Brejlil

Krtek. Co bych vám tak o něm řekl. Surrealistický western, ve kterém lakonický antihrdina likviduje čtyři pistolnické mistry. A pak je sám zaskočen. Až sem je to snadné, jakýs takýs děj a spousta velmi silných obrazů. Vyvražděná vesnice, mrtví králící, bloudění pouští, symbolika skoro všude. Pak se probereme s hrdinou v jeskyni, plné deformovaných lidí a následuje... No vlastně nuda. Jsou tu silné scény, hlavně ta s ruskou ruletou v kostele, ale už to není ono. Jsem rád, že jsem Krtka viděl, možná na podruhé bych byl laskavější, ale asi ne.

Devítce jsem dal tři hvězdičky i když ta třetí byla za odměnu. Tady je za odměnu ta čtvrtá. Film není tak děsivě přepálený a rodinné hodnoty se nebudují tak okatě. I když zase přijdou jiné problémy, především spousta naprosto nevyužitých postav. Akční scény jsou celkem fajn, byť digibordel úřaduje víc než je mi milo. Kaskadéři odvedli solidní kus práce. Fyzika dostala na prdel skoro v každém záběru, ale filmaři nás varovali hned na začátku. Vše korunuje naprosto úchvatný záporák, něco jako Joker na tripu s jednou nečekanou, ale dost výživnou scénou. Která kupodivu není ani akční. Je nutné se povznést nad tím, že postavy si večer v Los Angeles řeknou cosi o akci v Římě druhý den. Není třeba spekulovat nad tím, jak smysluplné je high-end vězení v Antarktidě (kde už stejně tají ledy). A dá se sjet přehradní hráz? Ne, nespekulujme. Jen doufám, že dvojka bude trochu svižnější. A kupodivu jsem na ni zvědavý.

Po několika vysloveně děsivých marvelovkách, které působí jako generické kopie, přichází jedna, která alespoň trochu připomíná, odkud marvelovky vzešly. Z nadšení pro fiktivní svět a z lásky k jeho postavám. Gunn má "své" Strážce rád a na filmu je to vidět. Příběh je "samozřejmě" klišé, "výroba" traumatu je trošičku tlačení na pilu, a k čemu tam byl Warlock, to se raději ani nepokusím domýšlet. Hlavní padouch je ovšem správně vyšinutý a hlavní linka funguje. Rozhodně alespoň natolik, abych neztratil pozornost. Řemeslná stránka výrazně převyšuje poslední marvelovky úrovní triků a nápaditostí výtvarníků, což je také překvapení. V nějaké jiné době bych sice dal asi jen tři hvězdičky, ale po hrůzách posledního Thora, Strange a Ant-Mana přeci jen hvězdičku přidám.

Extrémní finská rubačka, které podráží nohy mírné neumětelství režiséra. Což o to, atmosféru buduje, zvláště zpočátku je tísnivě a nejednoznačně westernová, ale co ten pes? Chvíli je, chvíli není. Těšíte se, jak finský Kostěj vykydlí celé auto nácků? A nic. A že Kostěj zvládne leccos, od novátorského dýchání pod vodou až po nástup do letadla za pomoci krumpáče 600 metrů nad zemí. Odhodlaný, zocelený, zjizvený a nezlomný Aatami Korpi ukazuje i náckům v pustém Laponsku, jak získal svou přezdívku. Nikdo nepřežije, Tedy až na pár holek, co si náckové vezli jako nedobrovolný "bordel na kolečkách." Za atmosféru, brutalitu a některé solidní nápady hvězdička navíc. Jen by se měl režisér se stříhačem příště víc zamyslet, někdy to opravdu bylo zbytečně odfláknuté.

Něco mezi nezávaznou blbinou na jedno použití a rafinovaným pastišem. Tu a tam tvůrci ukazují, že nad něčím přemýšleli, jindy to celé odfláknou. Dokud se film věnuje vztahu Renfield - Drácula, je zábavný i "hlubavý", jakmile ale dojde na policistku Rebeccu, je to spíše bída. Naštěstí je tu spousta starého dobrého hodně krvavého ultranásilí a maniakální Cage, který jede na 110 %. Přesto se bojím, že film skončí zapomenut. I když třeba to nakonec bude kult... Doufejme...

Podezřele realistická verze. Sice jsem se musel podívat do předlohy, co to tam je za podivné nápady, ale vlastně mi nevadily. Intriky se od počátku týkají skoro všech a jsou podlé, záludné a občas nepřehledné. Film je sice velkolepý, nepůsobí ale jako spektákl. Všechno je špinavé, vybledlé a málo atraktivní. Což se, trochu ke škodě věci, týká i plesů a svateb. Souboje jsou brutální a jde v nich o život, ale film na nich nestojí. Moderní adaptace, která sice asi staromilcům přijde více než volná. Doba je ale zlá, Kamile. A i filmy podle toho občas vypadají.

Nikdy jsem žádnou RPG hru nehrál a tak jsem nemusel nic očekávat. Ale světe div se, film funguje. Má fantastický vizuál, svět je promyšlený a uvěřitelný a postavy jsou propracovanější než je poslední dobou v blockbusterech zvykem. Hlavní hrdinové jsou sympaťáci, humor nechybí zvláště na hřbitově a scéna infiltrace do obrněného vozu překvapí originalitou. Pánové Daley a Goldstein to mají celkem pevně v rukou. Takže spokojenost, jako už dlouho ne.

Poslední kapitola Johna Wicka ukázala, že ať děláte, co děláte, skončite nakonec u manýrismu. To není výtka, to je prostě konstatování. Je zvykem manýrismem pohrdat, ale proč? Všechno v tomhle filmu je na efekt. Choreografie, kamera, svícení, lokace, všechno je efektní. A o tom je celý film. Příběh nemá valný smysl, Wickův fikční svět se sice rozvíjí, ale už je tak odtržen od reality, že je to nějaký jiný vesmír. Sám Wick se nevyvíjí vůbec nikam, markýz je v příběhu jen proto, že jeden antagonista je lepší než celá Rada dohromady. A tak z postav vyniká snad jen slepý Caine v lahůdkovém podání Donnieho Yena. Ostatní jsou snad jen aby byli. Ovšem když dojde na akci, tak je lahůdková. Už úvod v poušti, snímané skoro jak v Lawrenci z Arábie, je krásný. Ale rychle na něj zapomenete. Je tu Ósaka, akce s japonským šmrncem, neony a sakurami. Berlín, s pěknou a komickou scénou s kartami a neskutečnou rave party. A pak je tu Paříž. Co tak ještě překoná chaos u Vítězného oblouku? Neskutečně nasnímaná akce v jednom domě. A dá se jít ještě dál? Ale ano, na schodech k Sacré-Cœur se dějí věci. A pak je tu finále, nečekaně komorní. Jen proboha nehledejte žádnou logiku, nedumejte nad výdrží Johna Wicka a jen si to užívejte. Takhle už asi nikdo nic nenatočí.

První polovina svižně odsýpá, druhá je paradoxně dosti pomalejší a fragmentárně podaná. Zachraňují ji ovšem bombastické vizuální efekty, zobrazující Ahmedovy překážky při cestě za pokladem. Fairbanks je většinu filmu jen do půl těla, aby předvedl svou vypracovanou postavu, hází úsměvy na všechny strany a je těžce vysmátý. Až do okamžiku, kdy se zamiluje. Ostatní jsou spíše do počtu, byť hlavní záporák v podání Sódžina Kamijamy se zapíše do paměti. Potěší i Anna May Wong v roli zrádné otrokyně. Naprostým králem je ale architekt William Cameron Menzies. Kulisy Bagdádu, kostýmy všech postav a vizuální efekty oslňují i dnes.

Jackovy léčebné metody jsou netradiční, ale velmi účinné. Po rurálním začíátku s několika překvapeními následuje groteska se "šílencem", plná fyzických kousků s přesným načasováním gagů.