Adiemus

Pro mě nejhorší díl novodobé exnerovské historie. Pokud jde o kumulaci obsazení tohoto příběhu herečkami, které mají pokud možno co největší fyzické přednosti, zaujalo mě, že vzhledem k věku (Kerekes - Čvančarová - Hrubešová) z toho herecky vyšla nejlépe, protože nejpřirozeněji ta nejstarší )Hrubešová). Zdá se, že nároky na herečky se neustále snižují. Vždyť obsazení Kerekes je vůbec kapitola sama pro sebe.

Tohle není můj šálek kávy (Lauren Bacallová promine). Navíc nechápu, proč Psané ve větru, nikoliv Psáno ve větru. Inu což, aspoň jsem se pokusila zjistit, "wo co go".

Od vyššího hodnocení mě odradilo kňourání (zpěv?) Dády Patrasové.

Není co dodat.

Tak já nevím. Přes všechny opěvné ódy (nejenom od marťana, ale na netu vůbec) v mých očích Sonja Henie postrádá nejen půvab (nepočítám-li krasobruslení), ale i herecké schopnosti. Hloupý příběh otravné ženské, která se celou dobu maniakálně usmívá (zlatá Věra Ferbasová!) na další vypečenou postavu v podání jiného hereckého neumětela Johna Payna, by zasloužil hodnocení "odpad", ale Glenn Miller ani jeho orchestr si to nezaslouží.

Jeden z prvních filmů Stelly Májové. Poněkud nezvyklá role pro Stanislava Neumanna, standardní role pro Růženu Naskovou, Antonína Novotného i Natašu Gollovou. R. A. Strejka mi jako partner Stelly Májové nepřišel úplně adekvátní, ale co už. Několik skvělých hlášek - Slečna Jarmila je už slečna. - Co tak najednou? - a nebýt počátku filmu, ze kterého až příliš čouhá divadelní předloha, bylo by to na plný počet. A nakonec nostalgický povzdech, že ztracený čas zkrátka bohužel nelze úplně dohnat.

Zajímavý námět, kterého ubíjí nezajímavé zpracování a nezachrání to ani jindy výborný Gregory Peck, ani scenérie a už vůbec ne Joan Collinsová. Dvě poznámky na okraj: a) dceři Jima Douglasse je určitě víc než tři roky b) vážně by Indiánka nebo Mexičanka na americko-mexické hranici v 19. století odpověděla na otázku -  Jak je to daleko? - Asi 20 kilometrů? Neuvedla by spíš vzdálenost v mílích nebo časový údaj?

Téměř věrná - a povedená - adaptace knihy. Pravda, osud hostinského páru Tatrmužových se od knihy liší, ale filmová verze nepůsobí nijak násilně. A výhradně filmová scéna usmíření bratrů natolik zapadá do logiky děje, že jsem ji v knize postrádala.

České filmy posledního desetiletí, které mě nadchly, aby jeden spočítal na prstech. Revival k nim bezesporu patří, i jako vzpomínka na excelentního interpreta knih Dominika Dána (a dobrého zpěváka) Mariana Geišberga.

Skvostný seriál. V jeho průběhu oba protagonisté řeší ztráty a nálezy (popravdě spíš ztráty) svých iluzí, představ o těch, o kterých se domnívají, že je znají, a nakonec i sobě samých navzájem. Lituju, že seriál nepokračoval a že Dalziel nevelí pořádkovému sboru v mém bydlišti...