Plechy

Vše co dělalo první sérii tak dobrou je zpět a ještě v mnohem lepším podání. Souboje jsou ještě lepší než v předešlé sérii, město působí opravdověji a scénář je uhlazenější. Opět se podíváme za hranici Chinatown, tentokrát ve více příběhové epizodě a přibydou i nové postavy. Zároveň se seriál nebojí zachycovat špínu slumů a nevlídnost divokého západu, přičemž dojde i na scény, které jsou těžké sledovat. Druhá série je pro fanoušky té první zkrátka povinnost.

Zpočátku jsem nevěděl, zda si mnohé postavy oblíbím a k tomu mi seriál přišel trochu rozpačitý. Ovšem pátá epizoda, stejně tak zvláštní jako úžasná, mé obavy zahnala a od páté epizody má první série neskutečný spád. Bojové scény jsou zpracované na jedničku a nedokázal jsem si pomoci, než se občas tetelit nad tím, s jakou elegancí Ah Sahm (hlavní postava) drtí své protivníky. Už dlouho zde nebyl tak skvělý akční seriál jako je právě Warrior.

První série je klasicky rozjezdová. Funguje jako seznámení postav, kterých je opravdu mnoho. Dále jako představení kultury Výmarské republiky a světa kriminálního. Seriál vypadá nádherně a atmosféra jde skutečně nasát. Problém je právě v plejádě postav, ve které jsem se nedokázal ze začátku vyznat.

Společně s Umbre je Aranyélet nejlépe hodnocený neamerický HBO seriál, který zná tak málo lidí. Aranyélet začíná pomalu, ale postupně se příběh rozvíjí, až nakonec seriál dostane svižné tempo, které si udrží až do konce. Pro někoho můžou být mínus postavy, které jsou nejdřív nesympatické, ovšem po první sérii jsem si je oblíbil. Seriál překvapivě řeší i některé problémy v Maďarsku, což bylo příjemné zjištění a určitě nesmím zapomenout vypíchnout skvělou přestřelku v druhé sérii. Každopádně Aranyélet stojí za zhlédnutí, jen se musíte připravit, že prvních pár dílů budete muset vydržet, než vás bude seriál bavit.

Lepší než první série, ale na druhou nemá. Třetí série si stále udržuje slušné tempo a příběhy postav se pomalu uzavírají. Úplně mi nesedl závěr, ovšem neberu to jako chybu tvůrců, jelikož i název epizody naznačuje, že to takto muselo dopadnout. Poslední série je zkrátka důstojným ukončením.

Druhá série je nejlepší série seriálu. Vše zde má nějaký smysl, seriál se nezastaví a nasazuje rychlé tempo. Objevuje se zde staronový záporák a dojde i na úmrtí důležité postavy. To vše s nejlepší variantou úvodní znělky.

První série má opravdu pomalý start a ze začátku se zdá, že zde půjde maximálně o dělání naschválů sousedům a sem tam o nějakou krádež. Postupem času série začíná nabírat spád a k postavám, které se zdají ze začátku nesympatické, začnete fandit. Ovšem celé mi to přišlo jako spíše takové seznámení s postavami a jejich problémy, které se dále budou řešit v dalších sériích.

Po skvělé první sérii jsem se těšil, jak si dám maraton celé série a nakonec jsem to málem nedokoukal. Temná atmosféra je jaksi pryč, logika postav, která byla tak zásadní v první sérii se taky kamsi vytratila. A nakonec zde skvělý Daniel Brühl zas tolik není. Více se zde řeší vztahy, ovšem opět mi přišlo, že to občas boří domněnky, která jsem o postavách měl. Druhá série pořád vypadá skvěle a casting je taky super, ale díky problémům, které jsem zmínil výše, pro mě byla druhá série zklamáním.

Největší překvapení roku 2018. The Alienist vás na první pohled ohromí zasazením. Konec 19. století je zde zobrazen bravurně a vy si budete užívat každý záběr. Daniel Brühl je dalším tahounem tohoto seriál a troufnu si říct, že bez něj by byl seriál o polovinu méně zajímavý. Někomu může přijít tempo seriálu pomalé, ale podle mě to této sérii vůbec nevadí. Atmosféra na vás pomalu dolehne a na konci série se o postavy budete skutečně bát.

Film o lásce k filmům a šedesátkám. Po opětovném zhlédnutí si nedokážu představit, ohodnotit tenhle film méně než pěti hvězdičkami. Každá scéna má nějaký smysl, i když se to nemusí na první pohled zdát. Ať už se jedná o trénink psa nebo ukázka plamenometu, která nejdřív působí jako komická vložka, ale na perfektním konci zjistíme, že za nimi je něco víc. Navíc každá scéna srší atmosférou šedesátých let, ale není to jen vizuálem ale celý film je natočen, jako by byl ze šedesátek. Podle Tarantina to zkrátka byla úžasná doba, kdy filmy nebyly dělány primárně pro peníze, ale aby bavily lidi.