Recenze (169)
Smoke (1995)
Příjemný povídkový film s navzájem propletenými příběhy. Oceňuju přesně nadávkovanou míru sentimentu, kterého nikdy není moc - až na úplně poslední dvě minuty - příběh ukradeného fotoaparátu, který by mnohem lépe vyzněl pouze jako vyprávění.
Banda pro sebe (1964)
Já mám pro Godarda prostě slabost:-). Zajímalo by mě, jak to udělal, že jsem hned od začátku (s Odille) fandil tomu pravýmu.
Všichni moji blízcí (1999)
Já si nemůžu pomoct, ale působilo to na mě příliš prvoplánově dojímačně. Hezký hošík, který by klidně mohl hrát v reklamě na mazací sýr nebo košili vypranou v Arielu, tu zažívá strasti a utrpení. Komu neskane slza?
Dotek zla (1958)
Můj nejoblíbenější noirový film. Třeba dlouhá první švenkovací scéna přímo bere dech.
Nebe nad Berlínem (1987)
Viděl jsem ho asi čtyřikrát a pořád je na co se koukat. Obrazová báseň, filmová symfonie.
Stalker (1979)
Film nabitý významy, nabitý energií, krásou.
Povídky z kuchyně (2003)
Ten minimalistický neuvěřielně inteligentní humor mi přirostl k srdci.
Podzimní sonáta (1978)
Nejlepší na tom je, jak je to komorní. Mistrovská práce.
Fanny a Alexandr (1982)
Bergman dokonale vládne filmovou řečí. Dokáže pomocí malých filmařských náznaků utvářet atmosféru, kterou potřebuje, což je na tomhle díle jasně patrný, když se v půlce a potom na konci zase zpátky totálně převrátí emocionální vyznění filmu, na který se díváte. On to byl prostě pašák!