Poslední dny Sophie Schollové

Na „životopisné“ dramata musím mít opravdu náladu a moc často je tedy nevyhledávám. Celkově vzato nic proti nim nemám, ale přece jenom když už mám volný čas, tak dávám přednost hororům. Nicméně tento film si získal mou přízeň a to nejenom svou náplní, ale především sympatickou ústřední hrdinkou. Teď se nechci bavit o výborné Julii Jentsch – ta předvedla skvělý výkon, ale celkově o Sophii Scholl, jako o člověku. Až do poslední chvíle neustoupila ze svého přesvědčení a bránila svou ideologii. Být v té době, tak asi taky skončím před nacistickým tribunálem. Za to má můj obdiv. Tvůrci tohoto filmu si vedli na výbornou a divákovi nabídli nejen poutavý příběh, ale i velice zajímavou (pochmurnou) atmosféru. Dalo by se říci, že vytěžili ze svého díla téměř maximum možného. (19.02.2017)

Film se stal výmluvnou poctou Sophii Schollové, působivou výpovědí o osudu neobyčejně čisté a statečné dívky, která se spolu se svým bratrem a dalšími členy odbojové skupiny "Bílá růže" postavila nenásilnou formou proti zlu ve své vlastní zemi ... a tak nemám chuť rozmazávat pár detailů, které mně úplně neseděly - na celkové vyznění snímku stejně neměly podstatný vliv. Julie Jenschová v hlavní roli působila křehce a zároveň odhodlaně - z jejího prostého, neokázalého, civilního projevu vyzařovala vnitřní síla a přesvědčení ... a taky víra, která Sophii pomohla jít i na smrt. (22.04.2009)

Jedna z dalsich vynikajucich nemeckych dram z obdobia druhej svetovej vojny, kde som hrdinke Sophie drzal palce, aj napriek nazvu, ktory mi napovedal nieco zle. Napinavy rozhovor Sophie s jej demokratickym zmyslanim s nacistickym policajtom Robertom Mohrom nemal chybu, pretoze na jej nazory o zabijani Zidov alebo slobode slova nemal Mohr ani poriadny argument, rovnako ako slova jej brata na sude proti nasictickym sudcom. Proste toto bolo nezabudnutelne asi tak, ako rozhovor Al Pacina a Roberta De Nira v krimi drame NELITOSTNY SOUBOJ (1995) a preto ma tento film u mna 100%... 02.07.2010 _______ Julia Jentsch - (Sophie Magdalena Scholl) +++ Gerald Alexander Held - (Robert Mohr) +++ Fabian Hinrichs - (Hans Scholl) +++ Johanna Gastdorf - (Else Gebel) +++ André Hennicke - (Sudca Dr. Roland Freisler) +++ Anne Clausen - (Traute Lafrenz) +++ Florian Stetter - (Christoph Probst) +++ Hudba: Reinhold Heil, Johnny Klimek +++ (02.07.2010)

Skvostné dialogy, dynamické herecké výkony, gradující atmosféra a bezchybně hutné vyobrazení nejbestiálnějšího období lidských dějin "viníkem". Stále nemůžu uvěřit, že tento nesmírně hodnotný filmový skvost natočili samotní Němci. V poslední době už po několikáté skláním klobouk před filmovým uměním našich západních sousedů. Německo se pomalu, ale jistě začíná stávat mou nejoblíběnější filmovou zemí. Na doslova fanatické soudní přelíčení jen tak nezapomenu: "Brzy budete stát tady, kde teď stojíme my." Nejryzejší příklad čistého hrdinství. Bravo Sophie. 100% (při závěrečných titulcích jsem s bušícím srdcem jen tupě zíral do obrazovky, což se mi při sledování filmu stává zřídkakdy) (02.11.2012)

Gudaulin ma múdro poučil, ako veľmi môže byť tento film vzdialený od reality :-) Napriek tomu sa mi páčilo jeho spracovanie - zdalo sa mi také odosobnené, takmer dokumentaristické, až na mňa o to viac vplývalo (asi ako píše Ripo). Akoby postrádalo silnejšie prejavy emócií, všetko bolo také... triezve až chladné. Možno o to viac, že mi tvorcovia nepodsúvali srdcervúce scény rovno na lopate, hľadala som emócie za tvárami plnými sebaovládania... Oukej, zmanipulovali ma, dostali ma a dávam 5*, lebo sa mi fakt páčilo :-) Ale manipulujú nás takisto iné filmy o druhej svetovej, len pre zmenu opačnými metódami. (04.11.2009)