Amonasr

Příliš prvoplánové, humor křečovitý, vše naprosto předvídatelné. Klišé přebíjí zase jen další klišé. Obvyklý podprůměr typický pro současnou ČT.

Přemíra duchařiny filmu spíš ubírá na strašidelnosti a opravdovém napětí. Pokud by přeludy trpěl jen Nicholson, dalo by se to vysvětlit jeho postupným zešílením a mohl to být horor se vším všudy. Takto to nebylo ani opravdově mysteriózní ani skutečně hororové, zbylo jen cosi neurčitě do ztracena. Na takové Hitchcockovo Psycho to nemá ani zdaleka. Navíc zbytečně natahované, místy až nudné.

Poněkud překombinované krimi v americky kovbojském stylu se spoustou nepravděpodobných zvratů a působící víc televizně než filmové.

Výborná režie, skvělé herecké výkony, jen ten příběh byl takový ne příliš záživný.

Abdikace Novotného byla jedním z klíčových momentů Pražského jara. Národ jí uvítal v obrovské euforii a s velkými nadějemi, že se reformní kurz bude rozvíjet ještě rychleji. Byly to snad nejsvětlejší okamžiky naší novodobé historie, které nepřekonalo ani počáteční nadšení po sametovém převratu. Škoda, že tyto naděje brzy rozjezdily pásy sovětských tanků. Opět  velice zdařilá epizoda, která objektivně zhodnotila Novotného účinkování až k jeho hořkému konci.

S každým dalším dílem čím dál víc pochybuji o tom, co všechno si Tereza Brdečková vymyslela, co zkreslila, co si přibarvila a hlavně proč. Ovšem za scénu, kdy židovské dítě poníženě děkuje do auta blahosklonnému a blahobytně vyhlížejícímu Miloši Havlovi za finanční podporu, musím hvězdičku  ještě sundat. Servilní devótnost vůči Václavu Havlovi z toho trčí jak sláma z bot.

Je určitě dobře, že autoři tímto dílem rehabilitovali památku Marušky Kudeříkové, která si jistě zaslouží, aby se na její oběť nezapomnělo. Hudba i choreografie jsou skvělé, stejně jako zasazení do prostředí káznice v kontrastu k záběrům z přírody, které vyjadřují naději. Škoda však špatně nasnímaného zvuku v interiérech s mizernou akustikou, takže značné části mluveného slova není dobře rozumět, což právě u snímku založeného na Maruščiných dopisech je zásadní problém. Bohužel to je tradiční bolest mnoha současných českých filmů.

Touha po svobodě bez kompromisu. Atraktivně i patřičně napínavé natočený příběh v klasickém dobrodružném stylu, který se neomrzí. Vynikající herecké výkony obou protagonistů vytáhly snímek ještě o kus výš.

Tato epizoda nepřináší nic objevného k tématu okupace v r. 1968. Je poměrně schematická, do předem nastavených políček jen fabuluje chování a reakce jednotlivých aktérů tak, aby se co nejvíc setřel rozdíl mezi reformními komunisty a těmi, kteří otevřeně s okupanty kolaborovali. Touto předpojatostí snad nejvíc utrpěla postava Ludvíka Svobody, která je zde ztvárněna ve značném rozporu s tehdejší realitou, kdy národem byl ve skutečnosti vnímán jako ten, kdo zabránil nejhoršímu.

Hodně naivní dobrodružný film, který sází na atraktivitu prostředí a neustálé šarvátky mezi různými znepřátelenými kmeny, hromadné souboje na koních, apod., až se to brzy přejíí i přes občasné vtipné situace a repliky. Dnes už je to překonaný styl, současný divák si žádá mnohem víc akční provedení  a drsnější zápletky.