Lewaso

Mystické postavy v rolích akčních hrdinů? Romantičnost se vytratila s prvním výstřelem automatické pistole. Autoři měli zasadit děj na nějaké hodně vzdálené planety - Lykantii a Vampyrii - a lidi na Zemi z toho úplně vynechat. Třeba i diváky...

Kdybych dokument o Gottovi točil já, pojal bych to úplně naruby. Více osobních názorů na své začátky, filmy, vztahy s ostatními zpěváky - prostě zmapovat dobu, na kterou už pamatuje málokdo. No a okořenil bych to současností. No a pak bych si dal 5*****...

Červenoknihovnová slátanina. Pan režisér a scénárista zároveň se ani nenamáhal pospojovat si v hlavě historické souvislosti dané doby. Tu přisypal, tam ubral a nakonec posbíral herce z Holandska, Polska, Jihoafrické republiky, Běloruska a okolí a vytvořil seriál Xena Hoodová - první a zároveň poslední díl. Výprava ubohá, zoufale nudné dialogy. Vlastně bych měl dát odpad. Ale mám úlet na Rutgera Hauera - už od jeho předhollywoodské holandské éry. A už jsem ho přece jen dlouho neviděl...

Na to, jak Bohdan Sláma často ve svém díle mapuje vesnický život, uteklo mu několik drobností. Nejvíc mě bouchla do nosu voňavá sláma, kterou v červnu (před žněmi) prostě na stohu neseženete. Leda loňskou a ta - „voní“ ne tolik libě... Nicméně film jako takový je přesně to, co by mohlo lidem netolerantní krve pomoci pochopit lidi, kteří se nemohou, či nechtějí, zařadit mezi „normální“. Tato na podnose naservírovaná paleta citů „jiného“ člověka mi dala víc, než články a diskuse odborníků na dané téma. Takže Bohdan Sláma je více než odborník na vztahy. Nikoli však na slámu...

Kdo miluje Simpsonovi i Červeného trpaslíka, zde má jejich zdařilou sloučeninu: vtipan animo sci-finatý.

Zoufalství na čtyřech kolech i na obrazovce. Zkuste jet jeden letní pátek odpoledne ze Smíchova do Jesenice a máte materiál na seriál obdobných dokumentů...

Bobule jsou jak rozdrobená třená bábovka. Forma nic moc, ale chuť skvělá. A kafíčko z příjemné muziky k tomu. 3a1/2.

Docela silný a zajímavý příběh, kde má divák šanci samostatně pátrat po vztahových liniích mezi protagonisty. Film působí jako směs bylinek, ze kterých je uvařený čajíček proti nudě.

Až příliš věrné až hmatatelně, že si lze sáhnout na věty a vnímat je nejen ušima. Komedie to rozhodně není - ten smích, který se mi dere ze rtů je hořkosladký až nostalgický. A z toho filmu mám pocit, že to bylo o mně...

Nápad převtělení umírající matky do dcery (ač lehce šroubovaný) poskytl plácek pro zajímavý příběh. Myslím, že jsem čekal víc od „souboje duší“ obou žen a reakce Davida Duchovneho na rozpolcenost dcery/manželky byly občas příliš ploché a nedůvěryhodné. Víc než horor je snímek psychologickou sondou do rodinných vztahů se špetkou mysteriózna.