuhle bandu neznámým slovíčkům (třeba Rakušanka), gramatice (wtf imperfektum, nikdo "normální" ho přece nepoužívá) nebo je donutit číst deník Anny Frankové (nemají náladu), když se ptají učitele Francoise na jeho sexuální orientaci. Ten statečně čelí kanonádě námitek či slovíčkaření a s ocelovými nervy vždy vše logicky vysvětlí. Jenže první větší konflikt je za dveřmi… Mezi zdmi zkrátka funguje dokonale – střídá humor (diskuze jsou špičkové - takové výbuchy smíchu v sále jsem nezažil) i nefalšované drama (disciplinární řízení). Vážně nevím, co bych Entre les Murs vytkl – nepamatuju si, že by mě film, kde se jen mluví, takhle strhnul a ani na okamžik nenudil. Pecka. 90% (FFF 2008)

Co jsem napsal o první části, platí i pro Epilog. Ten však nabízí od všeho mnohem víc. Mesrine dokončil svou proměnu v ukázkového gangstera a druhý díl tak přitvrzuje nejen v elegantním/inteligentním humoru (konverzace s detektivem, soudní síň), ale i akci (celá první polovina se točí kolem neuvěřitelných Mesrinových manévrů – ať už útěky z vězení, vyloupení kasina nebo honičky s policií). Přibylo i hodně vynikajících scén (setkání s francouzskými vesničany - nelze si nevzpomenout na Bonnie a Clydea, interview, rozhovor s dcerou a samozřejmě ta závěrečná…). Tvůrcům se ale moc nedaří naroubovat na příběh moment, kdy Mesrine přestane "ždímat systém" a objektem jeho zájmu se stává něco poněkud jiného. V tu chvíli příběh také opouští Mathieu Amalric a je to znát… Viděl jsem oba díly bezprostředně za sebou, proto Veřejného nepřítele považuji za plnohodnotný epos, bez jedné či druhé části takový pocit nezaručuji. Jako celek tedy skutečně jeden z nejzajímavějších filmů roku. P.S. Když zazní Non, je ne regrette rien, je jasné, že pro Cassela bude Mesrine tím, čím byla Edith Piaf pro Marion Cotillard. 80% (FFF 2008)

Jacques Mesrine. Osoba neuznávající zákony, sebevědomý gangster závislý na popularitě, bezcitný násilník. Hrdina? První část sleduje Mesrina po návratu z Alžírska, jeho přičichnutí k bandě zlodějíčků kolem bosse Guida a přerod ve velkou rybu nejen pařížského podsvětí. Byl to skutečně francouzský veřejný nepřítel č. 1, na film o něm ale Francie může být pyšná. Ukázat celý Mesrinův charakter, přiblížit jeho motivace, nebyl lehký úkol, tvůrci ale hrají na jistotu a jeho příběh proměňují ve velkolepé, vrcholně profesionální, stylové krimi, které však ve své epičnosti rozhodně nezastiňuje ústřední postavu. L'instinct de mort v jednu chvíli překvapí neskrývanou brutalitou (likvidace arabského pasáka v první části, novináře v části druhé), vzápětí z Mesrina udělá bezmála vtipem sršícího sympaťáka, neschopného ublížit mouše. Veřejný nepřítel je takřka dokonale vybroušený, přitom ne chladný. Nabízí spoustu silných scén a momentů (konflikt s manželkou, s rodiči, kanadské vězení…), pravým esem v rukávu je ovšem vynikající Vincent Cassel, který dostal životní roli… Veřejný nepřítel č. 1 je přiznaná předehra, bez Epilogu tak dobře nepůsobí – přesto se jedná o nevšední filmový zážitek. 80% (FFF 2008)

Jedinou plnokrevnou akcí letos zůstanou fakt jenom Wanted a Taken. Max Payne bohužel minul cíl. Vystřílel většinu svého prachu na perfektní temnou stylizaci, zápletkou místy připomínal solidní noirovou detektivku, ale trailery přece slibovaly nářez jiného typu a kalibru. Max Payne měl být hlavně nekompromisní střílecí záležitostí - a tady zklamal na plné čáře. Vizuál fajn, herci také, ale ta akce! Nemastná, neslaná, za dva dny už jsem si skoro na nic nevzpomněl... Byl tu obrovský potenciál, proměnit ho v něco kompaktního ale evidentně bylo nad síly všech zúčastněných. 60%

Co jaký režisér s Bondem provede, je mi prakticky jedno, hlavně když se ve výsledku můžu těšit z kvalitního filmového řemesla. Quantum nepřekonalo Casino, žádnou ostudu ale sérii nedělá. Ano, mizerně sestříhaná akce nepříjemně překvapí (obrovské množství času, úsilí a peněz lze vycítit, ale ne ocenit) a mírně zmatený děj si užije jen ten, kdo viděl Casino a má paměť na jména, přesto si myslím, že Marc Foster a Daniel Craig nedělají sérii medvědí službu a z celého kolosu vycházejí minimálně se ctí. Foster sází na psychologii a nezvyklé komponování scén (Tosca je naprosto, ale naprosto dokonalá), Craig pak Bonda obdařil i sympatickou bourneovskou přímočarostí. A obojí funguje. Obsazení Olgy a Gemmy rovněž považuji za šťastné, netrápí mě absence technických udělátek a některých klasických bondovských trademarků a jsem jedině rád, že tohle pokračování Casina potvrdilo novou tvář Bonda pro 21.století. 75%