AppleCore

Nezměrnej potenciál zadupanej do sraček tvůrčí impotencí. U týhle trilogie si člověk tak nějak naivně myslí, že půjde každým dílem výš. Režisérka ale evidentně na nic víc nemá. A tak se od prvního dílu plácáme ve stylový nudě, která bez ostychu vykrádá všechny slashery od A po Z, ale nemá žádnou vlastní esenci, atmosféru a v poslední kapitole už ani ten styl. Všechno to mystery zlo navíc brutálně zabíjí příšernej hysterickej soundtrack.

Scénář nový řady Ulice obohacenej o kulantní krimi zápletku, která se ale vyšetřuje jakoby náhodou a zcela nahodile dle toho, kolik nezajímavých příběhů nezajímavých lidí je třeba odvyprávět předtím. Tady se dá v pohodě čtyřicet minut každý epizody vypustit, protože se v nich zhola nic zajímavýho neděje a jako portrét místa a lidí ho obývajících to prostě nefunguje (Hillbilly Elegy v sedmi hodinách). Režie je navíc extrémně nenápaditá a už tak zbytečně táhlej děj činí ještě více nesnesitelným. Kate Winslet je ovšem skvělá, stejně jako ostatní, a když už přijde na řadu krimi, má to slušnou atmosféru. Porovnání s True Detective to ovšem nesnese ani omylem… a je jedno, se kterou řadou.

Možná, že kdyby vyhodili ze scénáře třicet stran, mohlo to bejt kratší o třicet minut, film mohl bejt svižnější, zábavnější, míň stupidní a Snyder by si mohl alespoň dovolit profesionálního kameramana. Takhle je to překvapivě mdlá řež se skvělým finále, která si mě krví nekoupí (nejbrutálnější jsou úvodní titulky). Utrhnout to víc ze řetězu, zkrátit a poslat směrem ke komedii. Tohle je přesně ten film, kterej potřebuje #whedoncut (akorát ne od Whedona)!

Sheridana to nebavilo psát, Sollimu režírovat a Jónsiho dirigovat. A tak divák kouká na zoufale hloupou seagalovku bez Seagala, s režií bez zápalu, dynamiky, bez vize, s monotónním soundtrackem fenoména ze Sigur Rós, ale hlavně bez špetky pořádný brutality a krve! Takhle to dopadá, když je jinak nesmírně talentovanej tým nucenej točit něco, co vlastně nikdo točit nechce, jenom aby měl stream vlastní konkurence-schopný obsah. Takže stejný shity, který se kdysi točily pro televize, se teď budou točit pro streamovací služby (s čestnými výjimkami).

Jak svěží a nenucený byly díly předchozích dvou řad, tak stupidní jsou díly třetí. Tady už se jede za každou cenu drama, ke kterýmu aby se dospělo, musí se těžce cucat zápletky z prstu. Některým postavám chybí motivace, jiným IQ a veškerýmu dění logika. Finále bylo sice slušný, ale když vezmu v potaz, jakým způsobem se k tomu scénáristi domlátili, posouvá to třetí sérii o řád níž.

Pominuli špičkovou řemeslnou stránku, parádní výkon Oldmana, skvělou kameru, tradičně perfektní režii a fakt, že to celý vypadá jako něco, co leželo osmdesát let v šuplíku zakázaných filmů Hollywoodu, je pro mě Mank neskutečně nudnej film, vy kterym když už Oldman neleží v posteli, tak se jenom bezcílně potlouká od lokace k lokaci, je vožralej a kecá o věcech, který jsou mi ukradený. Už ta samotná idea natáčet filmy o tom, jak se natáčely slavný filmy, mi přejde zoufalá. Nehledě na to, že Mank vlastně není skoro ani o psaní toho zatracenýho scénáře, Mank totiž pořádně neví, o čem chce být! Přesně ten typ filmů, který od Finchera nechci vidět (přece tomu nenasypu pět hvězd jenom proto, že to natočil on).

Hezky natočená nabubřelá nuda, která se chová, jak kdyby byl J.D.Vance národním hrdinou, přestože jako člověk v podstatě nikdy nic nedokázal a jeho životní příběh se dá zaměnit osudy asi tak každýho šestýho člověka na planetě (přesně tak mi to z filmu připadá). Samo o sobě by to fungovalo za předpokladu, že by celý to vyprávění vyústilo alespoň v nějakou nosnou pointu, která by příběh orámovala a dala všemu smysl. Místo toho divák dostane hloupý americký klišé. Herecký výkony jsou ovšem skvělý, stejně jako soundtrack nebo režie (i když se z toho Howard snaží udělat veledůležitý drama).

Fenomenální výprava a vizuální stránka brutálně zadupaná do sraček šíleným zpěvem, který spíše než emoce vyvolává záchvaty smíchu, a to hlavně když začne zpívat Rusell Crowe. Muzikály berou filmům a jejich příběhům všechnu atmosféru, nehledě na to, jak dobře jsou natočený!

Nesympatičtí otravní "hrdinové", zkušení a válkou protřelí, přijeli po dekádách zpět do Vietnamu, aby se chovali jak naprostí kreténi v zemi, ve který strýček Sam zakopal a položil tisíce tun min a explozivních zařízení. A tak sledujeme, kterak se detektor kovů snaží použít na detekci zlata, ale už ne na záchranu vlastních životů. I díky tomu se v druhý polovině dostáváme z brutální nudy do brutálních jatek, ve kterých se režisér ani scénárista s ničím neserou. Ten styl prezentovaný trailerem tam ale není ani z procenta, chybí tomu klasický hudební pecky (originální soundtrack je příšernej), efektivnější charakterizace postav, svižnější režie, psychadelie Apokalypsy Now, ale i vkusnější humor. Sice se to trefilo do současnýho rasovýho dění dokonale, ale vlastně to nemá moc co říct. Těšil jsem se na to asi moc.

Když si to pustíte v sobotu, kdy jste v pátek v noci vypili devět piv, pět panáků slivovice, čtyři brandy a od rána jste v pasti, protože spát se vám nechce, ale žít taky zrovna moc ne, jsou White Lines oddechovou střízlivěcí pohodou, u který si až pozdě večer uvědomíte, že to není nic víc, než dobře natočená telenovela. No a v neděli, pokud si na to vůbec vzpomenete, se sami sebe budete ptát: "Proč?"