Armádní dvojčata

Filmu, který měl programově získávat sympatie pro vojáky a československou armádu, se ujala výrobna Nationalfilm. Předpokládalo se, že na veselé hříčce se nedá nic zkazit, a proto byli do režisérských pozic uvolněni Čeněk Šlégl, herec a jeden ze spoluautorů scénáře, a střihač Jiří Slavíček. Oba byli nadmíru rozumní a v hereckém obsazení příliš neexperimentovali. Hlavní role byly svěřeny Jindřichu Plachtovi a Ladislavu Peškovi, kteří poněkud rozpačité dílko doslova zachránili před hrozícím krachem. Hana Vítová si tu kromě několika líbivých písniček střihla dokonce delikátní, jemně erotickou scénu ve vaně. Znalci smíchovského operetního repertoáru zajisté tuší, že námět si tvůrci vypůjčili z úspěšné hudební komedie Josefa Stelibského Nám je hej. (04.10.2008)

Ne že by nebylo čemu se pousmát, ale bylo to takové od začátku průhledné, starý seladon a mladá slečinka, mladý nadporučík a mladá slečinka, starý seladon a mladý nadporučík = otec a syn; z čehož vyplynulo, že starý utře hubu. Ovšem aby ten film měl v prostředku pokračování, nesměl chtít syn vidět otcovu milenku a otec zase synovu - tedy na fotografiích. Všechno zasazeno do prostředí fotografického ateliéru, který si zřídila "armádní dvojčata" v rámci povinné vojenské služby. Uniformy a pár pochodujících vojáčků, resp. klientů fotoateliéru, to bylo jediné, co vojnu vzdáleně připomínalo. Takže to asi měl být film, propagující armádu, ale tento námět byl úplně zbytečný a klidně by sedal vsunout do civilního života. Theodor Pištěk jako perevoschodítělstvo byl ovšem výborný, Plachta s Lálou průměrní, Vítová spíše podprůměrná stejně jako Gustav Nezval. (24.10.2018)

Je to většinou milé a příjemné dívat se na komedie z této prvorepublikové éry, ale sám bych Armádní dvojčata viděl a ohodnotil spíše jako lepší průměr. Průměr, který do toho poměrně lepšího ve své kategorii pravidelně pozvedává dvojice v podání Ladislava Peška a Jindřicha Plachty. Ty dva člověk rád vidí a většinou, když jsou přítomni na scéně, starají se svými dialogy, jejím podáním a různými situacemi o slušnou zábavu. Ten zbytek se točí často kolem tradiční romantické limonády a tempo filmu včetně humorných eskapád z dnešního pohledu už neoplývá zrovna svižností, spíše na mě působilo na čistou komedii občas jakoby až spomaleně. Rovněž mi připadalo, že ze samotného prostředí fotoataliéru, do níž se chodí denně fotit spousta lidí v čele s vojáky, šlo ohledně těch vtipných situací, příhod a gagů vytřískat určitě ještě víc, vrátaně přítomných rekvizit. Jedinečná komedie, ke které bych se chtěl v budoucnu znovu vracet, se v tomto případě rozhodně nekoná, ale v některých scénách na jedno zhlédnutí mě docela potěšila. [60%] (26.09.2022)

Naopak já si právě myslím, že nebýt Peška s Plachtou tak by tento sotva průměrný film dopadl ještě hůř, pak by to bylo teprve utrpení, tedy ještě kromě nezapomenutelného a k nepoznání namaskovaného ruského generála v podání Theodora Pištěka..Milostná zápletka a vůbec celý zmatený děj k celkovému obrazu moc nepřispěly a film se tak stal dnes už zcela zapomenutým, určen jen pamětníkům, kterých zas už moc není. Teda už se ani nedivím, že Plachtu ve skutečnosti nakonec na vojnu neodvedli, s takovýmto přístupem by toho Rakouská "C. a K". armáda moc nevyhrála:-)! Kde mám ty svoje bagančata:-)!? (10.05.2006)

Film sice nemá všech pět P, ale dvě má- Pešek-Plachta. Tato dvojice zachránila vcelku nenápaditou, bezdějovou komedii. Jinak se totiž ve filmu vůbec nic neděje, nebylo by v něm ani nic pro zasmání. Hana Vítová jest ženou, o kterou zápasí otec i syn a u toho Pešek s Plachtou asistují. Zvítězí mládí, jak je již zvykem ve starých filmech. Mládí a láska. 60% (22.04.2012)