otík

Krásný (dnes už) archív, který přináší kupu známých písniček od známých zpěváků v mnohdy dnes už zapomenutých klipech. Pořad vysílán v rámci pořadu z roku 1995 Vysílá studio A po třiceti letech... .

Viděl jsem jeden díl a stačilo. Jak dělá z těch kuchařů blbce, to fakt nemusím. Sice nápady má asi dobré a ta restaurace pak začala šlapat, ale z restaurace pro obyčejné strávníky udělal hospodu pro fajnšmekry. No nevím. Ale občas to byla i zábava, jen kdyby ty lidi tak neurážel. Když třeba řekne, ať si vytáhne hlavu ze zadku, tak bych ho lištil.

Operetní vystoupení nejsou vůbec špatná, děj je ale zcela nezajímavý. Nejvtipnější postavou je ředitel v podání Josefa Bláhy a taneční vystoupení Janžurky, jinak nic moc.

Ačkoli se na to dívat dá, nelze tomu odpustit strašnou první polovinu, určitou hloupost, kýčovitost až prase a hlavně téměř nulovou šťávu. Některé nápady jako postava Andy Garcii či dvoudílnost děje jsou dobré, je to ale přebito naprostými dvěma nesmysly - mrtvou postavou Meryl Streepové a do děje vůbec nezapadající Cher. Tu bych ale skousl, ale tu zcela chybějící a nesmyslně mrtvou Meryl autorům neodpustím. Protože všichni, kteří měli rádi původní postavy, vlastně u dvojky hrubě ostrouhají. Písničky jsou v pohodě, je ovšem pravda, že hity zazněly už v jedničce a tady už toho moc zpěvného nebylo. Lehký podprůměr, který se po výtečné jedničce dal čekat.

První díl přináší hlavně hloupoučké natřásání Bohdalky jako Lipského manželky a rozhodnutí Lipského být Fantomem operety. Nic zásadně vtipného tu není, i když scéna ze závěru dílu s Bláhou jako ředitelem a Janžurovou jako uřehtanou herečkou je rozhodně milý.

Hňupinka pro přihlouplé Američany. Nic víc.

Kdo má rád oba zpěváky a Orchestr Karla Vlacha, bude v sedmém nebi. Ale rozhodně se to lépe poslouchá než se na to dívá. Celou dobu jsme totiž ve světlém studiu, orchestr hraje, zpěváci zpívají, ... a nic víc. Aranžmá je hrozné, ale písně krásné.

Viděno více dílů, z poslední doby třeba o Vlastimilu Hálovi. Pořad nabízí kromě rozhovorů moderátora Lasici se zpěváky nebo jejich příbuznými autentické písně, které jsou hezky popsané a vždy víme, kdo je autorem a kdo to zpívá. Pořad nabízí hezkou vzpomínku na známé, dnes už ale spíše zapomenuté, autory písniček nebo jejich zpěváky.

Hrozná pitomost natáhnutá na neskutečnou hodinu. Tohle mělo mít 20 minut a bylo to OK! Druhá polovina už je fakt strašná, každý ví, že Pučálkovi mají žirafu a děj se v podstatě zastaví a 30 minut se kodrcáme do nijakého konce. Zpívající Kopecký s dalšími dvěma pány zpočátku baví, pak už jsou spíše otravní. Celkově námět tak jednoduchý, až je jednání některých hrdinů hloupé.

Nebyl to špatný dokument, je poměrně živý, nesvázaný původními autentickými záběry, připomíná časosběrné dokumenty. Viděno v rámci dokumenty Karel Gott 80, což byl podivný nápad - přát Karlovi v osmdesátinám dokumentem natočeným k jeho sedmdesátinám. Ale to už si musí přebrat nováčtí autoři.