Katy.nka

Och, Muriel a její "veselé i smutné příběhy" (jak se psalo vždycky do čtenářáku), je vlastně ideální film na Valentýna pro všechny, kdo úplně nedávají bezduché romantické příběhy o tom, jak chudá holka ke štěstí přišla. Podtrženo ABBA songy vždy potěší na duši.

Dnes jsem si tento komorní příběh užila počtvrté a asi mě nikdy neomrzí… Ačkoli se to zdá být hlavně o rozvodu a kontrastu mezi „Trestní právníci vidí to nejlepší na zlých lidech, rozvodoví právníci to nejhorší na dobrých“ versus „Nevidím důvod, když dítě oba milujete a vážíte si jeden druhého, proč by to nemělo být nebolestivé“, vnímám tento film jako jednu z nejlepších lovestory, co jsem kdy viděla. Brilantně napsaný scénář hned v úvodu přináší totiž to nejkrásnější vyznání lásky, jaké kdy spatřilo světlo světa, byť velmi nenápadné (lépe si pustit víckrát 😊). Podtrženo písní Being Alive v podání Adama Drivera spolehlivě funguje, když si potřebujete pobrečet…

Smutné, depresivní...i přes slavné vítězství malého Mišinka na konci filmu. Sterilní pár si ve sterilním prostředí realizuje svůj šílený projekt a autorka to jen zpovzdálí sleduje. Opravdu bych ráda viděla, jak to dopadne...

FIlm, který klade spoustu znepokojivých otázek, ale nedává ani jednu uspokojivou odpověď. "Narušitelů systému" přibývá i u nás, to že nejsou vidět, neznamená, že neexistují. Kdo pracuje s dětmi, ví, že se nejedná o žádné sci-fi, ale realitu všedních dní. Tyhle děti mají rodiče neschopné poskytnout jim základní pocit důvěry k životu a lidem prostřednictvím bezpodmínečné lásky. A to je díra v duši, kterou ani ten nejlepší systém nedokáže zacelit., i kdyby se všichni ti sociální pracovníci, psychologové, lékaři, policisté a kurátoři rozkrájeli (a že to mnozí činí až na okraj možného!). Film má kromě silného psychosociálního poselství i další kvality, za mě skvělou muziku, kameru a herecké výkony. Jen to všechno umění s přehledem přebije intenzivní pocit beznaděje, který jen tak ze sebe nesetřesu...

Krásná oslava herectví, se všemi jeho pozitivy i negativy, osvěžující sonda do minulosti (jak úlevné, když nikde nevyzvání mobil, nikdo nepoužívá PC atd atp.), barevná podívaná, lahodná poslouchaná...Byla to prostě jízda (i když ne úplně rychlá .-)), která končí typicky po Tarantinovsku. Myslím, že není úplně nutný znát dobový reálie ani všechny odkazy, kterými se to tu (asi) hemží, i tak si film užijete, pokud dokážete ocenit poctivou filmařinu. Brad a Leo jsou opravdu skvělí... A nečekejte, až to bude ke stažení, tohle je jednoznačně film na velký plátno!

Nějak nevím...proč vlastně tvůrci takové filmy točí a proč zase znovu a znovu na podobné filmy chodím, když nebude trvat ani tak dlouho, jak dlouhý film byl (za mě přepálená stopáž, která by se dala zkrátit na polovinu a nic by se nestalo), abych ho v klidu pustila z hlavy. Přitom prvních dvacet minut jsem si říkala, jak se to slibně rozjíždí, v očekávání trochu hlubší sondy do komplikovaných vztahů dnešních mladých. Kluk, co vlastně už dávno svou holku nemiluje, ale pořád se s ní nerozchází (z pohodlnosti, soucitu, setrvačnosti?), jeho holka, která si prochází rodinným traumatem (hlavní hrdinkou skvěle zahráno) a partička ignorantských kámošů, co už se vidí na orgiích ve Švédsku. Vlastně mě to bavilo do jejich odjezdu...A mimochodem, orgie, co nakonec přijdou, vyvolávají spíš záchvaty smíchu, než cokoli jiného .-). Zbytek mě neuchvátil, nepostrašil (že prý horor!), nepřekvapil...Dobrý vizuál, dobrá kamera, výborná muzika, ale jako celek vyšumí dřív než řekneš švec...

Zombie téma není zrovna moje parketa, ale Jarmusche jsem si nechtěla nechat ujít. A dobře jsem udělala. Komedii z filmu dělají hlavně skvělé dialogy, i když pár situačních fórků se tu taky najde. Driver se stává mým oblíbencem, jeho jakoby napůl autistické reakce jsou vždy přesné a Murray mu zdatně sekunduje. Fandila jsem "Hobitovi" z obskurního obchůdku jak malá holka a zkoušela předpovědět, čím překvapí divná Tilda v roli majitelky pohřební služby (ale TOHLE jsem fakt nečekala a v tom okamžiku jsem si řekla "bože, to je ale slátanina"! .-)). Šla jsem z kina nabitá pozitivní energií, přestože jsem viděla víc vnitřností, než za posledních 10 let a fakt je nevyhledávám. Myslím, že se někdy k tomuhle filmu vrátím, jsem totiž přesvědčená, že mi určitě pár skrytých fórů a "odkazů" uniklo.

Dávám nejvyšší hodnocení, mezi komediemi moje srdeční záležitost. Viděno x krát, vždy pobaví a znovu a znovu nalézám fórky, které jsem dříve přehlídla. Atkinson překvapivě v civilní roli ukazuje, že je skvělý herec (ono totiž po boku Kristin Scott Thomas a Maggie Smith to ani jinak nejde, aby si neuřízl ostudu), Patrick Swayze je uvěřitelně trapný a fantastické jsou i všechny babky z anglického venkova. Vše navíc dobře (i když možná trochu předvídatelně) vypointované...Miluju tenhle typ humoru a proto doporučím každému, kdo má zrovna blbou náladu.

Famózní film tandemu geniálního režiséra a geniálního scénáristy. Jeden z těch, co tě přiková k sedačce v kině a ostraha tě musí po půl hodině vyhodit. Syrové, skvěle zahrané, od začátku do konce bez chvilky oddechu, nápor na pozornost, psychiku i smysly...Nic silnějšího jsem asi na plátně ještě neviděla.

Film, který prolomil vlny mého filmového vkusu. Od té doby podobné filmy vyhledávám a nechám se unášet jejich temností, abych mohla pak o nich hodiny či dny přemýšlet. Moje první setkání s Trierem, Emily Watson a Stellanem Skarsgårdem. Velmi silný příběh o tom, co je člověk ochoten obětovat ve jménu lásky, o pokrytectví víry a o tom, jak člověka mohou negativně změnit následky úrazu. Stellan vám bude odporný, ale paradoxně vám nebude sympatická ani naivní Emily, protože budete mít nutkavou chuť na ní křičet, že je blbá kráva. Ale bude vám jí líto a budete pro ni brečet. Hodně brečet.