inutihar

První epizoda docela solidní rozjezd.

Přesně ten typ filmu, který vyžaduje velké plátno a užít si to...

Jako horor to dost vyčpělo, ale výborně jsem se bavil.

Bohémský argentinský básník, hledající pravou lásku, se zamiluje do uruguayské prostitutky. Značná část dialogů je převzata z veršů slavných latinskoamerických spisovatelů a básníků Oliveria Gironda, Maria Benedettiho a Juana Gelmana.

Nevěřil jsem vlastním očím (čtyři hvězdičky jsou oceněním úrovně zábavy, nikoliv hodnocením kvality filmu).

Atmosféra luxusní, škoda jen toho urychleného konce.

Mahraganat, arabský výraz pro karneval nebo obecně pouliční párty, dal název eklektickému hudebnímu stylu, který kombinuje tradiční egyptskou lidovou hudbu, zběsilé elektronické i živé beaty, autotune efekty, rap a sociálně a politicky kritické texty. Byť jsou jeho kořeny v chudinských předměstích Káhiry, díky internetu se rychle rozšířil po celém Egyptě. Elektro shaabi, jak je styl znám mimo Egypt, se stal vyjádřením frustrace egyptské mládeže, pro kterou revoluce v roce 2011 i následné politické turbulence přinesly jen velmi málo dobrého. Dokument mapuje jak prostředí, odkud umělci vzešli, tak historii stylu a končí poněkud ambivalentním epilogem o komerčním úspěchu (či zaprodání se?) některých v dokumentu zobrazených hudebníků.

Vlastně to byla čistá melancholie.

Vynikající britský sitkom. Sean Bean perlí.

V kontextu tvorby Doris Wishmanové více než povedený kousek a překvapivě téměř žádná nahota. Zkušenější divák ve způsobu práce s kamerou a střihem i kontinuitou může snad najít i ohlas francouzské nové vlny. Jedná se ale spíše o vnější podobnost, protože s řekněme osobitým přístupem Wishmanové k filmovému médiu bych ji z progresivní filmařiny nepodezíral. Je to ale jeden z mála filmů, co bude přežitelný i divákem bez předchozí zkušenosti s tvorbou této autorky.