Amonasr

Zdánlivě chaotická dokumentární mozaika, na jejíž nepřehledný jazyk jsem si musel chvíli zvykat, než jsem ho dokázal akceptovat a vnímat. Posléze se ale přede mnou začal vynořovat stále kompaktnější obrázek současného světa v jeho historické podmíněnosti a zároveň i z nezbytného nadhledu. Snímek nastoluje řadu zásadních otázek a je jen na každém divákovi, jak si na ně odpoví. Každopádně velmi originální a také potřebný projekt.

Mysteriózní krátkometrážní film, který pracuje s fantaskními obrazy vyvolanými psychoterapií v mysli mladého muže, jenž se nemůže zbavit svých surreálných představ po smrti rodičů, kteří zahynuli při autohavárii, kterou on jako dítě přežil. Jedná se o mozaiku sugestivně natočených scén, včetně pádu meteoritu a následných paranormálních jevů či letu kosmické lodi atd., které ale nedávají reálný smysl a vypadají spíš jako divoké noční můry.

Hluboce lidský film, který vzdává hold doktorce Jelizavetě Glinkové, jež svůj život plně zasvětila neohrožené pomoci potřebným, od bezdomovců až po umírající děti, a je ochotna i mnohé riskovat kvůli nepřízni úřadů, kterým je ona a její nezisková organizace trnem v oku. Snahu o navracení lidské důstojnosti lidem na okraji společnosti bere jako své nejvyšší životní poslání. Film překvapivě napínavým až strhujícím způsobem líčí jeden její nesmírně náročný a vyčerpávající den, kdy je divák doslova vtažen do příběhu jejího života skrze jednotlivé situace, které nemohou nevzbudit silnou empatii k jejímu počínání, jehož by málokdo byl do té míry schopen. Když se dopustí příležitostné krádeže morfia v nemocnici pro malou holčičku, která trpí nesnesitelnými bolestmi kvůli rakovině v terminálním stadiu, přičemž jejímu zoufalému otci odmítnou morfium vydat v lékárně na předpis, naskýtá se policii vítaná příležitost, proč ji zatknout a uvěznit, ačkoliv je připravena do druhého dne lék opět vrátit. Zatčením je pověřen mladý důstojník, který se však stává náhodným svědkem její nesmírné obětavosti a lidskosti, takže úkol nakonec nesplní i za cenu, že bude muset od policie odejít. V závěrečných titulcích je uvedeno, že Jelizaveta Glinková byla v r. 2016 jako doprovod zásilky léků do Sýrie v letadle, které zmizelo z radarů nad Černým mořem. Film se i přes zvolené téma dokázal vyhnout zbytečnému patosu a otevřeně zobrazuje i některé doprovodné reálie současného Ruska.

Pěkně zpracovaný úsměvný příběh, který zachovává typicky čapkovskou atmosféru.

Tři nevyrovnané filmové povídky. Zatímco první byla poněkud křečovitou a za vlasy hodně přitaženou novodobou němou groteskou, druhá měla svérázné poetické kouzlo a byla ze všech tří nejpovedenější, poslední pak vyzněla dost rozpačitě.

Nadmíru lidská sonda do jedné rodinné sešlosti u starých rodičů na slovenském venkově. Zdánlivě vcelku o nic nejde, ale právě svým civilním pojetím a rozehráním vzájemných vztahů, rozdílných povah a charakterů, jejich slabostí i předností a současně i stmelující rodinné pospolitosti, kdy je třeba si v těch nejdůležitějších věcech navzájem v složitých chvílích pomoci, má film svůj půvab i nenápadnou hloubku. Nechybí ani určitý humorný nadhled, který dodává snímku příjemnou lehkost. Otevřený konec nechává na divákových představách, jak se asi dál budou vyvíjet partnerské vztahy apod. Trochu z toho na mě dýchla i jistá nostalgie - jakoby se dnes už podobná zemitost kamsi vytratila a lidé byli už mnohem víc orientovaní na svůj vlastní svět, který se už tolik neprolíná se světy těch ostatních kolem.

Výborně natočený film, který na zvláštním příběhu bývalé fanatické stalinistické prokurátorky, jež dospěla k osobnímu pokání už na počátku 60. let, dává nahlédnout do odporných a nevybíravých metod boje komunistického režimu s církví v padesátých letech. Klade však zároveň i otázky, jak se vzdělaný člověk může stát kvůli svému přesvědčení takovouto lidsky bezcitnou bestií a zda je možné mu odpustit v případě, že se později začne kát. Netradiční zápletka setkání této komunistické prokurátorky s polským primasem, kolem které se celý film točí, je ale zároveň jeho slabým místem. Byť osobní přerod hlavní hrdinky není podán nijak prvoplánově a jednoznačně, i tak je jen stěží uvěřitelný, stejně jako není příliš uvěřitelný ani průběh jinak dobře dramaticky vystavěného samotného setkání. Snímek tak zůstává spíš v rovině jakéhosi podobenství, ostatně si k tomu vypomáhá i určitými prvky mysticismu, což je v současné světové kinematografii i věc určité módnosti. Zde se to ale dá vzhledem k duchovním aspektům snímku přijmout. Film na druhou stranu vykresluje církev v až příliš jednoznačně pozitivních barvách a může tak být vnímán i jako určitá podprahová propaganda polského katolicismu. Zejména v současnosti se přitom polská katolická církev potýká s řadou vnitřních problémů a sama se hrubě a nevybíravě vměšuje do politiky, přičemž stojí na straně těch nejkonzervativnějších společenských sil. Výstižná jsou v tomto směru také nedávná slova těžce nemocného Lecha Walesy, který měl stěžejní zásluhu na pádu komunistického režimu v Polsku: „Věřím v Boha, ale nevěřím kněžím, protože jsou hříšní a horší než já. I proto nyní hodně lidí církev opouští.“. Důvody k natočení tohoto filmu tak mohou být i trochu jiné, než by se mohlo na první pohled zdát...

Inscenace působí jako jakési zadostiučinění, kterého se na příkladu nevyhnutelného osudu německé prostitutky a skrývajícího se německého důstojníka při Pražském povstání, dostává židovským obětem nacismu. Spravedlnost je zde nahlížena pohledem těch, kteří si nutně budou muset odpykat svou vinu, ať už si ji uvědomují či ne. Jde sice o zajímavý námět i zpracování, ale trošku z toho čiší až čítankové zjednodušení.

Rozpačitě vyvrcholení celé telenovely s poměrně slabou vedlejší kriminální zápletkou. Obávám se, že je nejspíš zaděláno na další sérii, ale na tu už asi svým časem plýtvat nebudu.

Příliš vykonstruovaná a nevěrohodná socialistická televizní kriminálka - od Jiřího Svobody bych čekal přeci jen o třídu vyšší úroveň. A nedá se to omluvit jen evidentně nízkým rozpočtem.