Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenze (299)

plakát

Byl jednou jeden polda (1995) 

Vůbec ne špatná komedie, která sice očividně vykrádá americkou Policejní akademii, ale sama to přiznává a na nic víc si nehraje...Potměšilovi role Maisnera sedla a bude s ní pravděpodobně navždy ztotožňován, pokračování už byla o něco slabší, ale to že se drží na samotném dně žebříčku CSFD považuju spíš za nějaký místní módní trend než za objektivní hodnocení.

plakát

Eden (2005) (seriál) 

Když jsem sledoval Detektiva Martina Tomsu, měl jsem pocit že je česká kriminálka v krizi...po tomhle začínám mít pocit že už dospěla do hluboké agónie. Většina zápletek je natolik trapných a nezáživných a jejich rozuzlení je často ještě ubožejší. Herecká sestava je sice vynikající, ale když scénář nestojí za nic, nemůže z toho vzniknout nic kvalitního, přiznávám, že sem tam měl Eden světlejší momenty, ale na můj vkus toho předvedl zoufale málo. Už samotnou podstatu žánru krimi jsem tady hledal často marně a to je v zemi kde má dle mého názoru tento žánr výbornou tradici (Hříšní lidé, Četnické humoresky, Major Zeman, Dobrodružství kriminalistiky, Hříchy pro pátera Knoxe apod.) až trestuhodné.

plakát

Teror ve vlaku (2002) 

Standartní únosový akčňák na způsob Segalova Přepadení 2...kterému bohužel řada scénáristických úletů (Biologická zbraň, která je v podstatě k ničemu, "náhodně" nalezená láska jednoho z cestujících, "nejhlídanější hranice ve východní Evropě mezi Rakouskem a Slovenskem", které navíc vypadá jako jedna z nejdrsnějších postsovětských republik) a také triky nehodné 21. století značně kazí celkový dojem.

plakát

Miami Vice (2006) 

Bohužel jsem se opět nechal nachytat na červený rating a čekal jsem tedy opravdu nějakou nevšední pecku...ale za tím krásným audiovizuálním pozlátkem se skrývá pouze ničím vyjímečný a převážně velmi nudný krimi-příběh...takoví Bad Boys byli mnohem lepší...

plakát

Rocky Balboa (2006) 

Tak jsem se stejně jako hrstka místních nedočkavců podíval na Rockyho 6 v originále bez titulků...a byl jsem opravdu nadšen. Rocky totiž odešel v pátém díle způsobem nehodným legendy a od dětských let jsem čekal na chvíli kdy se ještě jednou vrátí a dokáže, že ještě nepatří do starého železa. Ten okamžik nastal právě teď...Sly tento snímek zvládl se ctí po všech stránkách a dá se říci že teď má konečně dušiška fanouška klid. První polovina filmu se line ve velmi sentimentálním duchu, Rocky vzpomíná na Adrianu, rekapituluje svůj život a opět je na něm vidět ona nefalšovaná poctivost a dobrosrdečnost, je až neuvěřitelné jak tahle hora svalů dokáže v člověku vzbudit soucit a někdy až lítost...druhá polovina ukazuje typický ale ne příliš originální předzápasový tréning boxera-důchodce, ale je pravda že se Sly snažil dát najevo že už to nebude s těmi činkami tak snadné jako kdysi a samozřejmě zápas samotný, ve kterém Sly skutečně potil krev, ale bil se jako zamlada. Asi u mě silně zaparacovala nostalgie či jakýsi pocit sounáležitosti s hlavním hrdinou, ale Rocky mi tentokrát dokázal zahrát na city asi stejně jako v prvním díle a proto dávám po dlouhé době plný počet, ač jsem si vědom že zase tak dokonalé rozloučení to nebylo.

plakát

Karate tiger 1: Neustupuj, nevzdávej se (1986) 

Dobře se pamatuju, jak na podobných filmech jako Karate Tiger ujížděla celá naše genarace, všichni najednou chtěli chodit na karate a kdo tyhle filmy neznal a neobdivoval byl totální looser...kdo nezažil neuvěří. Van Damma v téhle době ještě nikdo neznal a vypáda tady tak zle, že by asi nikdo neuvěřil že se brzy stane tím sympatickým chlapcem, který bude vyhrávat KUMITE, mstít se Tong Poovi za zmrzačení bratra, Zhangovi za smrt rodičů a vracet se v čase aby se senátor McComb nestal prezidentem. Tento film je ale bohužel brak nad braky i v rámci žánru...na soubojích je příliš vidět že jsou pro větši efekt zrychlovány a působí šíleně nepřirozeně - každý si "počká až na dostane ránu" atd.. Neodpustím si i pár spoilerů, protože z nich prostě nemůžu: Van Damme je při všech zápasech absolutní jednička, seřeže i "šampiona USA", ale ve finálním najednou vyměkne tak o 50 procent, taťka hlavního hrdiny (instruktor karate s černým páskem) si nechá snadno namlátit od několika vidláků, ale náš klučina, kterému dal vždycky každej na budku, ale kterého teď učí halucinace v podobě Bruce Leeho tyhle místní blbečky zmasí během půl minuty atd...film na mě po těch letech působí velmi uboze a to samozřejmě ani neberu v potaz podivný český dabing, který naši zmákli v 8 lidech a třeba takový Petr Svoboda mluví polovinu vedlejších rolí.

plakát

Atentát (1997) 

Solidní akční thriller, který celkem připomíná Nepřítele státu, možná i kvůli charismatickému Jonu Voightovi. Přestože se tento snímek tváří poměrně skromě a nenápadně, pro fanoušky žánru jistě není ztrátou času.

plakát

Prima sezona (1994) (seriál) 

Kachyňovi se poměrně věrně podařilo vystihnout typickou poetiku Škvoreckého předlohy. Je to vlastně taková inteligentní teen-komedie z prostředí protektorátu, která až na pár nepřesností naplnila mé očekávání.

plakát

Uvolněte se, prosím (2004) (pořad) 

Výborná talkshow...Kraus senior je prostě génius dialogu a na něm celá tahle show stojí a padá. Jeho neuvěřitelná pohotovost a vtipnost už dostala do rozpaků kdejakého suveréna. Výběr hostů je opravdu velmi různorodý a Kraus často odhalí skutečnou (ne)inteligenci hosta. Co však stále nemůžu překousnout jsou hudební vložky Krause juniora (kterých ale naštěstí ubylo).

plakát

Zástupce velitele (2006) 

Řekl bych spolu s Peklem nejlepší Van Dammův film za posledních 8 let. A jestli se vám nelíbil Zástupce velitele, tak s ostatními filmy JCV z tohoto období vůbec neztrácejte čas...a nebo možná zapomeňte na dnes moderní předpojaté odsuzování všeho kde se tenhle chlapík objevil a zkuste se na tento film podívat naprosto nezaujatě. Stejně je třeba tento film hodnotit v rámci daného žánru a po tom všem co jsem od JCV zažil v poslední době mě tedy tento snímek naprosto nadchnul. Film trvá necelou hodinku a půl a nenudí ani na chvíli, scénář tentokrát konečně opravdu stojí za to a Jean-Claude zase jednou dokázal, že je ještě nepatří do starého železa.