otík

Štědrovečerní pohádka roku 2018. Tohle byla skutečně pořádná patlanina. Námět s čerty byl úplně zbytečný, mraky kouzel, které obecně v pohádkách nemám moc rád, protože jim děti nerozumí a neumí si vysvětlit, jak je to možné. Navíc dějová linka s darem pekla, které smrtelník používá a pak za to není potrestán, je zcela nepohádková. Snad jediná postava záporného králova rádce je taková, jakou ji u pohádky očekáváme - není úplně příšerně krutá, i když je na první pohled zlá. Navíc ani hudební složka není žádná hitparáda, písně jsou těžkotonážně muzikálové a mně osobně do pohádky nesedí. Ne, tady se to moc nepovedlo a o to větší škoda, že zrovna na Štědrý den. Přesto to za úplnou katastrofu nepovažuji a pohádka si určitě časem své místo najde. Především u fandů mladého Neckáře, kterého Šafarčík připomíná jak zjevem, tak především hlasem.

Jedno se musí autorům nechat - měli odvahu a šlo do natáčení se zvířaty. Není to úplně praštěné, je to mile ujeté. Pro malé děti neškodné a poučné, pro dospělé ani čut.

Pro děti u v ČR rozhodně přijatelné, pro dospělé vůbec. Podobné jako Karsten a Petra slaví Vánoce, možná o chloupek horší.

Černobílá kulisová pohádka o dědáčcích, kteří toužili tak dlouho po děťátku, až se jim nevysvětlitelně jednoho dne zjevila doma dívenka. Dostal jméno Sněhurka a na jaro se jim roztopila. To má být pohádka?! To je psycho, navíc s psycho hudbou Otmara Máchy. Ne, tohle si strčte za klobouk.

Ebena i Kubišovou mám rád, ale tohle bylo ponuré, smutné a rozhodně ne vánoční. I když zazněly koledy, jejich úprava alá bratři Ebenovi se mi vůbec nelíbili. I celkové aranžmá bylo podivné. Ne, tohle se fakt nepovedlo. Hudba: Marek Eben

Franta Nebojsa s ukřičeným Landovským. Černobílá pohádka s hezkými kulisovými i exteriérovými záběry a milým hereckým obsazením. Franta je mladík, který se ničeho nebojí, se všemi strašidly si poradí, jen se jaksi bojí zeptat mlynářovi Verunky, zda by jej chtěla. A tak se Franta naučil bát a zároveň se i zamiloval. No neberte to jako pohádkovou malinku.

Netradičně ukecaná a o ničem detektivka, kde se vlastně nic nevyšetřuje a jen se sleduje ústřední pár, jak se vypořádá s neúmyslným zabitím a následně s vraždou. Poslední třetina hodně dobrá, napětí se stupňuje, dvě třetiny před tím slabé.

Námět této pohádky se musel psát pod kouřovým oparem jointových cigaret, jinak nerozumím tomu, jak něco tak strašného mohlo jít do výroby. Příběh je sice pohádkový, ale zpracování je tak tragické a padlé na hlavu, že se nestačím divit. Triky jsou na úrovní televizního pravěku a kulisy totálně televizní. Z této pohádky si není vůbec co vzít za příklad a sám se sobě divím, že jsem tak přísný. Ale jsem. Nula, nula, nula.

Fenomén VHS mě silně zasáhl v plném věku 20ti let a dosáhl takového stupně, že jsem přes noc přetáčel kazety z videa na video, chystal si budík po dvou hodinách a chodil v noci kazety jen vyměňovat, abych je stihl včas do videopůjčovny vrátit a neplatil penále. Jo, to byla doba! Mělo to neskutečně co do sebe a digitální věk se může jít vycpat. Bohužel, doba šla jinak a když v Olomouci z poslední videopůjčovny udělali vinotéku, srdce mi pukalo. Dokument, který nám všem připomene tato zlatá léta levných filmů i blockbasterů stojících vedle sebe v regále. Hudba: Vincent Girault

Skvělé obsazení, příběh ale nic moc. Motání se kolem peněz, vztah ženských se svými chlapy a ovlivňování jeden druhého. Parta hic, která zas až zas tak moc zábavy nepřinesla.