Tisbejsky

Dávám pět hvězd, už dlouho jsem nic podobného neviděl, nejen surreální nářez, ale i humanistické poselství. Vztah existence a utopie, její nemožnost, ale neutuchající touha člověka ji vytvářet a dychtit po ní. Vtělení toho, co je imaginární, co dřív bylo ve spící nevinnosti Barbielandu do podmínek našeho života. Ozvuky křesťanské myšlenky pádu, ale i vtělení a vykoupení (Nebe nad Berlínem, ale třeba i Ať žijí duchové). Kdo chce, může si to spojit i s Buddhovým příběhem, který vyšel z podmínek svého bezstarostného života prince a uviděl stáří a smrt a skutečný život.

Opravdu záleží na tom, z hlediska jakého žánru se člověk na seriál dívá. Jako komedie mě dílo docela bavilo, každý díl jsem se těšil, jakou léčku si samozvaní vykonavatelé (Boží/světské?) spravedlnosti pod vedením geniálního kpt. Fajta vymyslí. Martin Myšička mi ve své roli vysloveně sednul. I některé fóry a narážky mě docela pobavily („Bob Flídr“). Jako kriminálka se ovšem seriál brát vážně nedá, žánr kriminální pohádky je zde zcela na místě. Škoda, že tvůrci zůstali na povrchu tam, kde by mohli dostát názvu seriálu, a to nějak reflektovat. Právě ona náboženská metaforika je to, proč jsem se na seriál také podíval – myšlenka „Božích mlýnů“, metafory pro Boží spravedlnost, které podle titulní písně „melou bez výhod a melou stejně všem“. Je asi typické pro český kontext, že tato metafora zůstává ve své neosobní rovině a nezasahuje hloubku biblického pojmu Boží spravedlnosti, který běžnému povědomí zůstává spíše neznámý, a tak se zůstává právě u těch neosobně meloucích Božích mlýnů či jejich modifikací („Na každou svini se vaří voda.“, „Karma je zdarma.“). Motivace „mletí“ hlavních hrdinů je tedy zcela sekulární, a to že nechápou jako vědomí vykonavatelé Boží spravedlnosti by snad mohlo být i sympatické (známe neblahé pokusy prosazovat násilím boží spravedlnost), kdyby ta jejich motivace prosazovat spravedlnost nebyla podivně mělká a hlouběji neukotvená. Dle mého soudu závažná myšlenka touhy po uskutečňování spravedlnosti ve zkorumpovaném českém prostředí, která se očividně neuskutečňuje, tak šumí do ztracena, což ovšem je dáno v tomto smyslu omezujícím žánrem komedie. Té jisté povrchnosti dle mého soudu odpovídá i to, jak je v seriálu zobrazováno explicitní náboženství, které se nevymyká tomu, jak je v české filmové a televizní tvorbě zobrazováno. Buď je ve zcela vedlejší roli, při svatbě a pohřbu: tam je ostatně do očí bijící, jak se tvůrci nesnaží v zobrazování úkonů církve přiblížit realitě. V jednom z dílů je scéna z pohřbu, který je veden v latině, sloužící kněz má přitom v ruce nikoliv římský misál, ale bibli, a to v Českém ekumenickém překladu, která se při bohoslužbách římsko-katolické církve nepoužívá, natož při latinské mši (tatáž chyba i při svatební scéně). A nebo je náboženství vykresleno ve své patologické a bizarní podobě jako sekta. Alternativní religiozita a její zneužívání je samozřejmě reálný fenomén, a stojí za to ho nějak tematizovat, ale proč musí být zobrazena tak bizarně a nevěrohodně (sídlo v chrámu uprostřed Prahy)?