kOCOUR

Typické sandlerovské instantní nudle po stodvacáté: rány do hlavy, rány mezi nohy, pár výkalů i zaručeně všechno ostatní, co můžete najít pod nálepkou "buranství". Když ale člověk kolem sebe v sále vidí ty zalamující se páry, dojde mu, že ten model dává dokonalý smysl a lidi si ho přímo žádají! Prostá upřímnost a jednoduchost prodaná pod známou značkou očividně táhne a ještě dlouho táhnout bude, tak proč na tom receptu něco měnit. Zvlášť když ta návratnost je i s minimálním úsilím obrovská (Sandler prostě všem zaplatí dovolenou a natočí tam film, který se mu x-krát zaplatí. Jestli tohle není nejlepší zaměstnání na světě...?) a když to pořád jde i bez scénáře a pořádného režiséra (ne, slepit těch pár scének opravdu nemohlo dát velkou práci). Pár frků každopádně stojí za to, Jennifer je překvapivě cool a kolem a kolem, ve srovnání s Grown Ups to alespoň připomíná film. Ba přimo romantický. Přestože ta sandlerovská romantika bude vždycky trochu neotesaná :-).

Ano, chvílemi je to poněkud over the top. Na druhou stranu, má to koule za každou cenu a nebojí se to ničeho. V tlačení na pilu jsou jsou na tom Ženy sobě podobně jako Sandler, narozdíl od něj vtipy a frky chytřeji zakotvují v příběhu a v sofistikovanosti humoru jdou i mnohem dál. Hlavně co se týče prodávání klišé, která doteď patřila jen do "mužských" komedií. Bavil jsem náramně. Apatow, kterého je tu cítit odevšad, je mágem, který ždíme z mezilidských vztahů to podstatné a dokáže to servírovat ve skvěle vybalancované usměvavě-nostalgické rovině. Víc takových filmů, které se nebojí jít do toho po hlavě a mají za sebou chytré tvůrce.

Morel si na sebe upletl bič – nejdřív natočil Taken a pak (natočil a natočí) všechno ostatní. Liam Neeson válcuje celou tuhle pařížskou historku lusknutím prstu, přestože Travolta hláškuje jako o život (jen to běhání po střechách už mu zjevně nejde) a akce patří k tomu lepšímu, co poslední měsíce nabídly. Pokud jsem ale u Taken tvrdil, že scénář je demence roku, právě teď a tady se omlouvám. Taken alespoň při vší jednoduchosti dával dokonalý smysl, Paříž bohužel jede přes klasický Bessonův patent „semelu to tam všechno, hlavně ať se něco děje a ještě to pro jistotu řeší nějaké velké téma“, v němž se utopil např. i druhý Okrsek 13. Všeho moc škodí a za pár laciných pistolek, výbuchů a jednu průměrnou honičku se ten zmatek už dneska neschová. Nejsme v osmdesátých letech a i u akčních filmů jsme se naučili používat mozek. Zvlášť když nám někdo předloží obsáhlejší koncept než „unesli mi dceru a teď musím všechny zabít“. Mám neblahý pocit, že podobnou stezkou mají namířeno i Poldové Kevina Smithe. Slabších 50%.

Jedna z nejúčinnějších antikoncepčních pilulek všech dob.

Elegance až na prvním místě, scénář na tom posledním, aneb nameleme do 100 minut úplně všechno, co kdy žánr přinesl, poslepujeme šokujícími náhodami a občas hlasitě dupnem do akčních pedálů, aby o zbytku nikdo moc nepřemýšlel. Takové to švihácky nablyskané slo-mo hov*o, které klouže po cool povrchu, ale nikdy se do něj skutečně ambiciózně nezakousne. Vpravdě debilní, ale pořád o stupeň zábavnější než třeba Armored (podobná poloosa obrněné auto - Matt Dillon - herecká parta k pohledání). 50%.

Pohádka o tom, že McLovin zůstane navěky McLovinem a z Aarona Johnsona vyroste brzy nový Michael Cera. Jinak v podstatě to, co se čekalo - velmi zábavná, vtipná a barevná podívaná, které přesně vyplňuje šablonu moderního entertainmentu. Osobně mi šmakuje a moc. Neumím se ale zbavit pocitu, že to mohlo být ještě o velký kus chytřejší, stylizovanější a "přesahovější", přestože i tak je to chytré a stylizované až na půdu. Tak možné v tom druhém díle - ostatně ani Spider-Man nebyl napoprvé stoprocentní. 80-90%.

Emocionálně trochu chudší než Gone Baby Gone, stále však velmi plný a "živý" příběh, kde hlášky dokonale zapadají, každý charakter je ohromně zajímavý a Affleckův všeznalý výraz i břišní sixpack budí příslušný respekt. Jen ty logické lapsy a drobné scenáristické berličky, díky kterým toho chlapcům prochází občas až moc, přespříliš vytrhávají z konzistentního napětí a očekávání věcí příštích. I tak mám pocit, že pokud si Affleck pojede ve stejném duchu ještě párkrát, může to na sklonku života dotáhnout do ligy Eastwoodovic formátu. Velmi silný nadprůměr.

Mám rád Phillipse za to, že nechá Galifianakise jít až na dřeň. Krom pár momentů tu toho ale moc nezbylo a při těch hrátkách na vážnější notu to ústřední dvojici šlape výrazně hůř, něž když se snaží prokousat dalším průserem. Phillipsovi tentokrát nevyšlo to dravé tempo a dojíždí i na absenci vyloženě dobrých nápadů, které v Hangoveru sypal z rukávu. A ta psychologie postav není kolikrát úplně konzistentní (Downey hraje Downeyho a zároveň někoho, kdo se snaží být Downeym. A je znát, že se v mnoha scénách vyloženě ztrácí a tohle mu tak úplně stoprocentně nesedlo). Zatímco Hangover uvítám kdykoliv znovu s otevřenou náručí, nad touhle "pousmávací sázkou na jistotu" s pár dobrými fóry se při filmově-opíjecích seancích zřejmě už nesejdeme.

Je smutné, že Tony Scott už se nad klišé nepovznáší, ale jenom je používá. Doslova každý záběr už někde byl a každá hláška někde padla. Na druhou stranu - jednou do roka, proč ne. Závěrečná půlhodina je z hlediska adrenalinu v kinech poslední doby nevídaná, ač tu žánrovou škatulku láme i za hranice Spider-mana a Johna McClanea.

Nehledě na nadšení v rámci předmluvy čerstvě vydaného paperbacku, kde se tvůrci komiksu zůčastnili natáčení filmu, zůstávají fakta fakty - předloha je tak rozsáhlá, plná jmen i zvratů, že to takhle na ploše devadesáti minut prostě dopadnout muselo: filmoví Losers jsou pouhý kastrát navěšený na "obecně fungující filmová klišé" (kde je sex mezi nejhezčími hlavními hrdiny i zvrat s krevní mstou). A tak lze sdílet aspoň nadšení z toho, že všechny postavy jsou obsazeny bezchybně (Cougar!), je to skvěle nahláškované, dost eye-candy a v druhém plánu to vlastně docela věrně drží onu odpadlicky-béčkovou atmosféru. Ale mohlo toho mít mnohem, ale mnohem víc. Víc stylu, víc všeho. Dotáhnout dialogy, rozkošatit zápletku, ubrat na očekávatelných gestech a zvratech, které nejsou poctou osmdesátkám, ale rychlokvašenou tvůrčí dutinou v tempu jedenadvacátého století. Lenivý Peter Berg by si měl spočítat, že těch pár zpomalených výbuchů už dávno dobrý film nedělá, i když jde od první minuty o přiznané béčko.