V.Silver

Nečekal bych, že film na takovéto téma bude natočen civilně, bez patosu, s vtipem a nadhledem. Žádné vynucené emoce, nátlak na divákův soucit (jako tomu bylo naopak třeba v poslední čtvrtině "Marley a já"). K žánru "drama/romantický" bych klidně přiřadil i "komedii", byť nahořklou. Byl jsem dojat, ale po většinu času jsem se usmíval, protože sledování tohoto filmu mě opravdu těšilo. Má totiž jakousi "esenci krásy", kterou nedokážu blíže popsat - prostě to musíte vidět a hlavně procítit. Procítit spolu s bezchybně vykreslenými a zahranými postavami. Možná proto se mi nakonec příběh i všechny ty filmové obrazy zdály tak skutečné. A možná taky proto dávám plné hodnocení :)

Snažil jsem se, ale v tom filmu jsem neviděl jeden jediný špatný záběr, jediného špatného herce, jedinou sekundu špatně použitého hudebního doprovodu... prostě Fincher svůj perfekcionalismus dotahuje skoro ad absurdum, ale v tom pozitivním smyslu slova: nenechá diváka vydechnout, byť na sekundu. Film má všechno důležité i vedle umělecké stránky - skvělý a napínavý scénař, emoce, poselství (o skutečném pojmu přátelství). Nemůžu než doporučit - a to se týče i soundtracku z dílny Trenta Reznora (Nine Inch Nails). Zajímavé komentáře: Marigold, Cival

Pravda, ještě jsem se nedostal k přečtení knižní předlohy, ale myslím, že už teď mohu poznamenat, že knižní předloha mi dojem z toho snímku nezkazí. Při sledování mi totiž velice často vyskakovalo v mysli "krásno" - ať už to bylo vkusným výtvarným pojetím animace, klidným a jistým přednesem Christophera Plummera nebo citlivým hudebním podkresem dojmného a inspirativního scénáře. Zajímavé komentáře: Isherwood, Faye

Na vyrovnávání se s kontroverzní minulostí jsou Němci odborníci. Prakticky hraný dokument o posledních dnech odbojářky Sophie Schollové, jejího bratra a přátel je krásným příkladem. Krásným v ohledu, jak citlivě se k případu režisér Rothemund postavil - ať už komornějším pojetím filmu, pečlivě stavěným dialogům nebo zobrazením aparátu německé nacistické "justice". Docela dobře, i když v tomto případě možná až moc mírně (což je paradoxně z historického pojetí správné) je zde vyobrazeno Gestapo a jeho postupy, brilantně je ztvárněna role tzv. Volksgerichtshofu (Lidového soudu) s opravdovou zrůdou Frieslerem v čele. Po filmu "Pád Třetí říše" dostala Julia Jentsch konečně roli, kde mohla plně rovinout svoje herecké schopnosti - a předvedla se v tom nejlepším světle.

Poláci jakožto národ mi svou hrdostí nikdy nepřirostli k srdci, možná právě proto, čím víc jsem poznával jejich dějiny. Katyň je nesporně jednou z nejvýznačnějších součástí jejich moderních dějin a jak tento film dokazuje, je to stále velice živé a citlivé téma. Wajda se režie ujal precizně, bohužel někde zapomněl na střihače a film velice rychle začne nudit, protože se prostě vleče. Přesto, když se prokousáte až ke konci, zažijete podle mě jedno z (pocitově) nejvěrnějších zachycení brutality sovětské moci. Nevím, do jaké míry je třeba u filmu točeného takřka jako dokument podle historické události varovat před spoilerem, ale při souzení polských důstojníků sovětským vojenským tribunálem a následných popravách mi opravdu běhal mráz po zádech. Zajímavé komentáře: Djkoma, Malarkey