Lokutus

životní osudy srbského Jánošíka Banoviče Strahinji se staly roku 1981 předlohou stejnojmeného snímku líčícího osud tohoto místního hraběte, kterému turci unesou jeho milovanou ženu a on je nucen prosit o pomoc u svého tchána, který však nepřisuzuje přílišné naděje udržení její čistoty a tak se Strahinja vydává do vězení, kde je mu jako armáda svěřeno 14 potulných kejklířů, zločinců a různých dalších recidivistů a on se vydává po stopách Turků a své milované ženy aby jí osvobodil a svedl boj na život a na smrt s vůdcem tureckých narušitelů rodiné pohody a celkové mírumilovnosti a přímočarosti Strahinjova života. Na zemi svého vzniku vcelku velkoryse pojaté dílo bylo u nás uvedeno v dabované verzi a celkovými obrazy nezřídka způsobuje u diváků smích, především scény Strahinji vznešeně se nesoucího na svém věrném oři následovaného "partou" zhýralých a potrhaných chuligánů a následná bitva, kdy jsou... ale to už bych vyzrazoval moc. I když snímek je dost poplatný místním pověstem, fokloru a jistou roli zřejmě sehrálo i zveličování skutečností, které snímek prezentuje. Občasné násilné scény jsou zcela pochopitelným a běžným artiklem doby ve které se příběh odehrává (13. stol.).

Velmi nudný, ucouraný až zoufalý příběh o stáří a o mladí, které na něj často zanevře v nesprávný čas až je nakonec pozdě. Mimořádně nudný až otravný film si rozhodně nezasloužil být posledním snímkem Waltera Matthaua a získat tak poněkud smutné místo v historii.

Není divu, že byl tento snímek takový propadák. Kromě Matthaua nenabízí naprosto nic, co by stálo za jediné (natož opakované) shlédnutí. Celkově velmi nudný a zbytečně utahaný film na který bylo Matthauova talentu velmi škoda.

Okouzlující komedie, která rozhodně není jenom romantická, jak by její nejužší koncentrace základního námětu do jedné věty napovídala. Matthau jako Albert Einstein a jeho stádo stárnoucích géniů je skutečně neodolatelné a přináší celou řadu naprosto špičkových scén, z nichž nejzábavnější je beze sporu prosťáček Tim Robbins před zkušební komisí, která má posoudit pravdivost jeho fyzikální teorie, která je ve skutečnosti nepublikovanou prací A.E.

Vcelku naprosto obyčejná romantická komedie o vdovci, kterého bratr jeho ženy zláká na výletní plavbu, aniž by mu sdělil jakousi nepodstatnou maličkost, že jejich posláním je zábava přítomných dam a pracovní náplní tance všeho druhu - z čehož také pramení to nejpůvabnější, co tento snímek nabízí. Souhra Lemmona a Matthaua, kterým velmi zdatně sekunduje výborný Brent Spiner dosahuje vrcholu ve všech jejich společných scénách, které by samy o sobě stály minimálně za 80%. Bohužel je tu i dost takových, které se věnují novému románku Matthaua a celý snímek bohužel velmi brzdí, což je velká škoda.

Naprosto špičková komedie jejíž jedinou náplní jsou mimořádně zábavné lekce proutníkům, jak být své ženě nevěrný pro její vlastní dobro. Jako vždy vynikající Walter Matthau je naprosto neselhávající, i když je scénář v podstatě jenom soubor různých komediálních scének, které však, narozdíl od mnoha shodně vystavěných snímků, drží velmi dobře pohromadě. Napodruhé to nejspíš nebude již tak zábavné jako při prvním shlédnutí, ale i tak představuje tento (jak je vidět v rozsahu hodnocení) nepříliš známý snímek velmi příjemné zpestření, kterého se v současnosti mezi novými snímky asi jen tak už nedočkáme.

Musím uznat, že Mostow skutečně překvapil. U-571 jsem neviděl a tak jsem moc nevěděl co od něj čekat a všechna očekávání dokázal naplnit vrchovatě. Mám dojem, že skutečně to v současnosti nemohl dostat nikdo jiný. Nick Stahl je vynikající, Arnold je spíš situovanej do vedlejší role a většinou děj příliš neovlivňuje ani nebrzdí (tedy až na scénu "hodný/zlý robot"), ale především obrovským překvapením je Kristanna Loken se svou neměnou umělou vizáží je mnohem lepším záporákem a zosobněním stroje než byl svého času zdánlivě nepřekonatelný Robert Patrick. Celkově ještě umocněný předpokládánými vynikajícími triky (které jsou prakticky samozřejmostí) i hudbou. Mostow se u mě vyrovnal Cameronovi.

Vynikající sci-fi thriller, kterému se atmosférou, spádem a celkovou sledovatelností drží Matrix velmi daleko za zády. Mimořádnou působivost občas narušují jen digitální efekty, na kterých je znát, že technika v době vzniku tohoto snímku ještě nebyla schopna něco podobného vytvořit. Vše je však bohatě vyváženo vynikajícími hereckými výkony, skvělou hudbou a prací s kamerou, nemluvě o řadě nezapomenutelných scén - především Symphony of Death jen velmi těžko najde srovnání...

co říct? nádherná tečka za celou ST ságou s posádkou nové generace a dle mého soudu nejlepší filmový ST od dob Khanova hněvu. Celkovou rovinu občas nepříliš příjemně narušují "rodinné vsuvky", které jsou však velmi silně vyvažovány mimořádně působivou atmosférou a hudbou Jerryho Goldsmithe. Škoda, že podobné filmy u nás v kinech nejsou uváděny a putují přímo na video... :((((

Rozhodně ne až tak šílená břečka, jak jsem čekal, i když je fakt, že to celé zachraňuje především naprosto vynikající (jako ostatně vždy) Orlando Jones, Heather Graham šikovně maskuje pozvolna se objevující vrásky a Chris Klein je stejně prkený a kamený xicht, jak se dalo čekat... 40% jenom za Blooma a za občas až krásně úchylně zvrácenou Sally Field, která však do filmu naprosto nezapadá a je mi záhadou, proč se k něčemu takovému vůbec snížila, celkově mimořádná břečka s pár občasnými ostrůvky zábavy, které jsou však velmi silně převáženy maximální dávkou trapnosti a upachtěnosti.