ABLABLABLA

"Fuck you! Twice! With a sick cactus d*ck!" Jo dobrá konverzačka, skvělá kamera, černobílá atmosféra. Ale prostě po půl hodině si upřímně řekli všechno, a pak už to jen opakovali jinými slovy a internějšími záběry do jejich postav. Krásný průměr.

Spoilery. Začátek je bomba, která Vás vtáhne do děje a navnadí, prostředek je pravda slabší, někdo by jej mohl nazvat "táhlou nudou", někdo ale zase "psychologickým dramaten". Ovšem ten konec? Tak ten mě totálně dostal, nejen zvratem, nejen dojemnou scénou, ale i tím, že se nekoná žádný happyend. Prostě tu máme konec lidstva a čau, smiřte se s tím. A to je to, proč si jinak průměrný film, kterému bych normálně dala 3*, zaslouží právě tu 4*.

Naprosto šílené, ale řekla bych, že 3. díl je nejlepší ze všech :D To neznamená, že to není vánoční chujovina, ale oproti většině ostatních chujovin k vidění na Netflixu, je koukatelná. Proč se na to vůbec dívám? Mám ráda Vánoce, sue me :D A vánoční filmy, ať jsou sebetrapnější, mi alespoň trochu navozují atmosféru a hlavně nikdy nevíte, který z těch vánočních braků bude nakonec obstojný snímek. A proč jsem se podívala už na třetí princess switch? Protože tam hraje skvělá Vanessa Hudgens. No a trojka přinesla kromě stravitelnějšího příběhu hlavně docela dost vtipu a méně patosu.

Ano, je to teen romcom blbost, ale jednička i dvojka mě dokázaly dost pobavit, byly tam nějaké neotřelé nápady a postavy i herci mi byli sympatičtí. Trojka mi přišla ale o stupeň horší. Byla hrozně moc sentimentální, až přes čáru, furt tam akorát řešili sračky, až přes čáru, furt tam někdo brečel, až přes čáru. Nebyl vymyšlen žádný nový "koncept", jen se tam znova ze dvojky dostala "zápletka" úplně stejná, že Marco furt chce Elle atd... ale to už tu bylo... No a ten konec? Radši nekomentuju a nechci spoilerovat, jen řeknu jediné - její vlasy byly naprosto otřesné a nechápu, že si produkce myslí, že když ostříhají lidi, automaticky vypadají starší :D Blbost, vypadala, jak kdyby jí někdo vlepil do vlasů žvýkačku, a tak se musela ostříhat na kluka a vůbec jí to neslušelo.

Netřeba komentovat celý film, proč si nezaslouží víc než 1*... Stačí napsat, že v závěru dojel "hlavní hrdina" na místo činu za "hlavní hrdinkou" na koni :D The end.

Francouzský remake Nosotros los Nobles (2013), který však není o nic moc horší než originál. Děj a postavy identické. Princezna měla i stejné zaměstnání, nejstarší tady řídil tuk-tuk v originále minibus a nejmladší tady dělal zedníka, zatímco tam na infolince. Ale jinak stejná sranda a příjemně odpočinkový snímek.

Bylo asi jen otázkou času než přijde remake Naprosto neznámí i k nám... Perfetti sconosciuti aneb italská verze, která je tou původní originální, byla naprosto skvělá. Viděla jsem ještě francouzskou Le jeu natočenou o dva roky později a teď jsem se dívala, že již existuje 21 remaků. Jen v roce 2021 spolu s českým byly natočeny další čtyři verze. Musím uznat, že česká verze je dobrá. Samozřejmě na originál nemá, ale herecké obsazení bylo zvoleno skvěle. Celé to dle mého viselo hlavně na Martinu Hofmannovi a částečně na Táně Pauhofové a Petře Polnišové, bez nich by to byla asi silná nuda. Takže budu hodnotit o chloupek lépe než francouzskou verzi, ale nemůžu více než skvělý italský originál.

Viděno na AFO 2023. Jako edukátorka snímek neskutečně oceňuji pro poutavé, jednoduché a hravé vysvětlení základních fyzikálních zákonů dětem. Příběh o křečkovi, robotovi, krysách a cestě do vesmíru Vás doslova vtáhne do děje díky promítání na kopuli planetária, kdy se často cítíte, že se opravdu pohybujete s kamerou. Velmi se mi líbila nejen vědecká stránka, ale i ta emocionální. Přestože měl křeček možnost dalšího vědeckého rozvoje a brouzdání vesmírem, rozhodl se, že neopustí své krysy, když viděl, že jej přece jen poslouchaly a chtěly se vzdělávat. Vidím v tom i jistý apel na učitele, kteří budou své žáky na promítání doprovázet, aby neztráceli trpělivost a zápal do formování mladých mozků dětí a další generace lidského pokolení. 5* krásný edukativní snímek s poselstvím.

AFO 2021 online. Nádherný dokument, který sleduje děj v muzeu jako nezávislý pozorovatel, nikým nespatřen. "Muzeum je prostor, tělo a duše, které k vám promlouvají." Snímek mimo jiné ukazuje i to, jak se uspořádání a instalace muzeí během času měnila, což si asi většina laické veřejnosti vůbec neuvědomuje. Např. v tomto Národním archeologickém muzeu v roce 1903 byly na zdech nataženy rudé tapety, aby kontrastovaly s bělobou mramorových soch. Ve 30. letech byl trend zase jinde, místo rudých tapet byly stěny pomalovány atmosférickými barvami v odstínech tlumené modré a zelené. Dříve bývalo málo světla v muzeích, zrovna v tomto teprve 1935 bylo první elektrické osvětlení v italských muzeích vůbec a primárně se spoléhali na hromadu oken. Dnes se okna většinou zadělají a používá se pouze umělé osvětlení. Také uspořádání exponátu bývalo jiné, místnosti muzeí byly přehlceny exponáty. Dnes? Dnes se v muzeích až na výjimky objevují čisté bílé zdi, občas v kontrastu s šedou a černou (jasně najdete výjimky, kdy se použije tmavě zelená, modrá, červená....), exponátů ubývá právě proto, aby na lidi více zapůsobily. Mnohem větší wau efekt na návštěvníka bude mít obří sál, v němž budou 2 obří sochy a 4 menší, než kdyby v něm bylo 40 menších. Spousta návštěníků také neví, jak plné sklady mají muzea. To, co vidí vystaveno, je jen top výběr nejlépe zrestaurovaných exponátů, které zaujmou. Tady jsme ve skladu viděli tak tisíce "obyčejných" hlíněných amfor, protože ty by nikoho nezaujaly oproti krásně vymalovaným hnědočerným, černočerveným s příběhy bohů. Také je tu ve skladech hromada soch, na které ještě nebyly získány prostředky, aby se mohly zrestaurovat, a tak je oko veřejnosti ještě dlouhou dobu nespatří, možná nikdy. "Muzea nejsou určena pro historiky a archeology, ale pro veřejnost. Mají vzdělávat, jsou místem pro duši, poznání a potěchu." Líbilo se mi, jak hlasem vypravěčky jakoby promlouvaly samy sochy. Spousta krásných záběrů, kterých si možná člověk ani nevšimne. Např. jak stály dvě sochy "čekající" na výtah, opíraly se o sebe a vidíme jen jejich pozadí. Nebo jak lidi v muzeu chodí kolem jedné z nejznámějších pompejských fresek a nikdo se u ní nezastaví. Moc krásný dokument.

Pardon, ale námět filmu - pomalu každá desátá domácnost kdekoliv na světě, která zažívá stejné/obdobné či podobně těžké problémy. Pointa filmu? Žádná. Prostě se z toho nějak někdo vyškrábe, někdo ne. Celé to byla relativní nuda. Jediné pozitivum celého filmu, díky kterému dávám alespoň 2*, jsou herecké výkony. Ty byly bravurní! Jak Amy Adams, tak Glenn Close, ale i ostatní herci. Každopádně s postavami jako takovými člověk absolutně nic nesoucítil. Hezky to napsal AppleCore.