otík

Hodně podařený dokument, který jde přímo na věc bez vedlejších linií hlavně díky tomu, že celý film tvoří autentické záběry a žádné rozhovory s přeživšími vojáky. Jde o tradičně udělaný dokument s českým komentářem Alfréda Strejčka. Dokument sice pro dnešního diváka možná nudnější, ale pro znalce či nadšence historie naprosto parádní věc. Hudba: Joseph Metcalfe

Hrozně trapná romantika včetně tanečních kreací. Dialogy neuvěřitelně strojené až hloupé, Billy Zane příšerný, Tom Malloy prkenný, jediná Amy Smart solidní. Hudební doprovod včetně písniček snad jediné, proč se na tento od první minuty jasně daný film dívat. Hudba: Matt Seigel

Ve svém tradičně udělaném pořadu (mluvené slovo proložené vlastními písničkami nebo s hosty) nejdříve Donutil vzpomíná na starší bardy z Národního divadla a vzpomene také na Miloše Kopeckého. Poté mluví o českých velvyslancích v cizině, aby se dále vrátil do Brna a povykládal o tekutém kapříkovi a dalších umělcích z Brna. Pak následuje pasáž o režisérech - nemůže chybět vzpomínka na Věru Chytilovou, pak se vzpomíná na Jardu Hykla či Dušana Trančíka. Dále Donutil zmiňuje setkání se zahraničními hereckými hvězdami. Mezi hosty vystoupí zpěvačka Linda Finková, pak Walda Matuška se svými dvěma krásnými písněmi, posledním hostem je polský herec a režisér Jerzy Stuhr. Písně provázel Boom Band Jiřího Dvořáka. Pořad je to pro fanoušky Donutila bezvadný, protože spoustu historek zde uslyší poprvé. Pořad má slušné tempo až po návštěvu Jerzyho Stuhra, pak se to ale zase rozjede. Opravdu dobrý pořad a je pro mne překvapením, že ho ČT vysílá poprvé od roku 2001. Když si vzpomenu, co za brak už vyhrabala z archívu, tak nerozumím tomu, proč dobrý a kvalitní pořad vysílá po tak dlouhé době.

Cyklus deseti koncertů z let 1973 - 1978. Kritizovat Gotta za jeho řečnický um je (zvláště z dnešního pohledu na jeho kariéru) naprostý nesmysl. Pořady ve Slaném, Lucerně a kdekoli jinde měly vždy pevný rámec - Gott zpívá, sem tam pronese svou "hlášku" a někoho uvede nebo si se svým hostem rovnou zazpívá nebo zahraje scénku. Jeho mluvený projev zůstal dodnes poněkud zvláštním a hrozně umělým, ale takový Gotťák byl od jak živa a nejinak je tomu tedy i v těchto pořadech (obzvlášť když si uvědomíme, že ve svých 34 letech už měl svůj daný mluvený výraz, který buď divák přijal nebo jej nenáviděl - a Gotťák o tom věděl!). V tomto poměrně krátkém pořadu o deseti dílech spíše zamrzí, že Kája vlastně až zas tak strašně moc nezpívá (jak ve kterém díle!) a kdo si ho chce dosyta užít, musí ty různé jeho výstupy přetočit. Já to však neudělám a Káju si užiju i s tím jeho mluveným projevem. Celý cyklus jej doprovázel Orchestr Ladislava Štaidla (členem byl i Felix Slováček), za klavírem seděl Rudolf Rokl, křoví dělali Jitka Zelenková, Jana Kociánová, Jarmila Gerlová a Vlasta Kahovcová a taneční doprovod zajišťovala taneční skupina Josefa Koníčka. Díly: po třech dílech, které se natáčeli ve Slaném, se další díl točil v Kutné Hoře. 1. díl obsahuje spoustu krásných písniček, jako křoví Karlovi pomáhají Jana Kociánová a Jitka Zelenková, hosty jsou tři zpěváci - dva Řekové a jeden bodrý Moravák, kteří si říkají Trio Achill-Zachar-Bolek. Zazní třeba "Přijela pouť", serenáda, starší písně z 50. let jako například "Nebeští jezdci", "Lásko má" nebo skvělá rokenrolová píseň "Tak jak plyne řeky proud". Kája možná mluví ještě víc než je třeba, ale když zpívá, je to paráda. Velmi podařený a takový "akční" díl bez vtipného či humorného vstupu. (díl ze Slaného, 1973) 5. díl už se opět odehrává ve Slaném - výrazně delší recitál než předešlé pořady, jako host "řádila" Naďa Urbánková a zpívali se písničky ze Semaforu (díl z roku 1975). V 6. díle opět ze Slaného přivítá Karel Gott jako hosty Šimka, Sobotu a Nárožného a společně si zahrají Tři mušketýry. Jinak ničím zvláštní díl z roku 1975. Do 7. dílu přijal pozvání Miroslav Horníček a učil Karla odpovídat na otázky diváků. Horníček neskutečně zábavný, jinak tradiční díl ze Slaného z roku 1976, kde konečně zazní písně, které znám i já. V 8. díle opět ze Slaného z roku 1977 vystoupí se třemi písněmi "šílený" černošský tanečník a zpěvák z Mozambiku Afric Simone, jehož pěvecký projev je ještě v normě, ale taneční kreace jsou totálně neskutečně uvolněné a kdyby mělo jeviště o 10 metrů více ani tak by mu nestačilo. A aby toho nebylo málo, tak si pak ještě zapálí fakule, pálí se s nimi a do toho cosi africky huláká. Tohle jsem ještě v českém pořadu neviděl a už asi ani neuvidím. Báječné! Dále vystoupí v zábavné vložce mim Ladislav Fialka. Kája má v tomto dílu vynikající taneční formu a v několika písničkách předvede naprosto "báječné" taneční kreace, které dnes působí neskutečně mile a vtipně, rozhodně ne však trapně vzhledem ke Gottově tanečnímu mistrovství. Asi nejlepší díl z celého cyklu, protože je nabitý energií od začátku až do konce. V roce 77 vznikl ještě 9. díl zase ve Slaném, kde v roli hostů vystoupil Státní soubor kubáňských kozáků (hosté ze SSSR k výročí VŘSR) a další velký prostor získal Jiří Korn, se kterým si Gott zahrál skvělou operetní scénku trvající přes 15 minut. Byl to živý a velmi povedený díl. Poslední 10. díl opět ze Slaného z roku 1978 je spíše slabší díl po pěvecké stránce, hosty jsou Lucero Tena se skupinou (ze Španělska), zahrát své písně přijde Karel Svoboda a jako baviči vystoupí v kvalitně vtipném programu Július Satinský a Milan Lasica. Na konci dílu sice Gotťák slibuje, že se setkáme i po jedenácté, ale nevím, zda u toho byly televizní kamery, protože jedenáctý díl nikde nevysílali.

Popcorn jak se patří. Ale v dobrém slova smyslu. Námět podařený (i když o originalitě bych raději pomlčel), scénář výborný a režie včetně herců či triků jednoduše paráda. Cruise zahrál svou roli báječně a zcela zastínil vše ostatní, Blunt je jen do počtu, ale ne ve špatném slova smyslu, zbytek hereckého ansáblu zbytečný, ale nutný. Film jsem viděl v kině a to bylo jen a jen dobře. Velké plátno tomuto výtečnému mainstreamu patří.

Jo, jo, ta nostalgie na mě vždycky dýchne už při prvních tónech. Rád jsem se podíval dnes znovu a musím uznat, že mě to opět zaujalo. Není to tak blbé, jak jsem si možná myslel. Pravda - dialogy občas velmi úsměvné, ale kamera, akce i herci dobří. A navíc - tolik smutných linek v tak odlehčeném filmu jsem dlouho neviděl - Vinnetou přijde o sestru i tátu, Old Shatterhand zase o milenku, hlavní záporák zemře, aniž by vůbec uviděl zlato, po kterém celý film prahne. Na druhou stranu se musí nechat, že na rozdíl od všech ostatních dobrých či špatných bratříčků má tento film dobrou dějovou linii a příběh je tu o něčem, zatímco v těch ostatních vinnetouovkách je to spíše takové látání od nikud nikam. I po tolika letech dávám palec nahoru. V pořadí druhá klasická vinnetouovka, v logice příběhu však první. A v rámci série Oldy a Vinnieho jasně nejlepší díl.

Uvedeno v rámci cyklu Poutní místa. Josef Somr a svým hlasem Ladislav Lakomý nás provedou historií bývalého velehradského kláštera i dnešní velehradské baziliky. Pořad nikam nespěchá, mluvené slovo není stále, ve chvílích bez komentáře meditační hudba provází obrazový materiál. Odborného poradce dělal odborník na sakrální stavby Prof. PhDr. Miloslav Pojsl, můj profesor na CMTF UP v Olomouci. Hudba: Vojtěch Herka & Martin Novák

Krátkou a poměrně jednoduchou formou nás autoři seznámí s cyrilo-metodějskou misí a samozřejmě s oběma světci. V pořadu nás nejdříve přivítá v archeologickém skanzenu na Modré u Velehradu archeolog PhDr. Luděk Galuška, CSc. a představí fresku křest prvního historicky doloženého přemyslovského knížete Bořivoje arcibiskupem Velké Moravy Metodějem. Poté si téměř až do konce pořadu vezme slovo historik PhDr. Vladimír Vavřínek, CSc. a u vykopávek na Sadské výšině u Uherského Hradiště povídá historii povolání, příchodu na Velkou Moravu a práci Cyrila a Metoděje. Na závěr krátce promluví pater Beno Beneš, který promluví o žácích Cyrila a Metoděje - Gorazdovi a dalších. Poměrně výživný dokument uvedený v rámci pořadu Světci a svědci.

Je hloupé hodnotit katolickou bohoslužbu z Velehradu ku příležitosti výročí slavnosti Cyrila a Metoděje. No ale budiž. Tři hvězdy dávám jen aby tam něco bylo. Každý rok se bohoslužba opakuje, střídají se většinou jen kazatelé nebo celebranti (biskup, který slouží jako hlavní mši svatou) - většinou je to olomoucký arcibiskup, protože je v jeho diecézi tato slavnost. Můžu to však být i český kardinál (čili pražský arcibiskup) - býval to kardinál Vlk, dnes je to kardinál Duka. Po mši svaté se uděluje vyznamenání významným umělcům.

Takový ten už dnes z Gottova pohledu tradiční koncert k jeho padesátinám. Něco zazpívá sám, něco jeho hosté, celkové veselá nálada, ale pro diváka nic, co by ho extra moc zaujalo. Průměr.