Bobšule

Chápu, že mužská část diváctva má jistě mnohé (a mnohdy jistě i oprávněné) výhrady vůči tomuto filmu. Matně dokonce tuším i proč. Ale mně osobně se ten film velmi líbil. Nejsem odborníkem na politiku, ani na válečné věci. Možná proto. :-) Jo, a ještě něco: Já bych tu dřevěnou zeď nepřelezla ani smykem! :-D

Tenhle film patří mezi snímky, které jsou tak dokonalé v zachycení hrůzy, že jemohu vidět jen jednou a vícekrát už radši nechci. Počínaje kamerou až po jedovatě uspávající tón Rudolfa Hrušínského, jímž komentuje jak ty nejbanálnější okamžiky, tak své nejhrůznější činny. A jestli něco nenávidím, pak svého bratra, když oslovuje mého kocoura "Čarokrásný"!

Milovníci neposkvrněného odkazu Julese Verna jistě pláčí vzteky, ale já mám neblahou tuchu, že Mistr to určitě takhle vtipně nenapsal, a tudíž se asi nikdy nebudu obtěžovat dohledávat knihu, abych si ji přečetla. Jsem zcela a naprosto spokojená s touto verzí. Asi doceňuji trochu jiné vtipy, než většina publika (což se mi děje běžně) a možná i právě proto je právě Hrad v Karpatech z trojice zahrnující ještě Adélu a Limonádníka mým favoritem. Když jsem film viděla poprvé v devíti letech, bylo pro mne nářečí natolik šroubované, že jsem mu naprosto neporozuměla a domnívala jsem se, že ti lidé mluvím cizím jazykem. S postupem věku jsem se dovtípila a dnes naopak právě některé nářeční pasáže považuji za nejvtipnější prvky filmu. Všeobecně milované karbonizované koksohydráty mě naproti tomu nechávají zcela vlažnou...

Vím, že je to ode mě syčárna, protože takhle by se asi filmy hodnotit neměly, ale nemohu si to nějak odpustit: Dobré, ale Desatero přikázání to prostě není. (A uznávám, že asi ani nemělo být.)

Poprvé jsem tenhle film viděla ve věku deseti let a pak znovu až po dvaceti letech. Z prvního sledování si pamatuji jen úvodní scénu - bouřku, při které vypadne opičátko mámě z náručí, dopadne na kámen a zabije se. Tím pro mne film skončil. Nebyla jsem schopná ho vnímat dál. Po těch dvaceti letech se to sice zlepšilo, ale pořád mám takový divný pocit. Vizuálně je to pěkné, zahrané je to snad také dobře, ale něco mi na tomto filmu pořád vadí. Tak proto jen ty tři hvězdy...

Pro mne nejlepší a dosud nepřekonané zpracovaní Mojžíšovské látky....

Jedna z nemnoha výjimek, kdy mi dvojka připadala zajímavější než jednička. Velice příjemně jsem se bavila.

Přijde to jenom mně, že akční scény poněkud "připomínají" Matrix? ;-) Ale neva, já se celkem bavila. A navíc je to jeden z filmů, kde jsou vlkodlaci ke koukání.

Trhák patří k mým nejoblíbenějším českým filmům vůbec. Kvůli humoru a písničká. A navíc se tak nějak nemohu zbavit tichého dojmu, že podobně jako v Nejisté sezóně (ve vztahu k malým divadelním souborům v době vzniku filmu) si ani v tomto snímku autoři příliš nevymýšlí ohledně toho, jak TAKÉ vznikají filmy.... ;-)

Nějak neumím pochopit tu míru nevole vůči tomuhle filmu. Kdybych si například měla na cestě autobusem do Bibione vybírat mezi Dirty Dancing a Dungeons and Dragons, neváhám ani okamžik! (A samozřejmě by mě zbytek autobusu převálcoval, takže bych už kdoví po kolikáté trpěla jako pes.) Ano, Jeremy Irons "trochu" přehrává, ale nějak mě nenapadlo to brát jinak, než jako jeho styl humoru. Protože tohle jistě vážně nemyslel. A pod tímto úhlem pohledu - u mě dobrá! (cituji TRHÁK...) Já mám potíž spíš pochopit, proč to museli přejmenovávat na Dračí Doupě, ale budiž... Shrnuto a podtrženo, pro mě je tenhle film celkem nenáročnou, ale příjemnou oddychovkou z mého oblíbeného fantasy žánru a když už nic jiného, viděla jsem filmy s podstatně horšími triky a podstatně příšernějšími draky.