otík

Povedená bakalářská povídka o postarším muži, který je vyhozen z práce a bojí se to přiznat svým dětem a tak po domluvě s manželkou hraje komedii, že ráno odchází do práce, aby se za chvíli až děti doma nejsou zase vrátil. Jenže pak i jeho syn podá výpověď a jde ve stopách svého táty. Hraje divadlo před tátou a sestrou, čímž se maminka dostává do hlavní role řešitelky, ukrývačky a svěřovatelky. Jenže tato komedie jednou musí prasknout. Výtečné herecké duo dobře doplňuje herecké mládí. Opravdu slušná krátkometrážní zábava.

Kulisová pohádka se zajímavým námětem (obzvlášť mladý a nerozvážný Krakonoš - tak to je teda nápad), bohužel svým zpracováním je spíše pro dospělého diváka než pro děti. Ty to nezaujme nejen pro stylizaci, ale také pro občas schválně rozmlženou kameru a poměrně složitý děj. Typická pohádka Svatavy Simonové.

Humoreska v první polovině velmi vtipná a zábavná, druhá polovina však tempo velice rychle ztrácí a závěr už je vyloženě zcela prázdný. Zajímavý artovský počin, který jednou za uherák z archívu možno vytahnouti.

Klasický bláznivější animák spíše pro menší děti, pro dospělého tu je jen pár hlášek, jinak je to svým tempem i nápadem výhradně určeno malým dětem. Těm se to ale líbit určitě bude, protože barevná směs veškerých zvířátek, úprků, brkanců a výbuchů je vizuálně zaujme. Pro dospělého animovaný průměr, který se dá přežít.

Čtyřdílná pohádková minisérie, každý díl kolem 23 minut. 1. Princ Hněvsa - neškodná hudební pohádka, která na krátkém časovém vymezení nabízí příběh o princi Hněvsovi, kterého léčí tři doktoři z jeho neustálého hněvání. Veškeré lékařské umění je zde však zcela zbytečné, protože za vším stojí čarovná Laskonka, která připravuje hněvivé rakvičky z vědeckých důvodů a protože ji to baví. Jenže pak se samozřejmě pár věcí zašmodrchá a vše se prozradí. Závěr pohádky je hodně vycucaný z prstu, maketová zvířátka jsou strašná, ale v globále pro malé děti i díky pěkným písním docela přitažlivé. Hodnocení: 60%, hrají: Jitka Molavcová, František Němec, Taťjana Medvecká, Saša Rašilov, Petra Skalická, Vratislav Kadlec, Pavel Zedniček a Ondřej Havelka. 2. Princezna Kazi - čarovná Laskonka způsobí, že ne zrovna nejlepší princezna Amálka všechny dary od tří princů jen rozbíjí a tak dostane přezdívku princezna Kazi. Pak ale přijde chytrý Kuba a pomůže princeznu odčarovat a navíc se do sebe zamilují. Tradiční úvodní písnička Molavcové, pak ještě uprostřed pohádky jedna. Závěr opět celkem nevydařený a jednoduchý. Hodnocení: 60%, hrají: Jitka Molavcová, Sabina Laurinová, Josef Dvořák, Jiří Langmajer, Rostislav Kuba, Mario Kubec, Michal Pešek, Jan Šťastný. 3. Povídavá pohádka - vše pokračuje v zajetém způsobu, zase nějaká ta líbivá písnička, příběh opravdu hodně jednoduchý, ale celkem účelný. Hodnocení: 40 %, hrají: Jitka Molavcová, Ivan Trojan, Miroslava Pleštilová, Josef Vinklář, Jiřina Jirásková, Jana Brejchová, Jan Kačer. 4. Žalobnická pohádka - Laskonka svým čarovným práškem, po kterém člověk na sebe neustále žaluje, chce králi Štěpničkovi pomoci, aby se mu lépe vládlo. Jenže malá chybka udělá žalobníčka z krále a .... to už jsme skoro u konce pohádky. První polovina moc hezká, konec ale naprosto vyšumělý. Tady si scénárista dal dovolenou. Hodnocení: s odranýma ušima 60%, hrají: Jitka Molavcová, Jiří Štěpnička, Regina Rázlová, Michaela Kuklová, František Staněk, Vlastimil Bedrna, Jan Přeučil, Miroslav Masopust. Celý cyklus není špatný, krátký formát pohádkám sluší, je to ale vše hrozně jednoduché a prosté. Hudba celého cyklu: Vítězslav Hádl

Dokument k Donutilově významnému životnímu jubileu 50ti let života, ve kterém povídání o jeho cestě k divadlu a následné především divadelní kariéře provází prostřih jeho divadelní i filmovou tvorbou. Uvidíme pasáž z Převádění padesátníků přes jeviště Národního divadla (2001), Donutila jako pedagoga na divadelní fakultě JAMU v Brně (2000), zkoušku hry Karamazovci v Divadle Husa na provázku (1981), divadelní představení Karamazovci (1981), divadelní představení Commedia del arte (1974), divadelní představení Svatba (1978), divadelní představení Koncet v ... (1988), střih ze žonglérského osmiboje, film Valčík na uvítanou (1995), film Balada pro banditu (1978), střih z Písničky z Divadla na provázku (1983), film Potulné pohádkové divadlo (1974), filmu Venca (1972), film Postřižiny (1980), film Tankový prapor (1991), film Černí baroni (1992), film Dědictví aneb ... (1992), film Trampoty Pana Humbla (1998), film Pelíšky (1998), divadelní představení Sluha dvou pánů (1994), zkoušku hry Komik (2001) a seriál Hotel Herbich (2000). Jedná se o milý, zajímavý a povedený dokument, který pro fanoušky Miroslava Donutila by měl být povinností.

Pro tehdejší i dnešní dobu platí o tomto filmu to samé co pro třeba Avatar. Příběhově je to poměrně slabé až úsměvné, ale vizuálně je to naprosto dokonalé. Což u filmu starého 25 let je obdivuhodné. Cokoli dalšího je vlastně zcela zbytečné psát, protože hodnotit např. film po herecké stránce, když spoustu času tráví herci ve skafandrech, snad ani nejde.

Tak trochu zvláštní pohádka. Na jednu stranu příjemné postavy, žádné velké strašení, slušné triky. Na druhé straně však herecky ani scénáristicky nepovedené. Herectví snad až naivní, postsynchrony děsné, příběh opravdu hodně přistřižený za vlasy a děravý jak řešeto. Nevadí, že čerti jsou líčeni jako dobří a spravedlivý, vadí celková nevěryhodnost mnohých postav. Hrůza to určitě nebyla, ale lehčí podprůměr určitě.

Disneyho animačka, která určitě patří k tomu nejlepšímu, co se v posledních deseti letech na poli animovaných pohádek natočilo. Pár věcí je podobných jako v Na vlásku (grimasy koně či soba), je zde spousta podařených vtípků, slušný příběh, i když k dokonalosti má přeci jen poměrně daleko. Písně jsou zde nenásilně zabudovány do děje a celkové vyznění pohádky je více než dobré. Disney dělá své animované pohádky jinak než Pixar, a je to dobře. Zde jsem se tak trochu přenesl do starých dobrých klasických disneyovek, což čas od času vůbec není špatně. Celkově určitě spokojenost.

Tak mám za sebou s určitými obavami očekávaný roboremake. A musím přiznat, že to nedopadlo nijak špatně. Ano, starý klasický RoboCop je a zůstane pro mně tím pravým zpracováním a Verhoeven zůstane oním režisérem, který to tehdy zvládl na jedničku. Ale nemůžu říct, že by tohle nové zpracováním byl nějaký průser. Staví na dlouhém úvodě, Robo není nijak moc v akci, ale když už na akci přijde, je to velmi ucházející. Také moderní oblek a zbraně jsou na slušné úrovni. Jen to prostě není ten starý dobrý Robo s Basilovou hudbou.