Brejlil

První významný zvukový film Vlasty Buriana. Burian je ve vrcholné formě, užívá si možností nového média a nešetří improvizací. I když podobný styl byl asi M. Fričovi trochu proti "srsti" pokorně nechává vše natáčet, a vlastně ani nerežíruje. Škoda, že takových filmů natočil Burian tak málo.

Trošičku lepší než předchozí Gibsonovo opus magnum, ale jen o kousek. Kladů je pomálu. Opulentní a hýřivé kostýmy, byť odborníci na mayskou kulturu zřejmě padali do kolen. Občas nějaký zajímavý nápad s postavením kamery. Zvuk. Masky. Původní jazyk. Záporů je hodně. Naprostá podivnost příběhu. Jsem zajatý, skoro obětovaný a pak utíkám a utíkám zelenou džunglí zpátky ke své těhotné ženě. Cestou likviduji protivníky (pokud je nesežere leopard) a pomůže mi i vychytaná past, která sice na začátku loví prasata (takže je u země), ale na konci se zvedne a udeří válečníka do prsou. Budiž. Ta těhotná žena, to byl taky kousek. V celém filmu je krve až moc, ale při porodu (do vody!!) se neobjeví skoro žádná. A nakonec připlují konkvistadoři a vše zřejmě začne nanovo. O příčinách těch děsivých hekatomb se nedozvíte nic.

Je zajímavé, jak všichni hodnotí něco trochu jiného. Když jsem film viděl poprvé v kině, vyvrávoral jsem z Lucerny do denního světla s pocitem naprosté neskutečnosti. Jako by mi někdo dal palicí do hlavy. Ta naprostá nesmyslnost války čiší z každého okénka, pokud není válka (tedy někteří její aktéři) rovnou v podstatě zesměšněna. Tak chápu slavnou scénu po náletu na vietnamskou vesnici, ve které se Duvallův poručík rozhoduje, zdali surfovat čili nic. "Mám rád vůni napalmu." Děsné. Režisérův "Redux cut" je možná zbytečně delší, protože mi připadá, jako by ředil tu pochmurnost kratší verze, zase ovšem ukazuje něco dalšího z aspektů války... Konec je ovšem mnohem beznadějnější, než v té krátké verzi.

Jako technicky precizně inscenované ilustraci jedné z nejznámějších událostí dějin pilotovaných vesmírných letů nelze tomuto filmu vytknout nic. Protože je primárně určen pro běžné americké publikum, je soustavně snesitelňován všemi těmi "citovými" odbočkami (Lovellova rodina, patos apod.). Takže bohužel sekvence inscenované brilantně (start Saturnu V; zvláště pád kamery podél obslužné věže je skvělý; samotná havárie Apolla 13 atd.) jsou střídány nesnesitelným citovým "vydíráním", kde vede okamžik, kdy se Lovell dívá na Zemi a ve stejném okamžiku pozoruje jeho žena oblohu. I když jsem schopný pochopit čistě lidsky její obavy a také její bezmocnost, takovéhle filmové pojetí mně vysloveně ničí.

Jsem v oboru japonských anime nováček a tohle je pro seznámení skoro ideální. Není nutné příliš spekulovat nad příběhem a zápletkami, protože ty bezostyšně vykrádají kdeco. Zato vizuální stránka bere dech. Skoro v každém záběru je co obdivovat. Doufám ale, že Japonci natáčejí i snímky s lepším příběhem, jinak by to byla brzy pěkná nuda.

"Pane režisére a bylo to dobře?"

Fanoušci Madse Mikelsena si přijdou na své, protože z plátna prakticky nesleze. O druhé hlavní roli nemá cenu se zmiňovat, protože režijní pokyny zněly jasně "Tady lež a moc se nehýbej, sténání uděláme v postsynchronech." Film je pomalý, s pěknou kamerou, nijak pěkným medvědem a spoustou času na přemýšlení. A tady to trochu zaskřípalo. To bylo jeho letadlo nebo ho jen našel? A proč s českou (nebo snad československou) registrací? A kolik už uběhlo na začátku času? Nápadité mi ale přišlo to, jak precizně fungující pilot, soustředěný na úkol přežít, začíná kupit chyby, snad ochromen tím, že má odpovědnost i za jiného.

Zábavné, občas dramatické, ke konci trochu v zajetých kolejích ustálených klišé. Affleck-herec sice prohrává se všemi ostatními (zvláště Goodman a Arkin), ale propojení dramatické záchrany rukojmích se satiricky laděným pohledem na Hollywood zvládnul Affleck-režisér skvěle.

Sledovat Peška a Plachtu v tomto "veledíle" je utrpením.

Ticho a hluboké soustředění. Schopnost číst mezi verši a neřešit, proč tu něco je a něco není. Ochota připustit si, že lecčemu nerozumím, nejsa Číňan. Krásná kamera a výprava. Velmi zkratkovitě sestříhané scény-odstavce. K dokonalosti mi chybělo jen prostředí. Besídka s výhledem na pomalu plynoucí řeku hluboko v údolí, borovice a zvlněné střechy chrámu někde nad ní, čaj a slabé šumění deště.