makakus

Ústřední postavou je veleúspěšný podnikatel "staré školy" Logan Roy. Klidně ho přirovnejme k Vitovi Corleone z Kmotra, až na to, že v legálním byznysu se protivníci nevraždí, jen zadupávají do země. Charisma, instinkt dělat nejlepší možná rozhodnutí, ostré lokty i nutnost vybrat si, kdo z potomků to po něm převezme, to však mají podobné. Logan však narozdíl od dona Vita musí vyřešit zásadní problém - všechny jeho děti jsou penězi ( a možná i jeho výchovou) zdegenerovaní pacholci, nikdo z nich na převzetí té obrovské moci nemá. Komu to v tak blbé situaci předat? Logan tak postupně vkládá důvěru do každého z nich, aby ho nakonec všichni zásadně zklamali. Především svojí postupnou zradou vůči němu, svému otci (tak uctívanému v Kmotrovi, holt jiná doba), bez kterého by to byly ubohé nuly. Má je přesto rád? Ano. Je to furt otec ze staré školy. Nicméně si sám v sobě začne klást podmínku - předám to jen tomu, kdo mě svými schopnostmi, intrikami a předvídavostí dokáže porazit. A jim se to zoufale nedaří... V nemilosrdném a místy až hysterickém boji o moc podráží tito následníci nejen otce, ale průběžně i jeden druhého a své další blízké. Cynicky, vypočítavě, pohrdavě. To vše je podtrženo skvělými psychologickými portréty všech zúčastněných, každý z nich je navíc opravdu úplně jiný, všichni skvěle napsaní i zahraní. Dokonalá analýza společnosti, kde už jde jen o peníze a o moc, jeden z nejlepších seriálů ever. A o čem tedy toto dílo pojednává, milý žáku, jednou větou? Že svět se v prdel obrací, pane učiteli.

Pod Renčovou taktovkou to nemohlo dopadnou lépe než hrozně. Jeho první úspěch s Requiem ho rozvrátil - peníze, chlast, drogy, sláva, ego. Stal se z něj časem emočně vyprahlý člověk, což tento film skvěle dokazuje. Dirigent, který sotva zvedne ruce. Všechno špatně, od nejhoršího hodnocení to zachraňuje jenom skutečná Lída, jediný kousek pravdy v panoptiku hloupé a povrchní prkenosti. Škoda dalších slov o blbém scénáři, kameře, nijak nevedených hercích a tak dál.

Hned na začátku zjistíte, že je to celé fake. "Náhodně" vybraní soutěžící jsou předem pečlivě zvolení, s převahou černochů,, jen proto, aby Helen Mirren mohla prohlásit, že Harry Potter mohl být vlastně i černý. Vlastně omluva za tvůrce, že v hlavních rolích jsou nespravedlivě jen bílí. Celá soutěž je zoufale předstíraná, nic není pravda, je to jen trapná hra na hru, odpovědi podle scénáře. Odporný, prolhaný a velmi nudný odvar z Chcete být milionářen a Jeopardy. Jak to vůbec mohlo vzniknout?!?

Celé je to zatím poněkud přitroublé. Například přitrouble pravidelná dostaveníčka s jelenem, na která musí lovec vždycky utíkat, aby to asi stihnul, přitrouble přehnaný záporák, přitroublá eko demostrace, přitrouble idilická vesnička, plná nezištného přátelství (Dexter nosí šéfovi jahodová cukrátka a řezníkovi nabrousí sekáček - wow!), používání duchů a představ, použití jména spisovatele... A hlavně to nesmyslné zjevení postavy, kvůli které tvůrci celé to pokračování bezesporu natočili. V polovině už divák netrpělivě čeká na pořádný mord. Ale neházejme sekáček do žita, snad se to ještě rozjede, snad ubude očividných scénáristických naschválů a přibude temné, realistické atmosféry, hlubší psychologie, originálně zajímavých postav a napětí, které dohromady udělaly z původního Dextera klasiku.

Nabízí se srovnání s Ďábel nosí Pradu. Opět vztah nelítostné starší šéfové s podřízenou a nezkušenou "holkou pro všechno", která se dostává do úplně nového světa vyvolených, kde jí všichni opovrhují. Lepší je tento kus v tom, že jde více do postav a neklouže jen po líbivém povrchu. Název Late Night má zde dvojvýznam - je to hodně o stárnutí, nejen o show. Naopak Prada je lepší v tom, že se o práci v daném oboru hodně dozvíme. Tady vypadá kreativní tým jako banda povalečů, jejich přínos a nápady vlastně ani nezaznamenáme. Ani se moc nedozvíme, proč vlastně je Molly tak potřebná, kromě upřímnosti toho mic nenabídne.  Scénáristka prostě není žádná extraliga.. Nicméně žhavé téma rasové diverzity a "meee tů" film nahlíží docela důstojně a nejednoznačně, podobně jako The Morning Show. Konec je ale trochu odfláknutý, tady bych čekal víc o nové tváři staré dámy. Zábavné a příjemně lidské to však určitě bylo.

Málokdo ví, že se jedná o zpracování skutečné události! Tedy až na ten dojemný happyend s nesmrtelným tátou - realita byla naopak tragická a krutá. Zmíněný sériový vrah Jack Shepard v roce 1968 zastřelil paní Sullivanovou a jejího šestiletého syna Johnyho v jejich bytě. Takže John se dospělosti nedožil a tedy ani nemohl jako šestatřicetiletý mluvit vysílačkou se svým otcem a ten poté opravdu uhořel při požáru. Tím pádem ani nemohl se synem vyřešit případ sériového vraha Sheparda. Ten za sebou nakonec zanechal 27 obětí, včetně scénaristy a režiséra tohoto filmu, který tím pádem ve skutečnost vůbec nevznikl.

Dokonalé.

Už se z toho stává stereotypní klišé, jak herci téměř vždy dostanou za "postiženou" roli Oscara, Golden Globe nebo aspoň nominaci - Teorie všeho, Rain Man, I am Sam, Still Alice, Ray, Temple Gradin, Shine, My Left Foot, A Beautiful Mind, Butterflies Are Free, Charly, The Elephant Man, The Miracle Worker... - zdá se, že taková "postižená" role je vždy terno. Ale skvělý film potřebuje víc než jen skvěle zahraného "exota". Někdy se to podaří, někdy ne. Podaří se to, když vidíme hluboce podané charaktery a jejich vývoj, silný příběh, originální dějové zvraty, nějaké "životní poznání", humor, drama... Tady není nic, Teorie všeho je v praxi o ničem. Postižení SH posloužilo pouze k sentimentálnímu ždímání divákových citů. A pokud někdo vidí přínos ve sdělení, že i s takovým těžkým postižením se dá udělat (černá) díra do světa, hmm, ok, mně by ale přišlo originálnější a pravdivější udělat film o tom, že dneska dokáže díru do světa udělat i člověk, který je sice zdravý, ale naprosto blbý, nezajímavý a bezcharakterní.

SPOILER. Dexter je pro mne jeden z mála seriálů, který si dokázal podržet nejvyšší úroveň až do úplného finále. Poslední řada byla vynikajícím vyvrcholením celého jeho vývoje. Dexter, který až do této řady jakoby neměl vůbec naději na "uzdravení", jakoby byl navždy prokletý a zatracený, dospěl zde k jakémusi vykoupení skrze bolest. On, který dříve nic necítil, platí za objevený cit tím, že ztratí všechny. Cena za to, že dostal šanci žít dál jako normální člověk.

Skvělá hudba a Neckář, vše ostatní je šíleně smutné. Především pomatený děj, nemotorně začleněné modernistické prvky a hlavně pacifistická agitka v závěru.