fantoci

Konečně taky máme nějaký remake. :-) Jistě by se našly i další. Odnesla to tentokrát Drdova pohádka o Dařbujánovi a Pandrholovi. Na původní film tato tv inscenace rozhodně nemá. Trochu jsem měl z pohádky pocit, že byla natočena jen kvůli tomu, aby byl splněn plán. Má však hvězdné obsazení. To je však málo na to, abych snímku věnoval alespoň pět bodů.

Tento film si zaslouží více přívlastků. Tak např. konverzační. Skoro celý děj je založen na konverzaci mezi dvěma hlavními hrdiny. Novomanželi, kteří se seznámili na inzerát. On pětačtyřicátník (v inzerátu si uvedl o deset let méně), ona něco mezi dvaceti a třiceti lety. Dobrodružný a romantický. Už samo prostředí - ostrov, tomu napomáhá. Psychologický. Film je rozborem obou postav a často se v něm zjevují i snové představy Lucy. Erotický. Téměř většinu děje, představitelka Lucy, Amanda Donohoe, vystupuje nahá mebo polonahá. Název filmu může být zavádějící a můžete si jej splést s hitem s Tomem Hanksem. Nicméně i tento trosečník je filmem, jenč mohu doporučit láskavému divákovi.

Psychologické drama. Šedesátá a sedmdesátá přinesla pár fimů, které se zaobíraly různými konspiracemi a překvapivými závěry toho, jak skončila druhá světová válka. Tento snímek počítá s možností, že Adolf Hitler sebevraždu nespáchal a je , v roce 1946, držen v jakémsi sanatoriu. Jaký je skutečný účel jeho "vězení" je tématem snímku Já spravedlnost. Jak se k celé situaci postaví český doktor Heřman? Asi jsem na dílo nebyl dobře naladěn a hodnocením mu trochu škodím.

Přiznám se, že jsem byl v průběhu děje filmu zmatený, ale nakonec jsem se zorientoval. Napínavý příběh o tom, co se může stát, když zasáhneme do minulosti. A zase. A zase. A ještě jednou zase. Film je zajímavý a atraktivní. Jsem však přesvědčen o tom, že mi v paměti nijak neutkví. Za čtrnáct dní, možná ani ne, kdybych uslyšel jeho název, tak si ani nevzpomenu na to, o čem to je.

Tuto komedii jsem do nedávna příliš neznal. Přinesla pro Pierra Richarda trochu jinou roli, než jsme u něj zvyklí. Nehraje v ní takového neohrabaného ňoumu. Naopak. Vytvořil postavu muže, vzdělaného, zkušeného a plného sebedůvěry, který reaguje na žádost bratra, aby mu šel pomoci v konfliktu se sousedy. Film přináši francouzskou, nebo typickou bretaňskou mentalitu a svéráz. Film je povedeným úsměvným filmem, i když také má svá poměrně slabá místa.

Roztomilá romatická a kostýmní historická komedie. Občas mi tou svoji vtipností a roztomilostí pila krev.

Občas mi Kusturicovy filmy připomínají tvorbu Juraje Jakubiska. Oba tvůrci mají podobný rukopis. Pečlivé vykreslení charakterů jednotlivých postav a těch postav je ve filmu nepřeberné množství. Snímek Otec na služebná cestě patří ke skvělým dílům jugoslávské tvorby. Film vznikl v polovoně osmdesátých let a pojednává o letech padesátých. Především o jejich počátku. Události prvních dvou let pátého desetiletí dvacátého století sledujeme očima malého dítěte. Šestiletého chlapce Malika. Kulisou snímku jsou rodinné konflikty, komentáře fotbalových úspěchů jugoslávského mančaftu, uvěznění v lágru z politických důvodů, politické události tehdejší doby. Film doprovází nádherná hudba Zorana Simjanoviče.

Dokument o době, kdy po listopadové revoluci došlo k prvnímu pádu vlády. Byla to doba jistého vystřízlivění. Avšak, ani po deseti letech si někteří lidé nepřipustí a nepřiznají si, jaká byla skutečně realita.

Sympatická a romantická komedie. Jacques Brel nevytvořil příliš mnoho filmových rolí, ale ty však většinou byly výborné. Kostýmní komedie o dobrodružných osudech jednoho čerstvě vystudovaného doktora je vhodná spíše pro starší publikum. Filmu nechybí ani něžné a lehké erotično. Jistě by se takový film dříve vysílal s hvězdičkou. Parametry se však stále posouvají. Film má i skvělé herecké obsazení a skoro každá tvář v ní vám někoho připomíná. Sledováním filmu vstoupíte do doby francouzské šlechty, soubojů, rytířského chování, pitek a dobrého jídla.

Na svět udeřila světová krize. Postihla i jednu oklahomskou rodinu, která je hlavní aktérkou slavného filmu. I když, není zdaleka sama, kdo tvoří hlavní hrdiny. Bída, nemoce, hlad a umírání. Teror mocných a zneužívání státní moci. Film Hrozny hněvu patří mezi sociálně kritické filmy a také je jedním z těch, které jsme měli možnost sledovat v našich kinech i televizi před roke 1989. Diváka nutí hodně přemýšlet o skutečných hodnotách života. Smutný a místy až mrazivý příběh s lehce optimistickým koncem.