Já, spravedlnost

Nápad zajímavý (ačkoli nejsem žádný fanda alternativních historií), ale dalo se z toho vytřískat víc. Hlavně ten námět v tomhle podání se spíš hodí na středometrážní film, když není pořádně rozvinut (+ chvílemi jsem nechápal jednání některých postav) a , ale možná na tom má podíl to, že tomu dost chybí nějaká tempo a celý ten film tak na mě působil utahaně. Kvůli tomu z toho filmu nemám žádný silný dojem, byť povedených scén tam nebylo málo. A i myšlenkově to mohlo být hutnější, ale třeba jich tam je dost a na první zhlédnutí jsem ne všechno pochytil. Vlastně to celé hodně zachraňují herecké výkony (hlavně ten Högerův), pak taky trochu kamera a ten fakt, že tu Němci mluví skutečně německy (možná nechápete proč to vychvaluji, ale od té doby co jsem viděl Anthropoid a další (dejme tomu) historické filmy, kde třeba Češi mluví plynule anglicky, tak to prostě ocenit musím) - jen ten "nový diktátor" (což asi není nejlepší označení, ale asi chápete o koho jde) mluví až moc dobře česky, ale jinak v tomhle případě nemám co vytýkat. A o tom doktorovi jsem taky chtěl vědět něco víc než jen to, že je doktor a že má takové názory. Celkově to ve mě ale zanechalo takový průměrný dojem, ani dobrý, ani špatný. Fakt jsem čekal víc. Ale btw bych chtěl vědět, kolik tady umřelo lidí, protože v československých poměrech už je to tak trochu survival... :D 3* (05.01.2021)

Režisér Brynych patřil k pouhému průměru naší filmařské scény, ale Já, spravedlnost je po Transportu z ráje patrně jeho nejlepším snímkem. Silná dramatická látka se holt natáčí líp. Etický problém viny a trestu se řeší v - řekněme - čapkovském stylu, který zvýrazňuje herecký výkon Karla Högra. Ten měl se ztvárněním podobných psychologicky náročných rolí četné zkušenosti už z divadla a do postavy lékaře řešícího morální dilema se ideálně hodil. Film řeší otázku, zda pomsta může být východiskem pro trest byť i sebevětšímu zločinci a dochází k závěru, že oběť hnaná nenávistí se může dostat na stejně nemorální pozice jako pachatel. Pokud pominu dramaticky silné téma, pak zpracování zas tak oslnivé není. Dnes je Já, spravedlnost zapomenutým kouskem naší filmové historie. Celkový dojem 60 %. (19.01.2008)

Přespříliš vykonstruovaný, až příliš akademický film Zbyňka Brynycha, který by se dal označit za specialistu na dramata odehrávající se v období druhé světové války, Já, spravedlnost patří ovšem k těm méně povedeným, a to především tou přespříliš patrnou snahou tvůrců vystavět hluboké dílo v idejích demokratického humanismu - ve snaze dotknout se čehosi čapkovského je celý film zaklet v jakési schematické ustrnulosti. Po vzoru doktora Galéna tu tak máme doktora Hermana a taky fakt, že hlavním hrdinou je zrovna lékař, apriorní nositel humánních ideálů, což už začíná být trochu klišé, dokonce je zachována dramatická osa lékař - diktátor (Maršál alias tedy Adolf Hitler) jako v Čapkově Bílé nemoci. Do toho zapadá i tak nějak očekávaný Karel Höger, byť jeho hereckému mistrovství neleze asi nic vytknout, přesto ničím nevyčnívá z chladné dobové nálady té jakoby televizní inscenace. Celý ten etický problém je sám o sobě zajímavý, vezmeme-li však v potaz formální stránku filmu, výsledný dojem je velmi rozporuplný. Stranou pak raději nechávám fakt, jak se morální imperativy filmu snoubí s angažovaností pana režiséra v době normalizace a některými jeho filmy z tohoto období... (15.09.2012)

Tak ani nevím, proč mě tenhle film nechytl víc. Je černobílý se zajímavými "barevnými" hříčkami, odehrává se po válce, je tam výrazná psychologická rovina, zašmodrchaná zápletka a hraje tam Karel Höger. Snad je to až moc překombinované, snad je soucit k Hitlerovi až moc absurdní myšlenka, snad je to celé těžko uvěřitelné... Fakt nevím. Jednoznačně je potřeba vyzdvihnout zpracování filmu. Němci mluví německy, režisér diváka ani na chvíli nešetří... díky tomu, kde se děj odehrává se tak jedná spíš o německý film, než o český. Čeština zazní jen výjimečně. Herecky také paráda. Höger samozřejmě nezklamal, výborný je i dvorní hitlerův představitel Fritz Diez. Přesto stále tápu. Takže musím za tři, i když ani nevím proč. (10.08.2014)

I velká doba má slabší chvíle. Protikladné reakce, které tento film vyvolává u spolukomentátorů, naznačují jeho zřejmou rozporuplnost. Snahu demonstrovat obecně platný mravní princip - dostatečné potrestání zločinů, které se vzpírají rozsahem i dosahem obvyklému vnímáni a vymezování zločinu - zpochybňuje způsob provedení i pozadí, které ho charakterizuje. Nestačí na to ani hrůznost Hitlerových choromyslných etnocid. To je poselství nadčasového Brynychova a Hanušova příběhu. Směšování morálky, práva a etiky vždy vede k třaskavinovým důsledkům. Zejména k naprostým zhroucením hodnotových orientací, vytvoření doslova etického vakua. Hitler je souzen a odsuzován opět nacisty, stejně blouznivými, srovnatelně bláznivými i brutálními, snad o něco velmi málo více soudnými. V této rovině je český původní thriller nadčasový a jeho myšlenkový přesah zůstává stále aktuálním. (23.09.2007)